Básně P.J. Šafaříka a F. Palackého: S úvodem o básnické činnosti jejich

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at jhttp : //books . qooqle . com/

SÍav 8051, j, %H£

HARVARD COLLEGE LIBRARV

Boughtwiththeincomeof

THEKELLERFUND

Bequeathed in Memory of

Jasper Newton Keller

Betty Scott Henshaw Keller

Marian Man dell Keller

RalphHenshaw Keller

CarlTilden Keller

^str*-^ íí *= I3Í1IEDI *

t&lV*)*

1

í * f

\7/J.

(7 <J^7

X

BÁSNĚ

P. J. UFA8IKA Á F: PALACKÉHO

S ÚVODEM O BÁSNICKÉ ČINNOSTI JEJICH.

Vydal

Dr. FRANT. BACKOVSKÝ.

$f5t

.li.

V PRAZE 1889.

NÁKLADEM PO Ř A D A T E L ' i V Ý M

Slcu * 905?,/, & £P-

(/

^ /^HARVARD"
|UNIVERSITY|
LI BRAKY
FEB 27 1963

Národní knihtiskárna I. L. Kobra t Praze.

UVOĎ.

Pavel Josef Šafařík (* 1795., f 1861.) a František Palacký
(* 1798., f 1876.) obírali se básnictvím pouze za mladých svých
let, a to nedlouho, věnovavše se v brzce výhradně toliko píse-
mnictví vědeckému. Ale přece také svojí činností básnickou, ačkoli
krátkou a nemnohou, prospěli českému básnictví měrou velikou.
Protože pak činnost jejich v té příčině posud nikde nebyla náležitě
vyložena a oceněna a protože pisatel přítomných řádků shledal
i všelico, čeho k výkladu činnosti té od nikoho posud ani užito
nebylo, lze se nadíti, že nebude nevhod o tom následující rozprava,
která prvně vyšla o sobě r. 1885. nákladem Fr. Borového v Praze
a nyní podána tu jest s rozmanitými podstatnými změnami, jsouc
jednak zdokonalena jednak rozmnožena i někde přiměřeně zkrá-
cena. *)

Na počátku nové doby písemnictví českého, kterou začínáme
rokem 1774., bylo netoliko písemnictví vědecké neboli naukové na
velmi nízkém stupni, ale zvláště také písemnictví krásné neboli bá-
snické, jež úplně leželo ladem. Povznésti pak písemnictví krásné
bylo daleko nesnadnější nežli zvelebiti písemnictví vědecké; chy-
bělotě mu vše, čeho mělo potřebí: podoba i látka. Schudlá, zane-
dbaná, zkažená, ba i na to, aby správně mohla vyjadřovati jen oby-
čejné pomysly ze života všedního, nedostatečná mluva byla a býti
musila básnictví mnohem více na závadu nežli vědě, a obsah pů-
vodní, protože dlouho již odvyknuto bylo všemu životu ideálnému,
nebyl na počátku zcela žádný. Ano, stav českého básnictví byl ještě
po několik začátečných let našeho písemnictví doby nové tak ne-
utěšený, že nemožno nalézti doby u nás vzhledem k básnictví smut-
nější. A dlouho vůbec vše, co původního veršem psáno, bylo jen
otrocké napodobení plodů cizích, jmenovitě německých, nejnižší
druh básnické tvorby, chatrné rýmo vačky, a překlady nebyly lepši.

*) Viz o rozpravě této také v „Hlídce literární" 1886., 55. a v „Novoč. ar-
chive liter." I. 12R— 130.

6

Prekáželať ostatně rozvoji tehdejšího básnictví českého značně také
doba válečná ; války Napoleonské v letech 1805. — 1814. rozbouřily
veškeru Evropu, a bylo platným tudíž i v Čechách tehda, že „inter
arina silent Musae".

A tak stalo se, že r. 18l4., kdy Pavel Josef Šafařík vydal
tiskem o sobe prvý svůj plod literární, totiž sbírku básní s názvem
„Tatranská Múza slýrou slovanskou", sbírka ta byla zjevem velice
pozoruhodným a překvapujícím. Roku toho totiž v novočeském bá-
snictví kromě čtyř básnických sbírek, které r. 1795., 1797., 1798.
a 1802. Ant. Jar. Puchmajer se svými druhy po spůsobě alma-
nachů *) vydal, kromě Puchmajerova překladu popisné básně Mon-
tesquieuovy „ Chrám gnidský", vydaného r. 1804., kromě Šebestiána
Hoévkovského „sméšnohrdinské" básně „Dévín", vydané r. 1805.,
kromé Vojtěcha Nejedlého popisné básně „Poslední soud", vydané
r, 1804 v kromě Jana Nejedlého překladu dvou básnických spisů
Gessnerových, z nichžto prvý s názvem „Smrť Ábelova" vydán r.
1800. a podruhé r. 1804. a druhý s názvem „Daftus a první pla-
vec" r. 1805, a kromé Jiřího Palkoviče „Múzy s slovenských
hor", vydané r. 1801., nebylo ničeho, čím by platně bylo mohlo se
pochlubiti.**)

Celkem ovšem i těchto několik plodů básnictví novočeského,
které jsme si právě vyjmenovali a které vzhledem k okolnostem,
z jakých a za jakých vznikly, dosud naplňují nás co do ceny své
podivem, ano namnoze též úžasem, došlo pozornosti veliké u všech,
kdo byli tehda dbalými národu českého a jeho písemnictví. Ale
vznikly všechny před zmíněnými již válkami Napoleonskými. V le-
tech 1805.— 1814. nevyšlo ani jediné nějak pozoruhodnější básně
nebo sbírky básnické, až teprve, když r. 1814. vyšla na Slovensku
v Levoči Šafaříkova „Tatranská Múza s lýrou slovanskou". Jedinou
výjimkou, a to výjimkou ovšem velmi čestnou, byl pouze Josefa
Jungmanna překlad Miltonova „Ztraceného ráje", vydaný tiskem
r. 1811.; avšak i tento překlad byl učiněn již v letech 1800. — 1804.

A nyní uvažujme!

Dvacet let (1774. — 1795.) bylo potřebí k tomu, nežli píse-
mnictví české doby nové dodělalo se prvého svazku básnických sbírek
Puchniajeiových, jimiž učiněn v básnictví českém obrat k lepšímu
a dán vznik básníkům, kteří již i na vyšší směry básnické hleděli
a kteří ua značně vyšší stupen proti básním dřívějším básnictví
české uvedli, skládajíce básně netoliko mnohem zdařilejší, ale též
obsahem i podobou rozmanitější. Za deset let po té (1795.— 1805.)

*) Pr?ý pravý český almanach vydán teprve r. 1823. (Viz „K dějinám če-
ských almanachov" od pisatele přítomných řádků v žižkovské „Vlasti"
V. čís. 1.— 10.)
**) Plodu novellistických neni zde dbáno, ač ani tu kromě překladfiv, a to
jfátí pouze dvou, totiž „Ataly" Josefa Jungmanna, vydané r. 1805.,
a „Nmny Pompilia" Jana Nejedlého, vydaného r. 1808., ničím z té doby
íVstnA pochlubiti se nemůžeme.

»i^ .'■■^'a^i

vyskytlo se vedle hojného počtu jiných již jedenáct spisů básni-
ckých, které jsme si výše uvedli a které vynikají velice nad vše,
co bylo česky básněno před tím již od konce století XV. Tu však
další rozvoj českého básnictví přerušily války Napoleonské, a bá-
snictví české leželo potom opětně skoro deset let (1805. — 1814.)
zase téměř úplně ladem, až — vyšla sbírka básní ŠafaHkových !

Věru, významným jest úkaz ten vzhledem k Slovensku! Jako
za let dvacátých XIX. století Slovensko dalo nám v Janu Kollárovi
původce prvého moderního zjevu klassického v básnictví českém,
takž o deset let dříve dalo nám v Pavlu Josefu Šafaříkovi básníka,
který básnictví české, ležící ladem za válek Napoleonských, prvý
po válkách těch velmi platně vzdělávati se jal.*)

Avšak přes to prese všechno prvotního vydání důležité a vzhle-
dem k své době velmi cenné básnické sbírky Šafaříkovy bohužel
již asi po padesáte let velmi nesnadno možno se dopíditi. Nejenže
není v žádné z přístupných pražských knihoven, nýbrž ani v sou-
kromé knihovně kromě Slovenska a kromě knihovny Josefa Jirečka,
kterému podařilo se teprve r. 1887. si ji opatřiti, snad nikde ne-
vyskýtá se již. Pisatel přítomných řádků soukromě i veřejně do-
ptával se po ní, psal i na Slovensko, kde farář Em. Louček za let
šedesátých prý ji měl, ale jeho syn odpověděl, že jí také již nemá.
Konečně pisatel přítomných řádků požádal redakce „Národních
novin", v Ture. Sv. Martině vycházejících, aby otiskla příslušnou
žádost, a tu Šafaříkovu „Tatranskou Múzu" půjčil mu 14. srpna
r. 1885. ze své knihovny Lud. V. Rizner, učitel v Zem. Podhradí
na Slovensku, i byla znova vydána r. 1886. jakožto číslo III. „Sbírky
nejdůležitějších plodů básnických" (u Fr. Borového v Praze).

Proč asi prvotního vydání „Tatranské Múzy" možno tak ne-
snadno se dopíditi, vysvětluje nám aspoň částečně sám Šafařík.
Psaltě r. 1822. Janu Kollárovi (Musejník 1873., 126.): „P. Tablice
račte ode mne srdečně pozdraviti. Múzy Tatranské nemám, pročež
mu ní sloužiti nemohu. Exempláry všecky zahynuly v Le-
voči. Neztratí však nic, jestli jí i nikdy čísti nebude." Sbírka tedy
„zahynula". Jak anebo čím zahynula; Šafařík neoznámil. Bezpochyby
zahynula ohněm,**) kterýžto zhoubný živel zničil i skoro všechny
výtisky básnické sbírky, vydané r. 1795. od Ant. Jar. Puchmajera. ***)

*) Viz i článek „O zásluhách Slovákův o písemnictví české" od pisatele pří-
tomných řádků v žižkovské „Vlasti" til. čís. 1.— 3.
**) Že shořela, oznámil r. 1885. pisateli přítomných řádků v i Rudolf Pokorný,
slyšev to na Slovensku a dokládaje, že prý pouze několik výtisků bylo ro-
zesláno. Y Douchové „Knihopisném slovníku" (na str. 246.) rok vydání
i název chybně podán, i zdá se z toho, že sestavovatel slovníku neměl
sbírky té v rukou; rok udán 1811. a název „Tatranská múza s Gron-
slovanskou".
***) Viz o tom na str. 58. „Zevrubných dějin českého písemnictví doby nové tf
od pisatele přítomných řádků.

. Takto společnou nehodou jest ohraničeno české básnictví z let
1795.— 1814.!

Budiž o básnické sbírce Šafaříková uveden zde nejprve po-
sudek Jiřího Palkoviče, otištěný v „Týdenníku", roč. 1815.

Palkovič prorokoval Šafaříkovi jakožto básníku budoucnost co
nejstkvělejší, napsav o něm toto: „Opět jeden mladý Slovák vydal
pěkné slovenské*) básně pod nápisem: „Tatranská Múza s lýrou
slovanskou". V Levoči 1814. U Josefa Mayera, kněhtlačitele ; 80str.
v 8°. Skladatel jest p. P. J. Šafáry**), syn SI. B. kazatele při církvi
Kobelárské v Gemerské stolici, jenž v kečmarském ***) gymnasium
pod Tatrami se doučiv, s počátku b. m. října přes Prešpurek na
vysoké školy jenanské pospíchal. Bude z něho jistě zname-
nitý básník a vůbec spisovatel slovanský, jestli — jakož
ten pevný úmysl má — ještě dokonalejší známosti jak řeči naší
tak i jiných věcí nabude. Fantasí jeho jest velmi živá a bystrá
(však ještě příliš létavá — ), řeč poetická, malování nádherná, dů-
stojná, utěšená atd., ale příliš jest milovný nových, od některých
ted žijících spisovatelů českých nevelmi dobře udělaných slov a
mluvení, („Ztraceného ráje" v tomto ohledu skoro příliš užil —
kýž se raději od Veleslavínů, kralických vydavatelů Biblí, Komen-
ských atd. slovensky učí! — ) i sám se, jak se zdá, o zformování
některých pokusil, ale ne vždy zdařile, k. p. libomilý f) 1 — Ostatně
ku podivení jest ta snažnost, kterouž musil vynaložiti, aby tak
zvláštní známosti jazyka našeho nabyl, v pojeni (konstrukcí) slov
ještě se někdy mýlí, jmenovitě několikrát položil akkusativ s slovem
(verbum) místo genitivu, a naopak. Tato „Tatranská Múza", jejíž
zjevení zajisté památné jest a kterouž „Múza s slovenských hor u ff)
8 slovenskou srdečností vítá, zazpívejž a zahrejž na svou slovenskou
lýru, k průbě, P. P. čtenářům „Týdenníka" následující písničky."
Potom otištěny jsou slovně dvě básně z „Tatranské Múzy", totiž
„Jiskra božství" a „Život a smrt u ,ftt) a posudek skončen slovy:

*) Palkovič píše „slovenský" místo „český" vůbec. (Viz v „Zevr. dějinách
čes. písem. " na str. 253.)
**) Šafařík podpisoval se prvotně „Šafáry", potom „Josef Jarmil Šafařík",
později odložil i básnické své jméno „Jarmil" a psal se „Pavel Josef
Šafařík"; v Hromádkových „Prvotinách", roc. 1816. a 1817., podepsán
i latinkou „Ssafarzik", což stalo se bezpochyby jen asi proto, že v ti-
skárně neměli „Š" a 9 ř" (v menším — petitovém — písmě), a za let
dvacátých a třicátých psal se také „Saftařík" a německy „Schafiarik".

? r iz i poznámka na str. 10. přítomného spisu.)
ak vytištěno místo „kežmarském".
t) Slova „libomilý" užil i na př. Josef Heřman AgapitGalas ve své „Múze
moravské". (Viz v Kottově „Slovníku" I. 918.)
ft) Palkovič má na mysli svou sbírku básnickou.

ftf) V posudku jest otištěno v prvé básni v 7. verši „den" místo „blesk" a
v druhé v 6. versi „tu" místo „tam". Posudek tento, vyjímaje druhou
báseň a konečná slova, jest otištěn i ve .Světozoru", příloze k „Sloven-
ským novinám", roč. 1860., 8 názvem „Posudek o první literární práci
P. J. Šafařika" na str. 181. a 182., ale s některými vadami.

9

„Exemplářové této „Múzy Tatranské" snad se z Levoče brzo i do
Prešpurka dostanou.*

Z tohoto posudku Palkovičova dovídáme se mimo jiné také
toho, že na Šafaříkovu sbírku básnickou účinkovala nemálo též ona
čestná výjimka, vyskytnuvší se na básnickém úhoru českém za let
1805.— 1814. r. 1811., kterou jsme si výše připomenuli, totiž Jung-
mannův překlad Miltonova „Ztraceného ráje". A Šafařík účinek ten
na svou sbírku označil i tím, že za motto k ní vybral si dva verse
z překladu toho. By lté tento překlad Jungmannův prvým znameni-
tým překladem veršovaným v českém písemnictví vůbec, takže na
př. r. 1820. Šebestián Hněvkovský ve svých „Zlomcích o českém
básnictví" vyjádřil se o něm až i docela, že překlad ten „i tewton-
ské i jiné jak v síle tak v krátkosti a v dokonalosti převyšuje", a
vyznačoval se zvláště mnohými slovy novými, která Jungraann dílem
šťastně utvořil dílem vhodně přibral z jiných jazyků slovanských.
A tato nová slova v Jungmannově překlade nelíbila se tak řečeným
„ staromilcům", slepým ctitelům „klassické" češtiny z doby Vele-
slavínovy, kterou pokládali za vrchol veškeré dokonalosti jazykové,
nepřipouštějíce od ní žádného dalšího pokroku a tvrdíce proti „no-
vomilcům", že s češtinou Veleslavínovou lze vystačiti všude a vždy.
E staromilcům náležel i Palkovič, a proto v posudku svém vytekl
Šafaříkovi, že přidržel se novot Jungmannových. A netoliko že Jung-
mannův překlad Miltonova „Ztraceného ráje" nemálo účinkoval na
básnickou sbírku Šafaříkovu, Šafařík jal se bezpochyby téhož roku
1811., kterého dotčený překlad Jungmannův vyšel, tedy v šestná-
ctém roce svého věku prvně básniti. Pravit v „Tatranské Múze*
v básni úvodní:

Zamlč též, že jemu bylo

málo víc než šestnáct let,
když ho 8 tebou*) nebe svilo

když ti polní trhal květ,
jejž ti již teď v cestu dává

větším dílem svadlý snad. **)

Podobně pochvalně jako Palkovič vyjádřil seli. ledna r. 1816.
o sbírce básní Šafaříkových i Jungmann, který „Tatranskou Múzu"
dostal bezpochyby darem od Šafaříka, a to v dopise k Antonínu
Markovi takto (Musej nik 1882., 171.): „Múza Tatranská nám hod-
ného básníře slibuje, posud trochu mladá. tt

*) Totiž s Múzou.

**) Dle „Slovníku naučného" (IX. 2. a 3.) Šafařík otiskl prvou báseň již
£ 1812. nebo 1813.; čtemettam: „Kromě toho vyšlo mezi 1813-15. od
Šafaříka značné číslo rázných básní ve Hromádkových „Prvotinách pěk-
ných umění" ... Již v těchto prvních nedokonalých pokusech, k nimž
později Šafařík nikdy znáti se nechtěl, vidíme hluboký cit, vyrostlý
v lůně přírody mohutné a krásné (znělky Štědrý den, na smrt
vroucně milované matky 1812)..." Avšak v „Prvotinách" r. 1813.
a 1814. není s jménem Šafaříkovým otištěno nic, i jest domnívati se, že

^ ' A ještě něco stoj zde na pochvalu básnické činnosti Šafaří-
kovy. Šafařík, než odešel z vlasti své do Jeny, sepsal jakoby na
'^rozloučenou delší báseň ku jmeninám příznivce a příbuzného svého
Samuela Šárkáně. Báseň tato zalíbila se velice všem, kdo ji čítali,
k pročež i kolovala v hojných opisech po Slovensku. Jeden takový
Opis Štěpán Leška, kterému dostala se také do rukou, poslal Ji-
římu Palkovičovi, aby jej otiskl v „Týdenníku", což on též učinit,
a to v ročníku 1816. s názvem „Oběť šetrnosti a lásky JehoDvojí-
ctihodnosti pánu panu Samuelovi Šárkán, církve evang. Edházské
SI. B. kazateli a SI. seniorátu Pešťanského děkanu, v svátek jeho
jména, dne 26. srpna 1815., přinesená od P. J. Šafáryho". V do-
pise svém k Palkovičovi, otištěném před onou básní, Leška pronesl
mezi jiným tato povšimnutí hodná slova: „Soudu kritického nebudu
vynášeti, nechám to na Vás; toliko připomenu, že, ačkoli několik
grammatických omylů se tu nachází, však přece ku podivení jest to,
že z Gemerské stolice tak znamenitý Slovák pošel, ježto již
v svém mladém věku tak výborně píše. Což pak teprv můžeme
o něm pomysliti a čeho v naději očekávati, jestliže, jakž za to mám,
staré knihy slovenskočeské bedlivě čísti bude?!"*) A když Šafařík
měl vrátiti se z Jeny, Palkovič v „Týdenníku" (roč. 1817. na
str. 268.) oznámil: „Náš znamenitý vlastenec p. Pavel Josef Ša-
fařík**) již svou „Tatranskou Múzou" a jinými výtečnými vyti-
štěnými básněmi na slovo vzatý, kterýž se teď po několika týdnech
s vysokých škol jenanských do milé vlasti navrátí, k tisku hotové
má následující dvě přeložení: hru Aristofanovu „Oblaky" nazvanou,
z řeckého originálu do slovenského přeloženou; Marii Stuartu aneb
(jak ji Dan. Ad. z Veleslavína jmenuje — ) Stvardy od Fridr. Šil-
lera, též do našeho jazyku přeloženou. Jistou naději máme, že
všickni krajané a praví Slováci k tomu rádi nápomocni budou, aby
tyto pěkné dva kusy brzo vydány býti mohly, o čemž svým časem
více." Po Šafaříkové pak návrate na Slovensko Palkovič v „Tý-
denníku" (roč. 1817. na str. 312.) jásal takto: „Náš znamenitý
a milý vlastenec p. Pavel J. Šafařík, o němž a o jehož spisích
jsme nedávno se zmínili, již skutečně z jenanských vysokých
škol se navrátil ..."

snad jest od něho některá báseň z básní, otištěných tam bezejmenně.
Ale mezi bezejmennými není ani znělka „Štědrý den" ani „Na smrt
vroucně milované matky", které dle „Slovníku naučného* byly r. 1812.
buďto složeny neb otištěny. Snad i název „Štědrý den, na smrt vroucně
milované matky", protože není vytištěno „Na", značí toliko jednu
znělku? — A značí-li jednu znělku, byla by tím míněna v bezpochyby
znělka, otištěná v „Prvotinách" 6. února 1816. 8 názvem, „Štědrý večer
1814.", jejížto konečný verš týče se dojista smrti matky Šafaříkovy. Byl
by pak rok 1812. v „Slovníku naučném" chybný.
*) Otištěno jest i ve „Světozoru", příloze k „Slovenským novinám", roč.

1061., na str. v 321.
**) „Šafáry" v „Safaříka" tedy změnil se za pobytu v Jeně, což učinil bez-
pochyby z té pohnutky, že, stav se horlivým Slovanem, přál si míti místo
maďarského příjmení slovanské.

ŮlLú

11

Takového tudíž úspěchu Šafařík dočinil se hued prvými svými
plody básnickými, tak velice účinkoval jimi na vlastenecké spiso-
vatele, že tito, čtouce je, spatřovali hned v mladistvém ještě spiso-
vateli muže, který svým časem velmi znamenitým bude pracovníkem
na národu roli dědičné.

Avšak Šafařík nedal se omámiti touto slávou básnickou a ač-
koli „měl nadání básnické" *) a ačkoli „již prvými básnickými pra-
cemi svými nad všeliké tehdejší básníky domácí, co týče se formy
i obsahu, vynikal" **), přece nic nezakládal si na „Tatranské Múze",

*) Karel Sabina v nástine životopisném „Pavel Josef Šafařík 4 na str. 12.,
kde na str. 14.— 16. jest i tento posudek: „Z básní jeho vane zajisté
duch zcela jiný, nežli jaký se tenkráte objevoval v rýmovaných verších
českých. Šafařík více přilnul k rázu klassické ódy, Pindar, Sapfó, Horác
a i německý Klopstock naň valně působili. V prostý národní ráz bá-
snictví nebyl ještě vniknul, klassické reminiscence mu příliš lahodily.
Básnické naladění jeho povznášelo se rhvtmem antičným, čímž ovsem
mluva jeho jako krystalisovaná se jeví. Ale dythyrambický vzlet tento
nejen uchvátí, ale i unavuje čtenáře, jenž raději se proniknouti dává
citem příbuzným nežli roztrhnouti obrazy a myšlénkami příliš napnu-
tými. Nám ovšem, pokud zkoumavým okem v tyto prvotiny hledíme,
spíše abychom poznali zřídlo, z jakéhož operutěná slova básníkova prý-
štila, než abychom se jimi básnicky naladiti dali, nám se objevuje v ji-
skrách už i plamen, jímžto genius k budoucím skutkům se rozehříval . . .
Mírnějším tokem, ale i mdlejším poněkud braly se rýmované jeho básně,
ale ve všech je směr vyšší a podstatné myšlénky základní a tu skutečně
méně umění básníkovo, ale více jeho osobnost v ustrety nám vstupuje,
a jest nám stopovati nejtajnější city jeho. Takž v básni „Časové", v níž
opěvuje pomíječnoať věcí vezdejších, zří básník cestu, kterou jda, úkla-
dům se ča8Ův vysměje; — jestiť to cesta moudrosti, ctnosti a slávy.
Nebyl to klam obrazivosti, když tuto cestu z mládí bí vytknul, bylo to
vnuknutí ducha, kterého se pak celým životem přidržoval." (Z posudku
to v hoto patrno, že Sabina měl „Tatranskou Múzu" v rukou.) — V básni
„Časové" také dle „Slovníku naučného" (IX. 8.) jsou „myšlénky vysoké,
smělé, na budoucnost věštící, spolu se známostí jazyka řídkou na ten
věk a tu dobu".

**) Antonín Rybička ve „Světozoru", roč. 1861., na str. 321. — Vincenc
Brandl ve „Světozoru", roč. 1881., na str. 195. i ve zvláštním spise o Ša-
faří kov i na str. 89. píše o „Tatranské Múze" mimo jiné toto: „Byl to
pokus, vlastenecké myšlénky odívati ve formu klassickou:

Necht kouř z objeti, v hloubi prsou zňatých,
zaclání struny mé; necht Genius volá:

Aj, tvé krásy tajemství —

věčné, Slavie, mé hořel

Když jen odražený sladéeji přátelům
zábřesk ňadra kojí, ohlas uším vzeje:

Aj, tvé krásy tajemství —

věčné, Slavie, mé vděky !"

Verše tyto Brandl vyňal ze Šafaříkovy básně, otištěné v Jungmannově
„Slovesnosti" r. 1820. s názvem „Mé zpěvy", protože, jak pravil pisa-
teli přítomných řádků Primus Sobotka, býv. redaktor „Světozora", Brandl
„Tatranské Múzy" také dopíditi se nemohl. Ale Brandl, domnívaje se

I"'

jak zřejmo ze slov, která r. 1822. napsal Kollárovi a která jsme
si již výše (na str. 7.) uvedli, ba vůbec i básniti přestal. Přestal
'básniti za účelem, aby více prospěl národu českému díly vědeckými,
nežli možno básněmi, ačkoli byl by dojista také jako básník pro-
spěl velice, což usoudí každý, kdo, maje na mysli dobu našeho bá-
snictví před rokem 1820., pročte „Tatranskou Múzu". Vždyť i vele-
slavný básník český ještě r. 1 886. napsal o „Tatranské Múze" toto *) :
„Básně Šafaříkovy se všemi zvláštnostmi své mluvy a svých názorů
jsou, dívámeJi se na ně se stanoviska doby, kdy vyšly (1814.), dílem
památným, a neváháme to říci, že nás pročítání jich naplnilo po-
divným pocitem. Čtyři roky před vydáním „Počátků českého bá-
snictví" vystoupil tu básník šestnáctiletý (pravit sám v „Loučení
s Múzou" : Zamlč též, že jemu bylo málo víc než šestnáct let) ovlá-
dající jazyk i formu na dobu svou svrchovaně a mistrovsky. Vše
v básních těch tíhne výš a výš, je viděti, že povstaly pod vlivem
velkých vzorů, že hnaly se po vyjádření pomyslů nejtěžších, že ly-
rismus Klopstockův byl v nich místy dosti šťastně postižen. Dejme
básním Šafaříkovým formu moderní aspoň co do ja-
zyka a mámeo básníkavíc,a to o pravého, plnozrného
poetu. Píšeme ta slova s dobrým rozmyslem. Co dnes činí ty
básně nezáživné, jest jen jazyk, jest jen sukovitá forma; myšlénky
a cit v nich jsou a šlehají z nich přes všecky zdánlivé směšnosti,
jež zavinil pouze čas, silou neodolatelnou. Avšak i ten jazyk, který
dnes činí básně ty většině čtenářstva cizí, i ten byl na onu dobu
zázrakem. Dues začne u nás básniti každý s hotovou zbrojnicí
obratů a slov, dnes je lehko napsati obstojný sonet, ale jak jinak
bylo roku 1814.! Dues ani nemůže býti začátečník triviálním nebo
naivním, jazyk sám má jisté meze a klade velitelsky své veto při
nejmenším jen přehmatu, ale tenkrát, kdy všecko bylo nehotovo,
kdy výraz a význam slov byl neustálen, tenkrát básník zajisté vážné
myslil, co dnes, po letech často zní dosti komicky. Tenkráte zázra-
kem neb divinací božskou padlo se na pravý slova význam, a dle
toho lze jen posouditi, co vykonali Jungmann svým překladem
Miltona a Šafařík svými básněmi. Dnes by nemohl básník oslo-
viti Múzu:

Měj se dobře, Múzo milá,

cesta tvá buď šťas tlivá,
svižně mrš tiž stehna čilá,

ježto jsi vždy činliva;

«L

že báseň ta jest z „Tatranské Múzy u , a projevuje na základě tom soud
svůj o „Tatranské Múze", dopustil se nemilé chyby ; bylat báseň ta te-
prve r. 1818. prvně otištěna v „Počátcích českého básnictví**. (V prvém
verši „objetí" Brandl otiskl mylně místo „obětí* 4 .) R. 1885. v přítomné
rozpravě řečeno mylně, že báseň ta prvně otištěna r. 1820. v „Sloves-
nosti", kterýžto omyl i v „Athenaeu" 15. listopadu 1887. Mycěnín
opakoval.
*) Jar. Vrchlický ve feuilletoně „Hlasu národa" ze dne 16. října r. 1886.

13

řekl by to asi jinak, ozdobněji, ale v podstatě by také jinou myšlénku
nevyslovil. V básních Šafaříkových můžeme měřiti jen pokrok bá-
snické formy, nic víc, a tu se namane mnohá věc vysoce zajímavá —
v ohledu myšlének, pomyslů a citů zde vyslovených
stojí poeta Šafařík zcela za sebe a nepotřebuje ani
obhájce ani komentátora. Cítíme v hochu šestnáctiletém vel*
kého ducha, který juž tenkrát objímal celý vzdělaný svět, který
mohl tak dobře býti velkým poetou, jako bylopravdu
později velkým badatelem. Tedy jen po stránce .formálně neb
jazykové, jak říkají naši puristé, se nám tyto básně méně zamlou-
vají, ale za to nemůže básník. Čas vykonal tu v době poměrně
krátké práci ohromnou. Avšak i tato pozorování jsou vysoce zají-
mavá. Vidíme, jak jistá slova ztratila básnické právo své, jak buď
dostala časem význam jiný neb výraz triviální neb komický. Mi-
lenec sotva by v básni — leda snad v duchu národním neb v básni
rozmarné — mohl býti nazván „holeček", milence sotva by se
řeklo jen tak n holka a . Takž i slova „pacholek", „droby" atd. na-
byla zcela jiného významu, a čteme-li dnes u Šafaříka titul básně
„Slavení slovanských pacholků", musíme se mimovolně usmáti. Takž
i slovo „holomek" ztratilo původní význam svůj, který značil mla-
díka, člověka neženatého. Dnes by sotva kdo v erotické básni křikl
na svou milenku „přes plot se vhoď" místo „přelez plot", a bá-
sník by sotva napsal, že „všecko se pojí, co se jen zná" ... A jako
knihy mají i slova své osudy. „Umka" (Múza) se neujala, ale „ve-
smír" se ujal, „rozsocha" neb „rozsochatý", které slovo i Jung-
mann má v převodu „Ztraceného ráje", zapadlo, „tvar" místo „idea"
dostal význam jiný atd. atd. Pro básníka a spisovatele zvlášť jest
čtení básní Šafaříkových velmi zajímavé a zábavné. Při této něho-
to vosti formové je to přímo zázrakem, že se Šafařík odvážil tenkrát
na znělku, — a jsou to skorém nejlepší z jeho skladeb, — a na
triolet. Obsahem vyniká nad jiné „Zdání (sen) Slavorailovo". Báseň
hexametrem psaná má ovšem některé délky, ale pěkné popisy pří-
rodní plné plastiky a malebnosti. Je to ve spůsobé snu básníkova
konfesse o věčnosti poesie, thema později tak často spracované . . .
Odpočteme některé jazykové podivnůstky a máme dosud pěkné
básně: „Časové", „Ctnost", „Sen", „Já i ty". Zmíněné „Slavení
slovanských pacholkův" má mnohý pěkný detail, a „Poslední noc"
jest pokusem ballady s nejednou realisticky silnou črtou. „Zašlý a
vzešlý ráj" jest pokus jinotaje. Je viděti, jak mladý, horující duch
Šafaříkův zkoušel všecky struny." Tak o Šafaříkově „Tatranské
Máze" vyslovil se po více nežli 70 letech básník veleslavný! Ta-
kovou cenu básnickou má knížka, která po 70 let skoro nikomu
nebyla^ známa !

Že Šafařík přestal básniti, stalo se tím, že záhy, totiž ihned
za svých studií na lyceu v Eežmarku, zvláště pak na universitě
v Jeně „pevný základ si položil všestrannou vzdělaností, která ne-
dopouští, aby duch na něčem nepatrném přestal, kteráž onen nutný

14

rozhled poskytuje, jakým se mysl ostří a rozum sílí". *) Tím udalo
se, že v Jetiě přilnul k vědě se vší láskou a horlivostí a že duch
jeho sklonil se k praktickému působení literárnímu. „Poznav výši,
na jakou se věda a literatura jiných národů povznesla a srovnávaje
ji s chudičkou budovou písemnictví českoslovanského, odstoupil od
ideálno 1 10 pojímání plodů domácích a počal na ně klásti měřítko
pokročilého ducha evropského. A tu také poznal, že ta hrstka no-
vějších spisů českých nestačuje k odvolání se na ně před světem,
že on co Slovan k širšímu kruhu národnímu náleží, ke kruhu Slo-
vanův, a že mu nutno obezříti se po široširém tomto kruhu a osvo-
jiti si obraz jeho minulosti a přítomnosti. Kusé se mu jevily snahy
odtržené a k celku nepřiléhající, za nedovedné uznával práce, je-
jichž každou částkou se osvědčovalo ulpění ducha na nejužších
místních mezech. Roznícen myšlénkou touto započal historická a
literární svá studia slovanská." **) Za studií jeho v Kežmarku a
v Jeně „nejprve filosofie ho zajímala; ale zdravá ústrojnost slo-
vanská i klassická vzdělanost mu nedala ubřednoutá v metafyšických
mlhách. Studia, zvláště aesthetická a přírodovědecká jej poukazo-
vala ua cestu pravou a účelnou. Proto pro všecko nalézají se ve
všech spisech jeho patrné stopy, že právě filosofie to byla, jejímž
vnuknutím děkoval onu výši a průzračnost myšlének jakož i onu lo-
gickou důslednost, jakouž se duchovné plody vyznačují 41 ***).

Takto veleduch Šafaříkův vyvinoval se docela důsledně, do-
cela přirozené* „Ruch básnický mu byl přirozený, a živá, neukoji-
telná obrazivost zajisté zvláště ho popuzovala k tomu, že nejprv
snažil se po universální vzdělanosti, po osvojení sobě vědomostí
nejobsáhlejších. Štěstí pron, že nepoddal se oné těkavosti ducha,
která jen povrchně se všeho dotýká, nevnikajíc nikde do jádra věci.
Položili si Šafařík zajisté nejpodstatnější základy tím, že s neoby-
čejnou pilností ku klassickým, zvláště řeckým studiím hned z mládí
byl přilnul, k nimžto si každý sám a pracně vydobyti musí pří-
stupu, kdož vůbec po poznání jich baží, a přístup tento se umožní
toliko cestou klassické filologie. Na základě filologických studií ře-
ckých pak snadněji přikročiti mohl k filologii slovanské, kterou si
byl zalíbil s tím přesvědčením, že bez ní nelze pěstovati vědu slo-
vanskou, na kterou zaměřoval hned ode dnů jenenských." f)

Ale za svých studií v Jeně Šafařík i přece ještě také básnil,
hově vedle védy přirozenému svému ruchu básnickému, a to jak
básně původní tak přeložené; otiskoval je v Hromádkových „Prvo-
tinách", ff) Co týče se básní přeložených, obíraje se studiem klas-

*) Sabina ve spisku o Šafaříkovi na str. 12.
**) Týž tamže na str. 18.
***) Týž tamže na str. 11. a 12.
t) Týž^tamáe na str. 19. a 20.

ff) Že Šafaříkovy básně v „Prvotinách" byly „přes vůli Jeho vytištěny", jak
uapsal Dr, Jan V. Novák ve spisku „Pavel Josef Šafařík 4 * na str. 84.,
není pravda. Posýlaltě je sám z Jeny do Vídně Hromádkovi.

15

siků řeckých a četbou písemnictví německého, jal se také překlá-
dati a přeložil již za svého pobytu v Jeně Aristofanovu komedii
„Oblaky" a Schillerovu smutnohru „Marie Stuartka", jak již výše
(na str. 10.) připomenuto. Zcela pak básniti později přestal mimo
jiné dojista hlavně proto, že r. 1816. seznámil se s Palackým, po-
dobně jak on o tehdejším českém písemnictví smýšlejícím.

n.

Jako Šafařík tak i o tři léta mladší Palacký obíral se básni-
ctvím pouze za mladých svých let, a to celkem značně méně nežli
Šafařík, oblíbiv si záhy životní svůj spisovatelský úkol, aby odhalil
a vyjasnil národu českému jeho minulost. Sám Palacký (Radhost
ni. 258.) rozvrhl činný svůj život nedlouho před svou smrtí ve tři
oddíly, z nichž oddíl L zahrnuje léta 1817. — 1823., kde nastoupil
dráhu spisovatelskou; oddíl II. léta 1823.— 1848., kde žil výhradně
dějinám českým, a oddíl III. po roce 1848., kde byl okolnostmi
povolán i na dráhu politickou. A do oddílu I. spadá právě činnost
jeho básnická.

Básniti Palacký začal již i několik let před rokem 1817.,
napsav prvou báseň latinskou v třináctém a prvou báseň českou
v šestnáctém roce věku svého, a také již i před rokem 1817. uva-
žoval o prozódii české a četl pilně rozmanité básníky, a to hlavně
básníky epické. *)

R. 1816. Palacký přednášel i prvníkráte v životě svém ve-
řejně k novoroční slavnosti lycea prešpurského, na němž od r. 1812.
studoval, svou slovenskou báseň „O staveném lidokupčení na sjezdu
vídeňském". Báseň tato seznámila jej s Janem Blahoslaveni Bene-
diktina, přítelem Šafaříkovým, jinak i krátce „J. Blahoslaveni" zva-
ným, který také tehda na lyceu prešpurském studoval, **) kdežto
Šafařík již od roku 1815. byl v Jeně. Známost osobní s ducha-
plným Benediktini vydařila se k prospěchu Palackého ; čítali spolu
mimo jiné zvláště Homéra, Theokrita i Pindara. ***) Poznav pak Pa-
lacký, že Benedikti též obírá se básnictvím českým a nad jiné
v něm jest zběhlý, poprosil ho, aby mu soud svůj o zmíněné básni
projevil. n l pověděl mi dověrně" — zaznamenal o tom Palacký f ) — ,
„že citové prudcí, jakovýmiž celá báseň má hořela, ještě sami jí bá-
snické ceny zjednati nemohou, nesprovází-li a nenese-li je zvolná hra
obrazotvornosti; zde ale jen obecný rozum a na něm štípené též
obecné, ale prudké city se jevily. I zničil jsem báseň svou ohněm,

*) Viz ve „Vlastním životopise Františka Palackého" na str. 9., 11.,
12. a 25.
**) Viz „K životopisu a činnosti Jana Blahoslava Benediktiho" od pisatele

přítomných řádků v „Mu sej niku" 1888., 107.— 122.
***) Vlastní životopis, 13. a 25.
t) Tamže 13.

16

ne p a mat ováv na to, že, ač neměla ceny básnické, měla však aspoň
dějinnou pro mne, jakožto památný příběh života mého. a

Téhož r. 1816. Palacký po radě Benediktiho složil ódu ku
jmeninám Palkovičovým, o které napsal toto*): „Ta byla má
poslední přízvučná báseň; neb Čím dál tím jistěji snášel jsem se na
tom, že ne přízvuk, ale stará časomíra přirozeným základem české
prozódie slouti by měla. I hádal jsem se o tomto předmětu často
a obšírně i s Palkovičem i s Benediktini, nemoha však nikdy s nimi
dokonale se srozuměti. u

A téhož r. 1816. Palacký seznámil se také se Šafaříkem, kte-
rážto známost účinkovala netoliko na ně oba měrou nemalou, ale
též ukázala se býti velice prospěšnou jak veškerému písemnictví
českému vůbec tak i zvláště básnictví.

Avšak dříve, nežli si povíme, jak Palacký seznámil se se
Šafaříkem, budiž otištěno zde něco o Šafaříkovi a Palackém,
co pisatel přítomných řádků podal veřejnosti skoro zcela tak již
i jinde. **)

V letech 1813.— 1817. Jan Nep. Norbert Hromádko vydával,
jak známo, ve Vídni „Prvotiny pěkných umění\ Tyto „Prvotiny"
jsou nyní již velikou vzácností, a jejich ročník 1817. jest až po-
dnes zachován snad již toliko v jediném výtisku, který jest v mu-
sejní knihovně pražské; v knihovně universitní mají pouze ročníky
1813.— 1816. a v jiných knihovnách ještě méně. Tím stalo se, že
o Hromádkových „Prvotinách" napsáno již všelico mylného a že
jmenovitě ročníku 1817. bud ani nebylo užito nebo že bylo ho užito
také chybně. ***)

V čísle „Prvotin" ze dne 1. ledna r. 1817. počato otiskovati
některé prostonárodní písně slovenské, a jest jim předesláno ano-
nymní „Promluvení k Slovákům", které, jak níže bude vyloženo,
napsal Pavel Josef Šafařík.

„Promluvení" to, protože posud nikdo za naší doby si ho ne-
povšiml a protože na základě jeho nejen o Šafaříkovi, ale též o Pa-
lackém všelico nyní neznámého možno pověděti, stoj zde v plném
znění: „Když se s odtokem osmnáctého a přítokem devatenáctého
století celý, jak dalece sahá, slovanský svět z duchovní mdloby, an
tomu svrchovaný čas, pozdvihovati počíná, a všecky od mohutného

*) Tamže 13.

**) Míoón článek „Něco nového o Šafaříkovi a Palackém 4 * v „Zlaté Praze",
rm'. 1885., čís. 30.— 32. (Ke změnám, zde proti článku onomu učiněným,
dal podnět hlavně „Vlastní životopis Františka Palackého", vyšlý tiskem
později, nežli článek onen byl napsán a redakci odevzdán, jakž i v „Zlaté
Praze 4 * na str. 463. jest připomenuto.) Viz i v „Novoč. archive lit.** 1.26.
***) Podrobnou zprávu o „Prvotinách** viz na str. 237.-252. „Zevrubných
dějin českého písemnictví doby nové**. Jako „Prvotiny" jsou vzácný
mnohá knihy a časopisy české z let 1770.— 1830., o čemž zmínil jsem
se r. 1885. v „Literárních listech** na str. 205. i 220., v „Zlaté Praze**
na str. 450. a v Ženských listech** na str. 115. (Viz i v „Novoč. archive
lit.** I. 32.-34.)

17

Kusá až do oslablého Slováka jedna plapolavá jiskra proniká; když
mezi Srby Raičové, Jankovičové, Solaričové, Došenovičové, Vidako-
vičové povstávají a s vzkříšením jazyka svého národství své křísí;
když se v Musickém Pindarové řečtí, v Stefanoviči rapsodové Ho-
méra (známoť jest, že ty zpěvy, které p. Stefanovič sbírá, zpěvy
s lepou *), a mnohé z nich Homérickým nad míru podobné jsou)
mezi Srby zotavovati zdají, jen Čechové v ustavičném zápasu s Proti-
čechy postavení svých rolí větším dílem ladem ležeti nechávají, an
jim hlas volajícího na poušti **) v uchu netkví : tof se k nemalému
podivení a k velikému potěšení našemu v Moravě a mezi Slováky
slovanské srdce šířiti a ňadra volněji pohybovati počínají. Komu
by pověsť ta, že právě v těchto dvou, jak se zdá, nepatrných kra-
jinkách dvé mladých Slověnínů, P** v Moravě a B** v Uhřích,***) pří-
kladem Prače a Stefanoviče povzbuzených, na sebrání národních
zpěvů a pěsní pracuje, nepřišla vhod a vděk? Zajisté každý oprav-
dový vlastenec (zvláště Čech!) tomuto podniknutí, an jeden ani dva,
jak se to rozumí, s vyvedení jeho býti nemohou, milerád přispěje,
a sám také sbírati bude. Cena národních zpěvů a pěsní vůbec a
slovanských zvláště ode všech věci povědomých dávno uznána jest,
a kdo sám čarodějné moci jejich z sbírky Stefanovičovy pocítiti
nechce, ten sobě aspoň to přečísti račiž, co vídeňský recensent
(1816. v březnu) o nich říká. Jestliže v aesthetickém ohledu při-
rozená prostota a milostnosť jejich každého, kdož si, třebasť Her-
derem nebo Gothem f) není, an se tito za národní písně nestyděli,
pravidla aesthetiky, jak náleží, z hlavy vybije, a uměleckého tvo-
ření tam, kdež ho nemá, hledati nebude, každého, kdož je s nepo-
rušeným srdcem čítá, zaujíti musí; zajisté neméně zpytatelům ja-
zyka slovanského, povahy a vlastnosti každého nářečí zkoumajícím,
budou žádoucí, an v nich samých řeč lidu, již v žádných knihách
nenalezne, panuje a tkví. Takto spravedlivý novořecký, jako o tom
Leake píše, tak nynější jazyk, jediné v ústech lidu, a chceš-li ho
dokonce na papíru míti, v písních národních slýchati a čísti lze;
tak u Slováků vlastnímu jejich dialektu odnikud jinud, leč z ná-
rodních pěsní, se nenaučíš ; tak do valachského, tak do cikánského,
až posud málo poznaného jazyka a národu jediné tímto okýnkem na-

*) „slepou" vytištěno patrně tiskovým omylem místo „slepců"; že jest
čísti „slepců", pisatele přítomných řádků v upozornil Fr. Vymazal, čta
článek v „Zlaté Praze*.
*•) Míněna slova, pronesená v „Prvotinách" ze dne 22. srpna r. 1814., kde
se vzhledem ke sbírce písní srbských, vydaných Vukem Stefanovičem
Karadžičem, a ke sbírce písní ruských, vydaných Ivanem Práčem, uká-
záno k tomu, že jest žádoucno sbírati také písně české. (Viz o tom
v „Zevr. dějinách" na str. 342. a 343.) — Slova ta napsal prý sám Hro-
mádko. (Světozor 1879., 294.)

**) Pod čarou k tomu poznamenáno: „Cosi podobného i nebohý náš Rožnay
hodlá), když nemilostivý osud všemu jeho snažení k nevynahraditedlné
naší ztrátě nenadále přítrž učinil."
) V „Prvotinách" vytištěno „Getem".

Bačkovský: Básné P. J. Šafaří ka a F. Palackého. 2

zříti se dá; kdežto nám časem svým p. Rešner Sedraihradčan se-
bráním zpěvů valachských a cikánských, na němž pořád pracuje,
výborně poslouží, an tamto v písemných památkách nikoli jazyk
lidu, nýbrž jazyk učených, u Novořeků starý hellénský, u Srbů staro-
slověnský, u Slováků český, jak dalece jejich literatura sahá, jestli
ne docela, aspoň odpolu vězí, zde pak bezmála ještě žádné litera-
tury není, a u cikánů jí ani nebude ! Ať nám nikdo o štěbetné la-
hodnosti polštiny a srdce jímající milostnosti srbštiny nerozpráví;
af nám nikdo drsnatosti našeho dialektu nevytýká a nás od závodu
s našimi bratry, Busy a Srby, neodstrašuje: my to všecko známe,
my s nikým o závod běžeti nechceme, jediné světu ukázati, že
drsnatá řeč učených skladatelů není řeč prostého
národu. I doufáme, že, seberou-li písně naše: české, moravské a
slovanské, o tom, že se náš dialekt také slyšeti dá, každý se pře-
svědčí. O zpěvavosti Slováků v Uhřích nám po Tablicovi říci a po
naší zkušenosti pochybovati netřeba; Čechové, mníme, přijde-li
k tomu, své dokáží. Co se připojených, z částky od p. B*** z Uher
na zkoušku přijatých, z částky z paměti vypsaných pěsní týče,
o těch prosíme, aby levně souzeno bylo. Nechtěli jsme my těch za
vzor a obrazec, nýbrž za důkaz vystaviti, že i my co sbírati máme.
Jsou to kratičké nápady a zlomky, jak je mysl nebo náhoda po-
dala: kdo by zajisté delších zpěvů v cizině pamětí zahrnul. Ti se
lidu z úst vypsati musejí. Co se orthografie týče, snažili jsme
se všecko, vyjmouce akcentu prodlužujícího, tak, jako se u nás
děje, psáti; začež se, té jsme naděje, ani p. Dobrovský ani p. Ko-
pitar nepohne vá. Kdyby se ty teprva na české kopyto vybíjeti a
pak psáti měly, což by ovšem lehoučké bylo, tuť by se to t čehož
právě hledáme, prvotní jejich karaktér zmazal a ztratil. V doko-
nalé sbírce českomoravskoslovenských pěsní a zpěvů musily by tyto
poslední od oněch odděleny a opět na troje rozvrženy býti: 1. na
i^v, slovenskoslovenské, jako se v Prešpurku, Nitře, Trenčíně etc, etc,
fť 2. na hornácské, jako se v Gemeru, Novohradě, Liptově, Oravě,
l£r,Y Zvoleně etc, etc, 3. na slovenskopolské, jako se v Spiši, Šaryši,
■?"■'■■' Zemplíně etc, etc. zpívají, k nimž by se ještě rusnácské v Spiši,
# Marmaroši, jakových jsme zvláště mnoho pěkných slýchávali, ne bez

prospěchu připojiti mohly. Tam by se potom poznati dalo, kterak
I se onyno k češtině pomalu chýlí; v těchto mnohé staroslovanské

t slovo vězí, a spišskošaryšské polčinou zapáchají. Doložené mezi

^ hornácské patří. Nemníme sice, že by Čechům nesrozumitedlné byly,

přec jsme je některými slovy dole vysvětlili, aniž pak se v spůsobu
h - psauí a v vysvětlování všechněm, zvláště Neslovákům vyhověti může ;

nebudou-li Čechům a jiným našim bratřím tak, jak jsme je psali,
jemně zvučeti a zůstane-li jim mnoho temného, toho vina ne písním,
/ nýbrž nám přičtena buď. Připiš z listu moravského sbírače na uher-

%■ skéhojdruha kýž mnohého v srdce bodne l a

Řečeno výše, že toto „ Promluvení u napsal Pavel Josef
. Šafařík. A z čeho tak jest souditi? — Že je napsal Slovák,

^

19

vysvítá z celého „Promluvení" a z konce jeho zvláště. Kromě
toho jest patrno z něho, že Slovák ten, když „Promluvení" psal,
žil v cizině, pravě, že připojené písně jsou „z částky z paměti
vypsány tf , a dokládaje: „kdo by zajisté delších zpěvů v cizině pa-
mětí zahrnul. Ti se lidu z úst vypsati musejí." A Šafařík byl i Slo-
vákem i žil právě tehda v cizině, odebrav se v říjnu r. 1815.*) na
vysoké školy do Jeny a vrátiv se na Slovensko teprve na podzim
r. 1817.**)

Avšak i jiné ještě jsou důkazy, že „Promluvení" napsal Ša-
fařík. Sběrateli prostonárodních písní slovenských za tehdejší doby
byli Tablic, Palacký, Benedikti neboli Blahoslav, Kollár a Šafařík,
a v cizině z nich r. 1816., kdy „Promluvení" napsáno, nežil kromě
Šafaříka nikdo. Mimo to Kollár držel se tehda ještě co do snah
národních v pozadí,***) a o Tablicovi, Palackém i Benediktim neboli
Blahoslavu jest v „Promluvení" zmínka, i nemohou býti původci
jeho ; Tablic jest v „Promluvení" připomenut výslovně, druzí dva
začátečnými písmeny „P** a a „B** u (podruhé „B***"), což níže bude
odůvodněno. Posléze také dodatek, připojený ku „Přípisu z listu
moravského sbírače na uherského druha", o kterémž učiněna zmínka
na konci „Promluvení" a který jest otištěn v následujícím přes
jedno čísle „Prvotin", dosvědčuje, že „Promluvení" napsal Šafařík.
Jestiť pod oním dodatkem Šafařík plným jménem podepsán, a ze
zmínky o „Přípise" v „Promluvení" vysvítá, že pisatel „Promluvení"
zároveň i „Připiš" poslal Hromádkovi.

A jak dostal se „Připiš" do rukou Šafaříkovi, dlícímu v Jeně? —
Aby bylo lze dáti odpověď, třeba věděti, kdo „Připiš" onen psal.
Připiš posláu jest „z Moravy v srpnu 1816.", jak v čele jeho po-
znamenáno, a v „Prvotinách" jest otištěno z něho toto: „Co jsem
z P** vystoupil, ani jiskry náklonnosti k básnictví nepocítil jsem,
aniž mním se k němu přimámiti dám. Veliké příčiny mne k tomu
ustanovily. Popatřte na celou literaturu naši! Jaké mezery k vypl-
ňování!? Jaké poskvrny k vymazování! Kolik polí nevzdělaných!
A my, jichžto povinnost jest chyby její podle hřivna každý svého
vyplňovati, nevhod vlasti a nám k hanbě! naposledy vždy jen bá-
sniti a — blázniti budem? Zdaliž (dle počtu) básnířů českých
není — legio? A kde který zeměpisec? Kde přírodopisec ? Kde

*) Viz v Palkovičové „Týdenníku", roč. 1815., v posudku Šafaříkovy „Ta-
transké Múzy", jejž otiskli jsme si na str. 8.
**) Viz tamže na str. 268. a 312. ročníku 1817., což otiskli jsme si na str.
10. (Dle dokladu tohoto jeví se býti chybnými slova Vincence Brandla v ve
„Světozoru", roč. 1881 v , na str. 6., opakovaná i ve zvláštním spise o Ša-
faříkovi na str. 3., že Šafařík z Jeny „vrátil se v máji r. 1817. do vlasti
své"; správně bylo říci „odešel" místo „vrátil se".)
***) Kollár byl sice také již r, 1816. v Jeně, ale odebral se tam teprve na
podzim roku toho. (Že Kollár držel se za svých studií na lyceu preš-
purském co do snah národních ještě v pozadí, tvrdí o něm sám jeho
spolužák Palacký, o čemž viz ve „Vlastním životopise Františka Pala-
ckého" na str. 25.)

2*

20

hmotoslov*)? Kolik pak asi dějopisců? Kolik tnistrft v jiných umě-
ních ? Hanba nám, pravím. Zdaliž my všickni, jenž pro vlastenectví
horliti se zdáme, nejsme podobni oněm bláznivým podmanitelftm,
kteříž, předstírajíce, že chtí národu (blaženějšímu) pomoci, vytrhše
jej dobrotivému králi, pod své tyranské žezlo podrobují? Chceme
lid od milování jiných lepších literatur k své, ač toho nehodné, na-
kloniti. Považte, příteli, této věci, an ve všech knihách našich ani
snesitedlné známosti přirození dočísti se nelze. Ěeč naše jest tak
spanilá, tak výborná, jistě milování hodná, — ale literatura, znejme
se jen k pravdě, tak, jak nyní stojí, srovnaná s druhými — ani
toho vážení, kteréhož požívá, nezasluhuje. Pomyslte jen, vždyť bez
pomoci sousedkyní svých ani jednoho poloučeného muže utvořiti
nemůže. Myslím, že Vám to také k srdci půjde. Já tedy od básnění
k umění zcela přestupuji, ač se to přirozeně rozumí, že v ničemž
epochy nedovedu ; aniž na mém obrácení vlast ničehož nezíská : ale
poupostáním aspoň žádosti posloužení milé vlasti. — Zpěvy národní
pilně sbírám, nejen sám sobě předříkati dávaje, ale i jiným, aby mi
je psali, poroučeje. Tak jeden učitel školní, tři míle ode mne vzdá-
lený, kázal školákům svým, aby každý, co kdo umí, pěsní sepsal. Těch
jsem ale ještě neobdržel. Však o jejich duchu musím Vám něco po-
vědíti. Jestliže v srbských, které jsme čtli, vždy nějaký vtip, kterýž
krásu jich působí, tuto tomu odpor. Já jsem aspoň dosavade žádné té
nedohledal, kdežby nějaký tour ingénieux se nacházel. Ale v lyrické
věci tím větší zásluhu mají, poněvadž všudy ten nejútlejší cit panuje.
Já jsem se již několikráte podivil tomu, když jich jako z pouhého
přirození pošlých považuji, ne jako Hans- Šach sových, od nichž se jako
nebe od země oddělují. Téměř všudy začínají od nějakého pěkného
předmětu v přirození, od něhož beze všeho spojení k samému citu
přicházejí. Totě tón idyllický, kterýžto tuším i u Slováků jest etc. a
Za přípisem tím pak jest připojen tento dodatek: „Blaze těm
čackým prsoum, v nichž hned z mládí tak šlechetné srdce bije!
Komu by se toto kratičké, ale jadrné zlíčení naší literatury pře-
piatým býti zdálo, toho na Literní přílohy k Vídeňským českoslo-
venským Novinám 1815., částky první číslo 1. a 2. odsýlárae. **)
Nelze sice zapříti, a filosofie příběhů člověka a jeho vzdělání v roz-
ličných národích toho zřejmě dokazuje, že se básnířstvím a filosofií
brána k osvícení rozumu a k vzdělání ostatních umění otvírá ; však
pohlédném-li na Reky, Vlachy (Dante, Bocardo ***), Ariosto!) a na
sebe — nespadne-li nám bělmo s oka? Abychom měli básnířů
mnoho — jen veršovníků — málo! Vídeňský ústav jest

*) Slovo to není v Jungmannově ani v Kottové „Slovníku". Míněn tím asi
fysik, lučebník a pod. Pozoruhodno jest uvedené před tím slovo „příro-
dopisec" ; utvořilť „příroda" místo „přirození" teprve Jungmann, o čemž
viz v „Zevr. dějinách" na str. 191.

**) Jest otištěno tam podobné mínění o tehdejším českém písemnictví od
Josefa Miloslava Rautenkrance.

***) Má býti vytištěno patrné „Boccaccio".

ř

21

potud jediný svého druhu, o němž se právem říci může, že z kalu
všednosti vybředl: ale toho se přece žádati nemůže, aby všecka
umění jednoho národu po listech vycházela? Snad budou-li učení
pp. vlastenci, každý na svém pracovati, týž vídeňský ústav se také
i o to přičiní, aby obšírnější díla v celosti a pojednou vydána byla.
Totě ovšem žádoucí! P. J. Šafařík*)."
I A kdo tedy psal onen „Připiš" ? — Josef Jireček (Světozor

1879., 340.), otisknuv počátek „Přípisu" toho, míní, že jest pů-
vodcem jeho Šafařík.**) Šafařík však byl r. 1816. v Jeně, a „Připiš"
psán jest na Moravě, kde tedy r. 1816. Šafařík nebyl, ba vůbec
ani nikdy jindy tam tehda neprodléval; mohlo by se snad i míniti,
že Šafařík byl r. 1816., na Moravě o prázdninách, protože „Připiš"
psán v srpnu, ale mínění takovénro- odporuje datum při básni Ša-
faříkové „Jarmila a Slavislava", otištěné v Hromádkových „Prvo-
tinách", roč. 1816., na str. 618. a datované „V Jeně dne 9. září
1816.". ***) Jireček patrně zmýlil se, vida podpis „P. J. Šafařík"
a nevšimnuv si, že „Připiš" nesáhá až k podpisu, nýbrž že jest
mezi „Přípisem" a podpisem ještě dodatek ku „Přípisu". Ostatně
kromě toho také konečná slova Šafaříkova v „Promluvení",
znějící „Připiš z listu moravského sbírače na uherského druha
kýž mnohého v srdce bodne I", svědčí, že „Přípisu" nepsal Šafařík,
nýbrž „moravský sbírač", který v „Promluvení" jest připomenut
písmenem „P**\ A tento n P** u , jak již výše praveno, jest Fran-
tišek Palacký, „uherský druh" pak jest Jan Blahoslav Be-
nedikti, označený v „Promluvení" „B**" a „B***", s nímžto Pa-
lacký seznámil se, jak výše (na str. 15.) řečeno, r. 1816. Že těmito
začátečnými písmeny míněni jsou Palacký a Benedikti, praví také
Josef Jireček v „Musejníku", roč. 1878., na str. 240.

Psal tedy „Připiš" onen Palacký, a důvodem pro to jest
i sám obsah „Přípisu" toho. Dovídáme se z něho, že Palacký byl
již tehda neobyčejně na svůj věk vzdělán a že bystře pozoroval
tehdejší stav českého písemnictví. A téhož dovídáme se z Palackého
dopisu, poslaného jen o čtyři roky později Janu Kollárovi a otiště-
ného v „Musejníku", roč. 1879., na str. 381. a 382. Píše v něm
mezi jiným: „. . . přetrpěv tyto nesnáze, každou chvíli, mně od prací
úřadu mého povolenou, velikou horlivostí hleděl jsem ke svému
vlastnímu obrátiti vzdělání ... Co dělám ? Co horlivec pro vlast a
pro umění dělati může: čtu, cvičím se a píši aesthetiku svou. Ale
jaksi neodbytně jde mi vše od rukou. První díl aesthetiky chtěl

*) Vytištěno „Šafařík". Vídeňským ústavem v míněna Hromádkova novinárna.
**) Týž omyl jest i v Brandlové spise o Šafaří kovi na str. 89. a 90., jsa
tam převzat ze „Zevr. dějin českého písemnictví", ačkoli v těchto jest
opraven na str. 268.
***) Báseň ta podepsána jest pouze „S. u , ale již ve v výtisku „Prvotin 4 * v uni-
versitní knihovně pražské podpis doplněn v „Šafařík", a kromě toho
nelze nijak platně domnívati se, že mimo Šafaříka ještě nějaký „S." r.
1816. přispíval z Jeny do Hromádkových „Prvotin".

22

jsem do konce iněs. srpua hotový míti, a nyní vidím, že jen asi
z počátku léta Páně 1821. bude moci dokonán býti. — Mé největší
snažení bylo by poučiti příkladem, že nám potřeby již jednou my-
sliti, mluviti a konati slovansky, odhodícím nezdárné slabikáře ně-
mecké . . . Osud spisovatelů českých jest obzvláštní na světe a —
závisti hodný. To zajisté světle dovésti se může, že jich ani zisku
naděje, „ana všecky kola pudí v věčném světa orloji", ani zevnitřní
čest, ani cti a slávy žádost, také odrod pouhé zištnosti nemámí a
nevábí, nýbrž samo to, což na ušlechtilé duchy samo sluší, horlení
a enthusiasmus vlastenectví. V tom, v povědomí vyplněné povin-
nosti a v požívání toho dobra i té krásy, kterou tvoří, nachází spi-
sovatel český jedinou, ale hojnou odměnu za všecko snažení své.
Mezitím volno nám také vzhledati ke blaženější budoucnosti . . .
Naše povinnost mezitím jest nezakopati hřivneček*) svých . . . tf Co
pak týče se slov Palackého v „Přípise", že „od básnění k umění
přestupuje", Palacký mínil dojista svou „aesthetiku", o které také
v tomto dopise zmínka, ačkoli, přestav básniti, již i v brzce po té
věnoval se dějepisectví; psaltě již r. 1822. Janu Kollárovi (Musejník
1879., 383.): „Já ostatně nyní cele v historiech vězím; nelze mi
žíti, nebudu-li moci do vlasteneckého dějepisu se dáti. Aspoň Hu-
sitstvo, budu-li živ, jistě popíši. Jest se čemu hněvati, jak málo
se té slavné kraj ano v našich doby doma i venku šetří. Na budoucí
týden chystám jeti do Prešpurka i do Vídně s učelníkem svým. Žá-
dostiv jsem dočkati se toho, zvláště abych k některým pramenům
dějin českých se dostal. Na krasovědu již téměř zapomenuto ; ode tří
raěsícov nepokračoval jsem v ní dále. Duch se nutiti nedá."

O neobyčejném na svůj věk vzdělání Palackého svědčí také
to, že, jak psal Kollárovi r. 1622., „již před několika lety o to
řeč byla", aby Palacký byl dosazen na místo Jiřího Palkoviče za
professora písemnictví a řeči české při slovanském lyceu v Preš-
purku. Podobně také r. 1821. šlo o to, aby Palacký dostal se za
professora do Prahy ; psaltě z Prahy Frant. Lad. Čelakovský Josefu
Vlast. Kamarýtovi koncem r. 1821 (F. L. Oelakovského Sebrané
listy, 74.): „Palackého sem zjara máme dostati za professora aesthe-
tiky, posud musíme býti spokojeni s neaesthetickým supplentem."

Že Palacký již tehda mohl býti tak velice vzdělán vůbec a
krasovědecky zvláště, toho příčinu sám udává slovy, která napsal
r. 1821. (Radhost I. 285.): „Zanášeje se já po mnohá léta zkou-
máním zákonnosti krásy se zvláštní libostí a žádaje buďto
k naučení svému buď i k výstraze poznati všecky hlavních
krasovědcův o témže předmětu myšlénky, pocítil jsem tuze
potřebu takového spisu, který by jako věrný rukovod poskytoval
krátkou o nich, avšak ue ledabylou zprávu." A nejlepším ovšem
svědkem toho, že Palacký již před rokem 1820. byl skutečně neo-
byčejně na svůj věk vzdělán, jsou rozpravy jeho krasovédecké, které

*) V „Přípise" také „hřivny" připomenuto.

23

v letech 1820. — 1823. napsal. *) Jest ostatně velmi pravděpodobno,
že Palackého k slovům, proneseným o básnictví v „Přípise", přijmél
podobný článek Josefa. Miloslava Rautenkrance, kteréhož i Šafařík,
projeviv svůj souhlas s „Přípisem", v dodatku k němu, jak výše
(na str. 20.) podotčeno, se dovolává. Míněn tu článek „Vlastcnské
žádosti", otištěný v Hromádkových „Prvotinách" 2. a 6. dubna
r. 1815. Napsal tě tam Rautenkranc toto: „Horlivý vlastenec, jenž
toto píše, zvláštní sice má v básních a zpěvích zalíbení a nad míru
se těší z snažnosti tak mnohých, výborných, k skládání básní a
zpěvů v řeči československé se přičinujících mužů, nýbrž i sám při
svých rozličných unavujících pracech v skládání zpěvů a v čtení od
jiných složených básních kochání a vyražení mysli hledá a je na-
chází: ale zdá se mu, že by již čas byl o jeden krok i dále po-
stoupiti. Svrchovaný čas jest, aby někteří vlastenci k vypracování
geografie, historie přirození, fysiky, umění každému, kdož vzděla-
ného muže jména zasloužiti chce, nýbrž každému, kdož pověr prá-
zden býti a boží moudrost a dobrotu vždy lépe poznati žádá, tak
velmi potřebných — již jednou se přičinili. Věc jest přesmutná a
přepodivná — nedím-li h — á, že Čechové, ježto i výbornou v Praze
universí i tak mnoho gymnasií a seminaríí i jiných literních ústavů,
k. p. školy pro hluchoněmé, slepé atd. mají, v jejichžto řeči se již
přes tři sta let **) knihy píší, až podnes žádné geografie, které by
se k nabývání známosti nynějšího světa s prospěchem užívati mohlo,
nemají . . . Ale Bohu žel 1 ani jen dobré geografie České země v če-
ském jazyku nemáme 1 . . . tt ***) »

Vyloživše si, že „ Připiš" psal Palacký, nyní snadno pocho-
píme, jak dostal se „Připiš" Šafaříkovi. Palacký za svých studií
v Prešpurku seznámil se s Benediktini, přítelem Šafaříkovým, a
Benedikti r. 1816. uvedl Palackého v písemnou známost se Šafa-
říkem, jsoucím od r. 1815. v Jeně. f) » Připiš" psán jest o prázd-
ninách, kdy Palacký dlel doma na Moravě a poslal „Připiš" Bene-
diktimu do Uher, Benedikti pak poslal jej do Jeny Šafaříkovi se
slovenskými písněmi, o nichžto zmínka jest v „Promluvení", a Ša-

*) Otištěny jsou v „Radhoštu" na str. 286.-433. dílu L— Dominik Frant.
Kynský psal v té příčině V. Hankovi r. 1824. mimo jiné takto: „Ne-.
mohu Vám dosti vyjádřiti, jakého potěšení jsem nabyl, seznaje se s vý-
tečným naším Palackým. Teď právě čtu jeho pojednání ve 4. sv. Kroka
1823. Což se mu podivuji?! Škoda, že tak na krátce zde byl, že mi
dopřáno nebylo déle rozmluv jeho užiti. Nestydím se upřímné vyznati,
že nám starším jest čemu se naučiti ze spisů takových mužů, jako on
a spolu dělníci v Kroku jsou . . . u (Tento úryvek z dopisu Rýnského vyňat
z Rybičkových „Předních křisitelu", str. 226.)

**) Tenkrát o písemnictví českém ze století IX. — XV., které my známe,
ještě neměli ani tušení.

**°) V následujícím Rautenkranc ukazuje na vady a nedostatky českých prací
v oboru tom se vyskytnuvších,
t) Viz o tom na str. 7. Kalouskova „Nástinu životopisu Františka Pala-
ckého". (Viz i v „Slovníku naučném 44 IX. 3.)

fařík, jsa přispěvatelem do Hromádkových „Prvotin", poslal „Připiš"
se svým dodatkem a s písněmi, napsav k tomu „Promluvení**, Hro-
mádkovi. *) Tento výklad jest dojista zcela správný.

Takto pisatel přítomných řádků vyložil věc tu dříve, nežli
vyšel tiskem „Vlastní životopis Františka Palackého", a byl ovšem
velice potěšen, když dočetl se v životopise tom slov, která všechen
výklad ten a zejména také to, že skutečně „Připiš" napsal Palacký,
zcela potvrzují. **) Vypravujeť o tom Palacký, zmíniv se o svých
prázdninách z r. 1816., toto (Vlastní životopis, 14. a 15.): „Tyta
ferie poznav já s jedné strany bytnost pravé poesie ***) a nemožnost
svou státi se kdy velikým básníkem, s druhé pak strany náramný
nedostatek naučných knih ve literatuře české, na kterýž mě v Tren-
číně obzvláště P. Zoubek, Tablicův test, pozorliva byl učinil, usta-
novil jsem se na tom, že již cele a jediné naukám se odevzdám
a vší silou na tom budu, abych někdy, pokud mě stačiti bude, ne-
dostatku onomu poulevil; což jsem i vše Blahoslavovi v prvním
svém listě obšírně předložil. On list tento Šafaříkovi do Jeny po-
slav, mne s ním ponejprv ve známost uvedl, a tím spůsobem na-
šemu potomnéjšímu trojičnému přátelství počátečného zniku pro-
půjčil . . . Poznav pak, že i Šafařík se mnou stejně smýšlí, užil jsem
příležitosti Blahoslavovy k dopisování muži tomuto, tehdáž ještě
v Jeně meškajícímu. On se již byl dříve ke mně, ač nezřejmě, ve
Hromádkových „Prvotinách" ohlásil, úvodě tam zlomek listu mého
Blahoslavovi psaného . . .* f)
íp Palacký tedy seznámil se se Šafaříkem r. 1816. prostředni-

ctvím Blahoslavovým, i dopisovali si potom spolu; osobně po-
znali se teprve na počátku června r. 1817. v Prešpurku, když Šafařík
vracel se z Jeny. R. 1817. Palacký, jsa tehdáž u věku devatenácti
let, podal veřejnosti tiskem i prvý svůj plod spisovatelský, a to
prostomluvou psaný překlad dvou zpěvův Ossianových ff) do Hro-

ší**'

*) Po více nežli 10 letech, totiž r. 1828. Šafařík zmínil se o tom i Kollárovi
slovy: „Ostatně já cenu Vašich slov. písní poznám — a vážiti znám — ,
an jsem je tuším první 8 Blahoslaveni sbírati počal a v Hromádkových
listech tlačiti dal." (Musejník 1875., 135.)

**) Viz i v „Novoc. archive liter." I. 26. (poznámka prvá).
***) Před tím zmínil se též o tom, že tehda sbíral doma prostonárodní písně,
t) Budiž i připomenuto, že ještě jedné chyby Jireček dopustil se stran
onoho „Přípisu". Otiskl ve „Světozoru 4 * počátek jeho takto: „Co jsem
z Prahy vystoupil . . .," kdežto v „Prvotinách" jest pouze „z P** tt . Ji-
rečkovi, pokládajícímu „Připiš" za plod Šafaří ků v, tanul bezpochyby na
mysli pobyt Šafaříkav v Praze, když vracel se z Jeny. Ale pobyt ten
udal se teprve r. 1817., jak sám Jirecek v „Musejníku", roč. 1878., na
str. 237. a 238. vypravuje, kdežto „Připiš" psán již r. 1816. Avšak ani
vzhledem k Palackému nelze mysliti tu na Prahu, protože Palacký za-
vítal do Prahy prvně teprve r. 1823, a jest vyložiti to takto: „Co jsem
z Prešpurka vystoupil," t. j. na prázdniny doma odešel.

ft) Ossian, domnělý rek a bard starogallský z II. nebo III. stol. po Kr.,
byl prý slep jako Homér. Básně jeho vydal v anglickém překlade James
Macpherson (f 1796.) v 1. 1760.— 1768 , a byly přijaty s všeobecným

25

mádkových „Prvotin". A Blahoslav opětně byl tu sprostředkovate-
lem. Dalte Palacký v březnu r. 1817. překlad onen Blahoslavovi,
ubírajícímu se na další studie za Šafaříkem do Jeny přes Vídeň,
s žádostí, aby jej doručil ve Vídni Hromádkovi, *) a Hromádko jej
ihned otiskl, totiž v číslech ze dne 13. a 17. dubna.

Tak stalo se, že, ačkoli v „Prvotinách" 1. ledna r. 1817. byl
otištěn Palackého „Připiš", v němžto vyjádřil se, že básniti zcela
přestane, hned po třech měsících v témže časopise dal opak toho
na jevo, třebaže toliko prostomluvou. Sám pak Palacký vysvětluje
vznik překladu toho pouze těmito slovy (Vlastní životopis, 15.):
„Učiv se aDgličině, počal jsem pořád překládati Ossiana, tehdejšího
miláčka svého mezi básníky..." Za to více pověděl při překlade
samém, předeslav mu „Přístup", z něhož uvedeno zde budiž ně-
kolik slov, která jsou svědkem tehdejší jeho povahy básnické: „Ač-
koli někteří cenu jejich (t. j. básní Ossianových) snížiti se chtíti
zdáli, nazývajíce je „divným zrozenátkem fantasie výtržné" : přece
tyto básně, pokud jen vkusu pro krásu přírody stávati bude, pro
svou jakousi lepotu hlubokých a vroucích citův, pro výtečnosť my-
šlének, představení důstojnost, pro přirozenou krásu a živost fan-
tasie, — summou, pro vtlačený na ně všudy genia ráz, — vždy
v té největší vážnosti zůstanou. 4 * **)

jásotem a překládány do všech jazyků v evropských. Avšak záhy začaly
se ozývati hlasy, pokládající je za originál, a nikoli za překlad, z čehož
vznikl dlouhotrvající spor. Když bylo doléháno na Macphersona, aby
podal veřejnosti gallské originály básní těch, slíbil tak učiniti, ale ne-
dostál slibu Bvémo. Teprve po jeho smrti vydal sir John Sinclair origi-
nály ty, které však uznány byly za pouhé překlady z angličiny, čímž
dokázáno, že básné Ossianovými řečené jsou podvrženy. R. 1826. vyšel
úplný jich český překlad od Josefa Hol man na, úředníka v Jičíně
(f 1850.). V Jungmannové „Historii literatury české" na str. 401. vy-
dání druhého mylné jest udáno, že Palacký otiskl v „Prvotinách" pře-
klad tří zpěvů v Ossianových; jest otištěno tam pouze to, co pojato do
„Radhoštu" na str. 434.-447. dílu I., vyjímaje ovšem poznámku prvou
na str. 434. a poznámku na str. 436.
•) Viz ve „Vlastním životopise Františka Palackého" na str. 16. (V „Zlaté
Praze", roč, 1885., na str. 463. pisatel těchto řádků, soudě dle toho,
jak „Připiš" „Palackého dostal se k Hromádkovi, projevil mylně do-
mněnku, že Šafařík snad i překlad zpěvův Ossianových, obdržev jej od
Blahoslava, Hromádkovi poslal.) — V. Brandl (Život Pavla Jos. Safa-
říka, 3.) mylně tvrdí, že Šafařík s Blahoslaveni (Benediktim) seznámil se
teprve v Jeně a s Palackým osobně teprve v řynu r. 1817., ač obé
správné jest řečeno na př. i v „Slovníku naučném" (IX. 2. a 8.).
**) Doplňkem k tomu, co řekli jsme si na str. 24. a 25., stoj zde také po-
známka, kterou Palacký připojil na sklonku života svého k slovům právě
uvedeným z „Přístupu", svědčící, jak úplně pozbyl později náklonnosti
k básnictví (Radhost I. 436.): „Takto soudil a psal mladík ještě ne cele
191etý, r. 1817.: mladý však jeho smysl nemeškal dlouho postoupiti
místa úvaze mužné; proto také nepokračováno dále u překládání díla
Macphersonova. Chorobná citlivosť a něžnost, ba i uplakaué hrdinství,
neosvědčené skutky úctu vymáhajícími, nemohou než na krátce poutati
cit a obraznost, a to jen v jejich prvním bujném rozvoji, jakož se při-
hodilo ku př. i u všeobsáhlého ducha Goetheho, kterýž ve věku dospě-

26

Hned tímto prvým svým plodem spisovatelským, s kterým
u veřejnost vstoupil, Palacký prospěl nemálo českému básnictví.
Uvedltě překladem svým prvý zpěvy Ossianovy do písemnictví če-
ského, a dojem zpěvů těch, obrátivších svým obsahem mysli do
šedé romantické a tajemné dávnovékosti a oplývajících svrchova-
ným idyltismem, byl ovšem veliký na mysli tak idyllicky naladěné,
jako bylo tenkráte v Čechách vůbec a v básnictví českém zvláště,
v němá i bylo tehda pozorovati zvláštní školu idyllickou. *j I jali
se skoro všichui básníci čeští „ossianiti", a v básnictví našem vznikl
účinkem toho značně čilejší ruch proti letům dřívějším.**) „Památná
to zajisté" — praví Václav Zelený v almanachu „Máji" narok 1860.
na str. 100. — „shoda, že téhož roku, kterého čarovné zpěvy Krá-
lovédvorské šťastnou náhodou vyneseny jsou na světlo, aby na-
dchnuly k vyšším letům mysl mladictva českého, zableskl se nad
Dunajem jarý duch, jenž měl bystrostí a učeností svou jakož i dů-
razem neoblomné vůle býti jedním z předních vůdců toho blaho-
plodného ruchu."

Téhož r. 1817. Palacký také složil a přednášel při pohřbu
Štěpána Fabriho, rektora a professora lycea prešpurského, verše,
kteréž otištěny byly však teprv od Karla Křižana, evang. faráře
v Zárječi v Trenčansku, ve „Světozoru", roč. 1858., na str. 150.
a v „Lumíru", roč. 1858, na str. 956., a neměly tudíž ovšem na
básnictví české účinku nižádného, ale jsou nemálo pozoruhodný,
což Zelený (v „Máji" na str. 99.), pokládající sice mylně, řídě se
„ Své toz ořem", versety za „první plod ducha Palackého", přiměřeně
takto vyslovil: „Palacký byl již v Prešpurku docela vědom rodu
svého slovanského a povinností svých k němu. Důkazem toho trva-
lým jsou tehdejší jeho pokusy básnické. První plod ducha Pala-
ckého jest báseň, kterou 20. března 1817. přednášel při pohřbu
professora evang. lyceum prešpurského. Mladík ještě ne devatenácti-
letý zua již „Slavii", a dospělost myšlének, hluboký cit a jazyk na
ten čas velmi vytříbený slibují matce „Slavii" zdárného syna."

To jest asi básnická činnost, kterou Palacký vykonal dříve,
nežli jal se společně se Šafaříkem zvelebovati básnictví české.

m.

Šafařík a Palacký povznesli české básnictví hlavně spiskem,
který i\ 1818. v Prešpurku společně vydali s názvem „Počátkové

lám až i sám odsuzoval jak Ossiana tak i své Werthers Leiden, ježto
(r, 1774.) se byly přičinily o rozslavení jeho. Za novější doby již není
pochybno, že domnělé zpěvy Ossianovy zrodily se z péra Jakuba Mac-
phersooa, spisovatele anglického, málo proslulého (f 1796.)."

*) Víz o tom v „Zevrubných dějinách českého písemnictví doby nové* na
fltr. 83.— 90.

**) Znova Palacký zpěvy ty otiskl v I. díle svého „Radhošta" na str.
434.-447.

27

českého básnictví, obzvláště prozódie". *) Spisek vyšel beze jmen
spisovatelův (anonymně), toliko jmenován vydavatel — „J. Blahoslav".
A ani ten uveden není na titule, nýbrž podepsán jest teprv u před-
mluvy. Původci spisku toho byli Palacký a Šafařík, jimž i Josef
Jungmann jistou měrou byl pomočen, a skryli se za jméno Bene-
diktiho, který meškal tenkráte v Jené, vynechavše jeho příjmení.

Palacký totiž, oblíbiv si, jak výše (na str. 16.) řečeno, již
r. 1816. časomíru proti přízvuku, jal se r. 1817. psáti „listy" (do-
pisy) o české prozódii, které „Blahoslavovi připsané" hodlal otisk-
nouti v Hromádko vých „Prvotinách".**) Náhoda nebo spíše snad
vzájemná pobídka písemná tomu chtěla, že také Šafařík v Jeně
touže dobou psal rozpravu podobnou. Když pak r. 1817. Šafařík,
kterého, prohlédajícího zralou myslí tehdejší stav českého písemni-
ctví, idyllické jeho živoření naplňovalo tesknými obavami o budouc-
nost národu českého, vracel se z Jeny, zastavil se v Praze u Jung-
manna. A tu vespolná výměna myšlének Šafaříkových s Jungman-
novými brzo netoliko zjistila obápolnou shodu v názorech, ale při-
jměla je též, aby uvažovali, jak odstraniti zmalátnělosť českého bá-
snictví. Že lahoda v té příčině nepomůže, bylo jim jasno, tož
usnesli se tichý tábor vyburcovati ostrou kritikou. ***) A když Ša-

*) „obzvláště" jest vytištěno na obálce, kdežto na titulním listě uvnitř „ob-

vzláště", eož potom vzadu mezi omyly opraveno také v „obzvláště".
**) Viz ve „Vlastním životopise Františka Palackého" na str. 15.
.***) Že Jungmann jest původcem „Počátků", hádáno již r. 1818.; neznámý
dopisovatel z v Čech do Palkovičova „Týdenníka* napsal r. 1818. (na
ntr. 303.): „V Cechách mají za vydavatele toho spisu (t. j. „Počátků")
Š., P. a M.» mnozí ale za pravého J." Zkratky „Š.", „K", „M." a „J."
značí patrně Safaříka, Palackého, Antonína Marka a Jungmanna; Marek
však nebyl nijak účasten, ba nelíbil se mu ani název „časomíra", jakž
psal 5. května r. 1818. Jungmannovi (Musejník 1888., 164.): „Že vyda-
vatelově Počátkův českého básnictví výborným duchem počínají rozumo-
vati, není pochybnosti, ačkoliv se 8 některými slovy jich spřáteliti
nemohu, u p. „časomíra" nezdá se mi plynuté obdobou českou.
Spíše „časoměr" — jak Vám? Tuším, že podobná svobodná tvoření ne-
nabydou u nás domácího práva tak snadno a lehce." — Viz i v „ Mu-
sejní ku u , roé. 1878., na str. 237.-239., a zvláště roc. 1882., na str. 178.
a 445.-449., kdež otištěny jsou „Listy Josefa Jungmanna k Antonínu
Markovi", dotýkající se „Počátků", jakož i v „F. L. Celakovského Se-
braných listech" na str. 171. a v Zeleného „Životě Josefa Jungmanna"
na str. 217.— 220. — Ještě r. 1860. Václav Zelený v almanachu „Máji"
na str. 108. napsal pouze toto: „Vznik Počátkův jest posud temný; vy-
šedše na světlo beze jména, připisovány později jednohlasné Šafaří kov i
a Palackému. Jisto však, že mimo ně měl účastenství v nich i „vzne-
šený Čech", o němžto se ve spise s velikou úctou mluví a který nebyl
nikdo jiný než první té doby spisovatel náš, Josef Jungmann. Mladistvý
Šafařík, cestuje do Němec i z Němec zemí Českou, mluvil s nesmrtelným
Mladoněm v o literatuře; v dopisech mezi Šafaříkem a Jungmannem
s jedné a Šafaříkem a Palackým s druhé strany dospěly pak náhledy
podané v Počátcích. Jaké však bylo účastenství jednoho každého
z těchto tří výtečníků, o tom ničeho říci nemůžeme; tolik jisto jest, že
při tomto důležitém kroku všickni tři kmenové jazyka českého důstojné
jsou zastoupeni."

;-:>

$&,;.:••■.

fařík přibyl do Prespurka, smluvil se s Palackým, aby své rozpravy
o prozódii, v témže smysle psané, spojili v jedno, a tak vydali r.
1818. ony „Počátky", složené v podobě „listů" (dopisů), jakoby
J. Blahoslavovi poslaných, kterými právě onen tichý tábor byl ostře
vyburcován.

Avšak dříve ještě, nežli povšimneme si obsahu „Počátkův" a
prospěchu, který z nich vyplynul českému básnictví, uvedme si, co
sám Palacký o vzniku spisku toho zaznamenal (Vlastní životopis,
15. a 16.): „Poněvadž jsem výbornosť ducha Šafaříkova vysoce
ctil, nemohlo mi se nic milejšího státi, než že on, vraceje se z Ně-
mec, s počátku měsíce června u mně za deset dní pobyl. Rozmlou-
vání s ním stalo se mně velmi blahočinným a opravilo soud můj
jak vůbec o mnohých věcech tak i zvláště o naší literatuře. Ša-
fařík také přinesl byl z Jeny velmi důkladné pojednání o prozódii
české, jež mi čísti dal. Já jsem tehdáž byl již první dva listy své
zhotovil, ale vida v Šafaříkově pojednání učenost náramnou, jíž se
mně nedostávalo, ostýchal jsem se vytasiti se s nimi. Zatím, cho-
díce my procházkou do nejpěknějších okolí prešpurských, smlouvali
jsme všeliké plány z ohledu na vydávání nějakého časopisu národ-
ního, kdež by především na básněch časoměrných nescházelo. Tak
naveden jsem opět Šafaříkem na stezky básníkův. *) Na den rodin
mých, 14. června, odebral se Šafařík z Prespurka, přislíbiv, že se
postará, aby doň opět na delší čas navrátiti se mohl ... Po prázd-
ninách vrátiv se do Prespurka . . . zradoval jsem se, uvida v Preš-
purku Šafaříka, ježto byl na dvě létě ke mladému Kubínimu za
pěstouna se zavázal. S ním obírajíce se my pilně ve vlastenských
věcech, když jsme jednou byli do vinohradův prešpurských na pro-
cházku vyšli, přečtu já mu listy své o prozódii české. Na to on
velikou horlivostí naplněn jsa, pořád mě vybídl, abychom začaté dílo
dokonali, a smluvivše jeho návrh, dali jsme se do práce. Já vyho-
tovil ještě pátý list; on svůj rukopis jenanský proměnil v list třetí
a čtvrtý, šestý pak nyní znovu složil; moji dva první listové opra-
veni jsou nejprv ode mne, potom i od něho. *•) Již v měsíci listo-
padu 1817. spisek celý byl hotov a podán censuře."

*) Tu Palacký má dojista na mysli sváj „Připiš", jímžto vzdal se básnění,
chtě říci, že Šafařík opětně k básnění znova jej uvedl.
**) Také v „Radhoštu", (111. 267.) Palacký zmiňuje se, že v „Počátcích"
jsou tři listy jeho, chybně tedy psal r. 1825. Frant. Lad. Celakovský
Josefu Vlast. Kamarýtovi, že Palacký složil pouze dva listy, kdežto Ša-
fařík čtyři. (Viz v „F. L. Čelakovského Sebraných listech" na str. 171.)
Ani v Brandl ve „Světozoru", roč. 1881., na str. 196. a ve zvláštním sp*
o Šafaříkovi na str. 91. nepodává zprávy stran „Počátků" ze
správné. — Stoj zde také na vysvětlenou, co Palacký stručněji nap
o tom v jiném, pozdějším svém životopise (ve „Vlastním životopise"
str. 25. a 26.): „Již s počátku r. 1817. jal jsem se byl psáti listy o i
zódii české, ježto hájily časomíry proti zásadě přízvuku od Dobroysk
uvedené a od Palkovice schválené. Když ale v červnu r. 1817. Šafa
vrátil se z Jeny, pobyl několik dní u mne, přinesené od něho pojedn

29

Ve spisku psáno zejména o prozódii české, porážen přízvuk
a velebena pohrdaná od přízvučníků časomíra slovy ohnivými, ráz-
nými a smélými, ba namnoze také vyzývavými a nešetrnými, opo-
vrhujícími prozódii přízvuénou a všemi plody básnickými na ní za-
loženými. K tomu připojeny zdařilé básně za příklad, že české verše
dobře mohou plynouti časoměrou, a to dílem v dopisech samých
dílem o sobě za dopisy na konci spisku. *) Benedikti neměl při
sepsání spisku toho účastenství zcela nižádného,**) ale také není
správná domněnka Dra Josefa Durdíka, ***) že Blahoslav jest „pseu-
donym, za nímž dvojice slavných jmen se skrývá**, která již
i v „Geehoslavu", roč. 1821., na str. 26. pronesena takto: „Jméno
Blahoslav si dal nejmenovaný skladatel spisu pod názvem Po-
čátkové . , ," Jakožto vydavatel „J. Blahoslav** jmenován bezpochyby
proto, že Palacký hned, jak jal se psáti listy o prozódii české, za-
myslel otisknouti je „Blahoslavovi připsané**.

Spisek věnován „Mladým básníkům Čechům, Moravanům, Slo-
vákůnij hodným Múzy schovancům, budoucí vlasti, národu, jazyku
ozdobě u ? a hned v předmluvě — nevíme, od koho napsané — vy-
davatel obrací se ku „kvetoucí naději vlasti** a poroučí jí své listy.
Že je bude čísti, tím jest jist; nebot „což by mohlo zanícenému
vlastenectvím básníku nad jazyk jeho býti důležitějším?" Že pak
možno zbuditi národu bohorozeného pěvce toliko tím, bude-li po-
vrhnuto prozódii přízvučnou, o tom spisovatelé svatosvaté jsou pře-
svědčen], pravit Šafařík v VI. listě (na str. 112.), že, „kdyby se
který Ceclioslovan na perutěch orlice tam ode Krkonošů nebo
Tater, břehu Vltavy nebo Váhu, Moravy nebo Hronu těmi přízvuč-
ufmi „vLchrochumlomrakověncomodropovětrninami** vzhůru k nebes
blankytu vyšvihl a tam do časoměrné lýry své melodicky zpívati
počal, proměnil by se Genius vlasti ve slávě své, a nadarmo za
ním poletující vran a strak hejno by nade země bařinami křeho-
tati zůstalo". A zvláště hrdé sebevědomí vyznívá ze slov, obsažených
již íhued v předmluvě, že spisovatelům toho spisku „zajisté ani
„aristarchů mračnopozor ani tonomanů hromoblesky** srdce lekem
neomráčí, ale (že) ani nedospělou chvalné potleskování duše radostí
neopojí".

v téže věci mnohem důkladnější, nežli byla práce má, zplaáilo mne tak,
že v přemítauých té doby návrzích literárních ani o této se zmíniti jsem
si netroufal. Teprv když na podzim toho léta Šafařík vrátil se do Preš-
purka co vychovatel mladého šlechtice zase, umluvili a složili jsme po-
spol ti Počátky českého básnictví ..."

*) Jednu z básní těch, totiž ódu „Na horu Radosť", Palacký znova otiskl
v I. díle svého „Radhošta", předeslav ji celému spisu „na místě úvodu a ;
v „Počátcích" jest otištěna jakožto poslední příklad na konci spisku.
R. 1820. otištěna také v Jungmannové „Slovesuosti" a byla za let dva-
cátých nemálo oblíbena, takže i veřejné bývala přednášena, čehož pří-
klad uveden na př. v Michlově „Literaturním letopise" na str. 297.

J) Zelený: Život Josefa Jungmanna, 218.

*) Muaejník 1878., 64.; Poetika I. 350.

30

Měli pak Šafařík a Palacký dojista hojně příčin, aby skryli
se za „J, Blahoslava" tak, aby nikdo pravých původců nepoznal.
V předmluvě vydavatel, mluvě, jakoby ony „listy" byly bývaly jemu
poslány ód osoby jedné, praví: „Vznešený Čech, náš dopisovatel —
kdo on jest, na tom pravdě nic nezáleží, mnohých jazyků, vždy ho-
tOYjcbj jedoYatosC káže zatajiti jméno jeho — pováživ, jak jedno
slovo, za čerstva ze života vyňaté a za čerstva do života vražené,
veseleji xažehá vznešenějšího vlastenectví pochodni, než hory doly
mrtvé učenosti literní, pouprostránil posléze snažné žádosti přátel
dvýrij, a aby přítomné listy o prozódii české tiskem na světlo vy-
daný byly, milerád přivolil. I vycházejíc ony beze vší změny, vpe-
ěetéuy ua čele ráz okamžení, v němžto vznikly, nesouce. Listovní
jejích barvu, tu svrchovaně domáckou prostosrdečnosť zmazati vy-
davatel i , ač pilně poručeno, volno přece nebylo. Nebo tu kdo by
ímazal, zmazal by podstatný jejich charakter: čistý život slovanský.
Spravedlivý soudce vezme na to ohled: mudráček na slova jen a
slabiky, jsou- li z jeho brusu, šňůru přiloží. Vzácný sice dopisovatel,
nemene xrlvořilý nežli svobodný, práci svou jenom zkouškou v pro-
zódiL ne systémem, ani jen zlomky načatého systému, jmenovati
káze; alé vydavatel směle tuším jistiti může, že, není-li třebas sy-
na kterémž, jak slyšíme, jiní pracují*) — jest přece
uejživujšírti přesvědčením a nejdražším tří celých duší pokladem.
Arciže to nemalá opovážlivosť , u nynějších kritických Slovanů, vy-
táhnouti před lidem oponu divadla přátelského a dáti se mu na-
zříti, jak na něm nejhorlivější vlastenectví rozumnou hru provodí:
nicméně věafe vydavatel, proč to učinil, sám nejlépe ví, a ti páni
Slované, ikj v tomto punktu trošičku jinače smýšlejí, proč to činí,
také sami nejlépe vědí. Pravdu, jak sobě jí kdo svédom jest, svo-
bodně pro obecné dobré vyznati povinnost jest vlastence. Postupu-
jícího ku předu rozumu nikdo se posud nestal pronájemníkem ; aniž
on komu zralý s nebe padá, ani člověku jednomu ani národu ce-
lému, Kvetu vzdělanosti národní v puku postaveného udrží, ale ne-
zdrží v dave času nižádné osob přijímání; anto svrchu dušený ze-
spodu tím čileji vystřeluje. Bludné učení vy vracovati není na cti
někomu utrhovati nebo spravedlivé zásluhy jeho zprzňovati: ty za-
jisté ilelej co dělej bouři času odolají. Ale kdež statečným předkům
tvým ua cti se ujímá nebo tobě do světějších krásy chrámů cho-
diti brání, nejsi-li tam za ochránce se pravdy postaviti povinen?
Komu se o ctnosti bez protivenství, o vítězství bez boje snívá, ten
nejrozumrji, přečta tuto předmluvu, knížku zavře a na stranu od-
loží, Vydavatel těchto listů může a musí se ještě prohlásiti, že
spolek přátelský, jehož péčí tento kvítek minulého léta vykvetl a
jemu podobný jiný z pole metriky tu dobu vy kvétá, **) na roli své,

*) Viz i poznámku následující.

**i Míněna bezpochyby „Metrika", kterou tehda začal psáti Šafařík, jakž
niže si povíme.

31

pokud mu k tomu vftle boží a světlo světa dopomohou, pracovati
nepřestane . . . u

Zdaž Šafařík a Palacký neskryli se za „J. Blahoslava a velmi
zručně? — Zdaž ze slov, která jsme si právě uvedli, a zvláště
z místa, kde řeč jest o tom, kterak „dopisovatel" teprve po snažné
žádosti přátel svých „listy" vydati přivolil, mohl někdo souditi, že
zásluha o vydání spisku nenáleží skutečně J. Blahoslavovi? —
Zdaž mohl někdo míniti, že předmluvy nepsal J. Blahoslav? Zdaž
mohl někdo mysliti si, že onen „dopisovatel" nepsal všech „li-
stův" a že všechny nemají toliko jednoho a téhož původce? —
A podobně původcové „Počátků" počínají si v „listech" samých,
ba v „listech" i přímo Palackého a Šafaříka jednak chválí jednak
i haní!*) Také příčiny, které je přijměly, aby jména svá zatajili,
jsou z omluv a výmluv i všech těch okolků v uvedených z před-
mluvy slovech patrný. Působilit „Počátkové" na mnoho spisovatelů
tehdejších velmi nemile, čehož původcové jejich ovšem na jisto
se nadali.

Ti, kdo spravujíce se naukou Josefa Dobrovského, zastávající
se přízvuku,**) buďto naprosto neb alespoň uchylujíce se nepatrně
od ní, verše přízvučné skládali, pokládali sebe spiskem tímto za
více méně doteknuty. I jali se přízvuku hájiti, a boj o přízvuk a
časomíru stal se mnohem ostřejším, nežli byl dříve, takže, nemá-
me-li na mysli nejnovějších půtek o pravost rukopisu Královédvor-
ského a Zelenohorského, není v dějinách našeho písemnictví prud-
šího zápasu, který, roznícen byv „Počátky", v brzce veškero spiso-
vatelsko české do víru svého strhl.***) A protože nikomu praví
původcové „Počátků" známi nebyli, vyplynula z tohoto literárního
klamu Palackého a Šafaříkova hlavně ta výhoda, že zápas onen
nedotýkal se osob více nežli věci, o kterou šlo. Vítězství pak
přiřčeno časomíře, kteráž alespoň na krátký čas takořka výhradně
zavládla v českém básnictví a žádajíc již povahou svojí dokona-
lejší znalosti jazyka, značně také básnictví prospěla, zahájivši v něm
dobu lepší.

*) V listě V. na str. 89. jsou i slova s poznámkou, otištěná v „Novoč. ar-
chive liter." I. 118. (v ř. 13. sh. má tam býti „starožitné"). Jiná po-
známka, označená podpisem „Bl.", jest v „Počátcích" na str. 103. a 104.,
třetí na 3tr. 113. a 114. a čtvrtá na str. 120. a 121.
**) Viz o nauce té v „Zevrubných dějinách českého písemnictví" na
str. 51.— 80.
***) Viz tamže na str. 107. — 110. (Buď upozorněno zde také na články Josefa
Truhláře „O prozódice české" v „Musejníku", roé. 1871., na str. 141.—
155. a „O přízvuku vůbec, zvlášť o českém" v „Musejníku", roč. 1872.,
na str. 402. —422., článek Dra Jar. Golla „O českém verši desetisla-
biéném" v „Musejníku a , roč. 1871., na str. 246.-257. a článek Dra Jo-
sefa Durdíka „O poměru obou prozódií českých" v „Musejníku", roč.
1878., na str. 58.-78. jakož i na část článku Fr. Bílého „Literární
spory v době probuzení našeho národu" v „Komenském", roč. 1884.,
kde na str. 419. a 438.— 440, mluví též o „Počátcích". Viz i v žižkov-
ské „Vlasti" V. 32.)

- Ale .prospěch, který vzešel z „Počátků" českému básnictví
a který byl z nich již r. 1819. předpovídán i v časopise německém *),
výprýštil ještě odjinud, a to mohutněji nežli z vítězství přiřčeného
Časomíře.

Již tím, že — jak samozřejmo — obě strany, i strana za-
stávající se přízvuku i strana zastávající se časomíry, hleděly na-
psati co možná pěkné básně, aby tak ukázaly býti svoji nauku
lepší nauky strany druhé, vznikl ovšem pro spěšný rozruch v če-
ském básnictví. Prospěšný rozruch ten však i jinak byl „Počátky**
vyburcován. Bylať v té knížce poprvé pronesena ostrá věcná kri-
tika, kteráž, ačkoli na pohled toliko na prozódii dorážela, vskutku
zaměřena byla příkře proti veškeré téměř předcházející české
tvorbě básnické a kteráž idyllismus tehdejší mocně rozrušila,
snažíc se zvýšiti požadavky českého básnictví, a snaha ta se jí
podařila.

„Byloť tehdy" — napsal V. Zelený v „Máji" 1860., 100.— 102. —
.„básnictví naše arci nejvíce jenom veršotepectví bez oživujícího
ducha, jenž by hýbal národem. Puchmír vládl sice fantasií lesklou,
čiíou, ale nevysokého vzletu a jeho bajky a jiné básně nemohly
zadost činiti duchu, vykojenému nejslavnějšími básníky našich dob ;
Jungmann chápal vznešené povolání básnictví a obláčel nejvýteč-
nější díla cizí mistrovsky v roucho české, ale aby se vznášel křídly
svými k nebesům, k tomu neměl duch jeho dostatečné tvořivosti.**)
|pv Polákova „Vznešenost přírody" se nebyla posud objevila v celé
^ ' nádheře své — pohled na luhy básnictví našeho nebyl právě uté-
i|:v áený! Smutného stavu tohoto hlavní příčinu vidí „Počátkové** ve
**V přízvučném veršování, ježto prý, jsouc příliš snadné, vábí mnohé
^ aepovolance do zápasů básnických. Viděti tu patrně, že boj „Po-
V éátků tt veden jest týmiž zásadami, kterými někdy Klopstock vypu-
?£,. zoval rým a verš novověký z básnictví německého ***) á — podobný
* jest i prospěch. I po Klostockovi užívali Němci nejvíce jen rýmu,
^zůstavujíce rozměry klassické překladům, ale ruch spůsobený jeho
: učením a příkladem nesl dobré ovoce. Tak též nezáleží cena „Po-
čátků" v nevyhnutelnosti snad prozódie časoměrné, ano ve smyslu
tomto byli by se minuli účinku, nebot největší čásť básníků našich
••"'.. přidržela se i potom přízvuku, a časomíry užíváno téměř jen ve
překladech z latiny a řečtiny. Význam „Počátků" záleží hlavně ve
vlastenecké nadšenosti, celý spis provívající, ve vyšším cíli, jenž
- se tam mladým básníkům vystavuje v jasném ponětí úkolu básni-
ctví u nás. Jak mocné zněla slova: „Hanba vlasti jest hanba má,
rána vlasti jest rána má, smrt vlasti jest smrt má: ale i život
její jest život můj, i sláva její sláva má.** A s jakým zápalem

*) F. L. Celakovského Sebr. 1., 8.
.**) Že tu Jungmannovi jest ukřivděno, o tom viz v „Zevr. dějinách čes. pí-
semnictví" na str. 119. a 120.
***) Prvému a druhému „listu" jsou předeslána také motta 2 Klopstocka.

33

mluví se tam o jazyku našem! Frančina, Vlastina, němčina, ru-
štiua, polština a jiné řeči hádají se prudce o palmu libozvuč-
nosti, „an tu velebné postavy bohyně do sboru vkročila*)! Chod
její vážný a bezpečný byl; každé hnutí vábné jako anděla milosti
pronikavé vzezření její. Ale božskou tvář hustá nehodně kryla
rouška; krutá jakási osudu tíž, kterou, jak viděti bylo, bezprávně
nesla, vylila na všecka hnutí její smutek nebeský, jehožto spatření
krvavou vbodlo do srdce mého ránu. Slzou v oku, nemoha se více
zdržeti, vzhůru kvapím roztrhnouti roušku nehodnou a ukázati světu
božské krásy její — ale tu sen můj zmizel, a jen vřelá slza na
víčku zůstavší, jako svatá z jiného světa památka, upomenula mne
povinnosti mé tt . A jakým směrem by mělo vznášeti se básnictví
naše, nejlépe pověděno slovy : „U koho Genius Slavie sídlí, povstaň
medle, buď Klopstockem národu svému, opoj nás rytmem slovan-
ským, a my Tobě a vlast Tobě vděčná uvije věnec nesvadlý, věnec
uesmrtedlný." **) Tímto směrem kráčí Palacký i v původních básních,
jimžto Klopstock jest svítícím vzorem. Vysoký vzlet myšlének,
vroucí vlastenectví, krok vážný, vznešený značí básnické plody
jeho . . ."

Zvláštní pak byl účinek „Počátkův" i na Palackého. Palacký byl
tehda v Prešpurku vychovatelem v domě paní Zerdahelyho, i píše
v té příčině o „Počátcích" toto (Vlastní životopis, 18. a 19.):
„Chvála i dobré účinky tohoto spisku v Čechách nemálo mne i Ša-
faříka blažily; ale mne samého ještě to snad více, že paní Zerda-
hely, davši sobě ode mne obsah jeho vysvětliti, báseň mou „O ide-
álův říši" tak sobě oblíbila, že nejen se jí česky učila, již dříve
slovensky rozuměvši, ale mně kromě jiných vzácných darův i mě-
síčný plat můj zdvojila. Což div, že, nejsa prázden snářské obraz-
nosti, opět jsem se do básnictví, zvláště do tragédií zamýšleti
počal?" Takto tedy Palacký málem by se byl stal nevěrným svému
předsevzetí v „Přípise", že básnění zanechá, ale nezachoval nám
ani zprávy, básnil-li skutečně ještě něco čili toliko básniti zamýšlel
a nedostal se k tomu.

Buďtež uvedeny z „Počátků 44 také ještě některé úryvky z Pa-
lackého listu V. jednak pro zajímavost jednak i pro svou velikou
důležitost.

Jako za starověku opanovala všechny činy i události nadvláda
státu a za středověku myšlénka náboženská, tak koncem XVIII. sto-
letí posunula se v popředí idea národnostní. A tato idea národ-
nostní vystoupila na jevo také tím, že staráno se jest od té doby
též o vše to, co jmenujeme písemnictvím prostonárodním neboli
lidovým. Ještě před sto lety skoro nikdo nejen u nás, ale ani jinde
písemnictví tohoto nijak si nevážil; ještě před sto lety skoro vše-
obecně jím pohrdáno.

*) V „Počátcích" (v listě V. na str. 93.) jest „vkročí".
**) V listě VI. na str. 108.

Bičkoviký : Básné P. J. Safaříka a P. Palackého.

U nás zření k písním prostonárodním obráceno hlavně půso-
bením Rusův a Srbů. Prvé totiž narážky na české písně prostoná-
rodní dočítáme se r. 1814. (22. srpna) v Hromádkových „Prvotinách".
Ale hlasu tohoto dbáno málo a v Čechách nic. Na Slovensku jali
se písně prostonárodní sbírati Tablic a Benedikti, na Moravě Pa-
"--"„', což opětně v „Prvotinách", a to r. 1817. veřejnosti podal
Šafařík, promluviv tam i znova o důležitosti písní prostonárodních
a připojiv ukázky písní slovenských, které sebral Benedikti. *) Ta-
blic již r. 1806. v prvém svazku svých „Poesií" otiskl zárodek
sbírky nejstarších prostonárodních písní slovenských,**) v Čechách
pak teprve po roce 1817. Čelakovský prvý předsevzal si sbírati
písně prostonárodní.***) I jest ovšem vzhledem k tomu pozoruhodná
zmínka v „Počátcích", kde Palacký v listé V. (na str. 100. a 101.)
ukázal k úměrné dokonalosti písní „Není tu, není tu, co by mne
těšilo" a „Žežhulenka kuká na buku v lesy".

Palacký totiž vyjádřiv se, že tehdejší básníky české „samy
národní písně tolikou libozvučností předčí, že by jim za dokonalý
mustr sloužiti mohly", pokračuje: „Ukaž mi, příteli, jen dvě taková
ihísta v celé nynější poesii české, jaké jest u př. toto:

Néni tu, néni tu, co by mne těšilo!
Néni tu, néni tu, co mne těší!
Co mne téšívalo, to pryč uplynulo;
néni tu, néni tu, co mne teší!
anebo :

Žežhulenka kuká na buku v lesy:
ozvi se, milenko, ozvi se, kde si?

Tys děvečka ta má milá;

tys mi mé srdce ranila,
ale ne jiná. t)

Vyznej, nepanuj e-li v národních písních a zpěvích větší libozvučnosť
nežli na samém tom Parnassu českém?"

Nesvědčí-liž tato slova Palackého o neobyčejném na tehdejší
dobu bystrozraku jeho básnickém?

Povšimnutí hodná jsou také tato slova Palackého, brzo po
předešlých řečená (na str. 101.— 103.): „Když tak někdy ty nové
přízvučné verše čtu, nevím, hněvati-li se či žalostiti mám. Komu
osud milé řeči naší na srdci neleží, nechať nedbá na to ; já jí tak
zpotvořené a zdrancované bezžalostně viděti nemohu. Jakož ti lidé
ještě k tomu říci smějí, že řeč naše libozvučná jest, já nevím. Ale
toho nejvíce litovati musím, že i naši nejznamenitější básníři, jako
Polák a náš Šafařík, kteréž já všudy radostně z počtu obyčejných

fit

*) Viz o tom výše na str. 17. — 24.
**) Viz v „Zevr. dějinách čes. písemnictví 44 na str. 343.
***) Viz tamže ua str. 344. Viz i v „Novoč. archive lit.** I. 86. a 97.
f) V Erbenových „Prostonárodních českých písních 44 obé písně ty znějí
poněkud jinak.

35

těch zpěvalů vynímám, se zdají, jakoby toho byli málo] šetřili. *)"
Polákovi arci, jakož se domnívám, Genius Čechie právem palmu
by básnířství podati mohl: tolik zajisté originálnosti, vznešenosti a
jednotlivých krás posud aspoň žádný nám nepodal : **) — ale proč
musíme ještě žádati? Forma celá jeho básní výbornosti myšlének
velmi nepřiměřená jest. Pomíjím nedostatku poetického rytmu a
jednoty lyrické: větší libozvučnost je to, čeho nade všecko vyhle-
dávám. Jak by jí sám on šetřiti uměl, dokázal sice na některých
mistrovských místech: — ale proč musíme ještě žádati? Kdyby
tak náhodou šťastnou slabý hlas můj až k němu pronikl: ó, co
bych horlivě povstal, a naslouchaje milostným lýry jeho zvukům,
ke zdokonalení tohoto národního díla vše rád naobětoval! Neboť

*) Zde příklad, že Šafařík dal se v „Počátcích 44 pochváliti i pohaněti. Jiný
příklad jest v listě VI. (str. 107.), napsaném od Šafaříka, kde čteme tuto
sebechvála: „Svítá na Parnassu českém; lepší onen Genius Slavie,
vlastní bratr řeckého, hanebná, jimiž přede dvěma a dvaceti lety svázán
a do vězení vsazen byl, ztroskotal pouta, tížící na synech vlasti, jejichžto
již jmen sladké nám bylo každé „ připomenutí, vy větral spánek; kráso-
citní Slované, Jungmann, Marek, Šafařík a Palacký, Geniovi Slavie věrní,
jsou nejen docela víry naší, ale i o zachování onoho onehdy tak ne-
pravě porvaného práva Múzy vlaatenské ke starožitným rytmům vše-
možně pečliví. Z čistých pramenu vzata jest zpráva, že čtvero oněch
jednomyslným duchem zanícených krajanu na pravé prozódii, metrice
a poetice české pracuje a že resultát důmyslného zpytování jejich vla-
stencům brzy k posouzení předložen bude." (Z těchto slov snad vznikla
mylná ona zpráva o původcích „Počátků", kterou dopisovatel z Čech
poslal do „Týdenníku 4 * Pálko vičpva a o které zmínili jsme se v poznámce
na str. 27. Ačkoli Palacký a Šafařík psali o sobě, jakoby o nich psal
někdo jiný, obrátili podezření na sebe, ale pýece jen veřejnost popletli,
a nikdo neodvážil se na ně se vrhnouti.) A Šafařík sama sebe pochválil
i v těchto slovech v listé VI. (str. 110.), Palackého vynechav, který před
rokem 1818. ještě nemnoho byl českému písemnictví podal : „Čas tomu,
čas svrchovaný, aby se v opovrženému Stachovi za spravedlivé učinilo;
aby ylastejici, na něž Čechie s toužebnou radostí pohledá, Jungmann,
Marek a Šafařík, a co jich více na veřejné, jehož se posud štítí, lešení
vykročili a pravdy se ujali; vlastenci, jejichžto slovanský let by klas-
sickým letem býti mohl, jakožto náš ohnivý Polák a Marek důmyslný,
k řecké klassičnosti dospěli . . ." (Počátek těchto slov i zmínka o Sta-
chovi v „Počátcích" oa str. 115. jest zároveň odpovědí prof. Fr. Bílému,
který, posuzuje v „Osvětě" r. 1887. „Zevrubné déjiny českého písemni-
ctví" od pisatele přítomných řádků nesprávně —jakž v „Doslove" k nim
podrobné jest ukázáno—, táže se, čině výtku, na str. 69. a 70. : „Odkud
má p. spisovatel zprávu na str. 98. podanou, že se Stachovi podařilo,
ve příčině prozódie získati si přívržence v Palackém a Šafaříkovi a že
tito se přidružili k Stachovi?") Kdyby těchto zmínek Šafařík a Palacký
v „Počátcích" byli o sobe neučinili, kdyby jména svá byli vynechali,
zmiňujíce se o Polákovi, Jungmannovi a Markovi a jinde též o jiných
spisovatelích své doby, byli by dojista, jsouce v tehdejším českém světě
literárním již všeobecně známi, vzbudili snadno domněnku, ba takofka
jistotu, že „Počátky" složili.

**) Mějme na mysli, že Palacký Poláka takto pochválil před vydáním „Vzne-
šenosti přírody", vyšlým r. 1819.

3*

$$W$-i'--

? 36

národní dílo jest jeho „Vznešenost přirozenosti",*) dílo, jímž se
národ chlubiti má a budoucí chlubiti se bude — nynější obecní
publikum sobě ho nevšímá — národní jest, ne jednotlivého člověka
dílo. Ale však, jakož již milý náš Šafařík ve svém posledním utě-
šenénftrioletu **) mustr libozvučnosti pozůstavil, tak i Polák bez-
pochyby mnohem jinače nyní pracuje: komu zajisté u hrobu nej-
milostnějšího Marona denně se bobkovím věncovati, u prostřed libo-
mluvného národu, v lůně nejutěšenější přírody do své lýry zpívati
|S f dáno, jak by ten mohl drsnatě a nejemně zpívati?****)
| Jest i připomenouti zde, jakéž úcty Palacký již r. 1821. po-

žíval jakožto soudce plodů básnických. R. 1821. vyšla totiž tiskem
prvá dramatická báseň Františka Turinského „Angelina", truchlohra
'■pf"' ve čtyřech dějstvích, a tu na počátku července r. 1821. Turinský
^; psal Palackému, žádaje ho za posudek básně své, napsav mu mezi

f|* jiným toto (Radhost I. 426.) : „Kéž byste věděl, jakou cenu má Váš
|f rozsudek u mne! Třem jenom podal bych můj nočně pěstovaný kvítek
Ijt ; ku posouzení: Vám, p. Jungmannovi, p. Svobodovi a — na našeho
|r; \ p. Šafaříka byl bych téměř zapomenul. — Však uznáte-li prácičku
K ••'■! mou nehodnou Vašeho posouzení? Nechť, příteli milý! To mě ne-
zachvátí; to mi bude důkazem, jak mnoho musím ještě pracovati,
abych získal citelných duší pochvalu."

A Palacký žádosti Turinského vyhověl dosť obšírným soukro-
mým posudkem pochvalným, f) v němžto dal na jevo nevšední zna-
lost theoretických zásad básnictví dramatického a v němžto mimo
jiné píše : „List Váš horlivě vlastenecký přinesl mi neméně i potě-
šení nežli „Angelina" Vaše: vidím a raduji se, že nám chudým
popřáno básníka, jakovéhož jsme ještě neměli . . . Blaze nám, že
již literatura naše počíná znikati té hanby, která vězela na ní ne-
švárami dramatických nedobásníkův ! Víte-li, jaká to hluboká byla
>olesť, když spisovatel tam v „Počátcích českého básnictví" (1818.)
en jedné vlastenské chlouby a závisti cizozemcův hodné tragédie
íledal a — nenacházel ?ff) Bohu chvála! Vlídnější k nám zavítala
naděje, a roztoužené vlastencovo srdce může jí pookřáti. Já, seč-
koli býti mohu, chci přispívati k dobrému vlasti a národu z celého
srdce svého, ze vší síly své. Básnických darňv nedopřáno mi pří-
rodou; vše, co jsem tu dosavad učinil, bylo jen odvážné usilování
ducha, jenž rád by plýtval v poetické rozkoši, sám ji utvořiti ne-
moha. Pročež nenadějte se zde ode mne ničeho, leč by se snad
Bohu líbilo postaviti mne do neočekávaně vlídných okolností. Ale

*) Vyšla r. 1813. u velmi skrovném rouše a velmi nesprávně vytištěná
v Hromádkových „Prvotinách". (Viz v „Zevr. dějinách čes. písemnictví"
na str. 133.)
**) Který triolet míněn, nesnadno říci.
***) Polák meškal před rokem 1818. v Itálii.
f) Otištěn jest v „Radhoštu" na str. 427.-433. dílu I.
tt) To snad bylo Palackému pohnutkou, že po vydání „Počátku" sám, jak
na 33. str. řečeno, „zvláště do tragédií zamýšleti se počal".

37

může-li horlivosť ke všemu, co důstojného a krásného jest ve ži-
votě člověka i národův, přispěti nějak ku pobuzení a ušlechtění
krajanův našich: nepochybujte, že i beze všech ohledův na osoby
s jich předsudky a náruživostmi a na všelijaké jiné závady vyna-
ložím vše, co na mně jest, abych zblížiti se mohl k žádoucímu cíli
tomuto . . . tf

Projevil tu tedy Palacký ještě jinou příčinu, která kromě
příčin v „Přípise" z r. 1816. jej vedla zanechati básnění, totiž
příčinu, že mu „básnických darů nedopřáno přírodou". Palacký
měl sice celkem menší nadání básnické nežli Šafařík,*) ale nelze
přece nijak říci, že mu „básnických darův nedopřáno přírodou" a
že vše, co zbásnil, „bylo jen odvážlivé usilování ducha, jenž rád by
plýtval v poetické rozkoši, sám ji utvořiti nemoha". Jest pokládati
Palackého slova ta toliko za projev jeho skromnosti, kterou vy-
slovil i v „Přípise", napsav v něm, že na jeho „obrácení vlast ni-
čehož nezíská" (viz na str. 20.). Ovšem „Bohu líbilo se postaviti
do neočekávané vlídných okolností" Palackého skutečně, takže
mohla jeho „obrácením vlast získati". Osud, jenž odjakživa měl
Čecha raději mučedlníkem nežli vítězným hrdinou, jakž i Palacký
ve svých „Dějinách" (IV., 2. 575.) se vyjádřil, byl Palackému ne-
obyčejně přízniv. Dříve ještě, nežli do Prahy přišel, a tedy dříve
ještě, nežli vůbec mohl tušiti, že stane se historiografem království
Českého, totiž již r. 1822. psal, jak uvedli jsme již na str. 22.,
Janu Kollárovi: „Nelze mi žíti, nebudu-li moci do vlasteneckého
dějepisu se dáti. Aspoň Husitstvo, budu-li živ, jistě popíši." A když
přišel do Prahy, již ve dvacátém devátém roce jeho věku stavové
jej učinili českým historiografem, i mohl věnovati se velikému dílu,
které si předsevzal, cele, zůstávaje při tom ušetřen trapných ne-
snází a krutých zápasů, které byly a jsou žalostnou měrou podílem
českého spisovatelstva a které na velikou i nenahraditelnou škodu
našeho písemnictví již nejednoho mnohoslibného spisovatele dusily,
rozptylovaly a ničily. A kťomě šťastného života osud popřál Pala-
ckému také dlouhého věku, aby vykonati mohl svůj úkol . . . Kéž
by osud byl býval tak přízniv i Šafaříkovi!

IV.

Kromě „Počátků" Palacký získal si zásluhu o české básnictví

také svými články z oboru krasovédy, podniknuv v českém píse-

unictví prvý pokus soustavy kráso vědné. Obíraltě se před

okem 1823. pilně písemnictvími všech národův a utkvěl zejména

*) Šafaříka za lepšího básníka, nežli sám jest, i František Ladislav Čela-
kovský uznával ještě 27. června r. 1823., t. j. i když vydal již své „Smí-
šené básně". (Viz v „F. L. Celakovského Sebraných listech 4 * na str. 127.)

ve filosofickém zkoumání krásy. „Nepředvídal jsem té doby" —
píše o tom sám (Radhost III. 259.) — „ještě budoucího povolání
svého, a krása ve vědě i v umách byla to, co na ten čas vnadilo
ducha mého k sobě nejsilněji." Ba také, když již pomýšlel obírati
se dějinami českými, byl na váhách. „Bylť jsem té doby" — píše
o tom (Vlastní životopis, 26.) — „ještě poněkud na váhách, mám-li
přední snahy svého života obrátiti ku krasovědě a kritice krásoumy
neboli k dějinám národu svého : jedno ani druhé nepodávalo čáky,
opatřiti mne chlebem vezdejším ..."

Otiskl pak Palacký z oboru krasovědy v „Kroku" r. 1821.
článek „Povšechné zkoumání ducha člověčího v jeho činnostech tt
a r. 1823. „Přehled dějin krasovědy a její literatury" *) a v „Mu-
sejníku" r. 1827. článek „O krasovědě", r. 1829. „O krasocitu" a
r. 1830. „O původu komičnosti a tragičnosti". Měl z toho vznik-
nouti spis „ Kráso věda čili O kráse a umění knihy paterý". Avšak
oddav se po roce 1823.**) cele studiím dějepisným, Palacký ve
spise tom dále již nikdy nepokračoval. A takž zůstal nedokončen,
ale na básnictví české bez účinku nebyl ; bylyť ukázky z něho oti-
štěné jedinými pracemi tohoto druhu v písemnictví českém tehdej-
|S^ ším, a „Přehled dějin krasovědy" jest dosud „spis znamenitý ne-
^- v jedním ohledem, jenž pouze doplnění potřebuje, an psán jest roku
1821." ***). Psáti „Krasovědu" počal r. 1820., jak sám poznamenal
ve svém „Radhoštu" (I. 333.), kde podal veřejnosti znova články
z oboru krasovědy již otištěné s přídavky před tím neotištěnými,
ale také nedokončenými, f)

Kdežto však Palacký kromě těchto článků z oboru krasovědy,
kromě překladu, otištěného v „Musejníku", roč. 1828., s názvem
„Platónova rozmluva Fédros aneb Okrase, z řečtiny přeložená", ff)

iťiů

*) Článek ten začíná se slovy, kteráž otiskli jsme si na str. 22.
**) Již výše (na str. 24.) poznamenáno, že Palacký zavítal do Prahy r. 1823.,
Ant. Rybička (Přední křisitelé, 390.) však píše, že teprve „v měsíci dubnu
r. 1824. ". Sám Palacký (Vlastní životopis, 27.) praví, že „stihnul do Prahy
ponejprv 11. dubna 1823. dopoledne", a také na př. dopis P. J. Šafa-
říká (Musejník 1873., 137. a 147) a J. Jungmanna (Musejník 1883., 60.)
jakož i dopis Palackého (Musejník 1879., 385.) a jeho peznámka t „Rad-
hoštu" (I. 425.) svědčí, že stalo se to r. 1823.
***) Dr. J. Durdík ve „Všeobecné aesthetice" na str. IX.
;f) Zmínku o Palackého rozpravách kráso vědeckých učinili jsme si již i na

str. 22., 23. a 24.
tt) Leander Čech napsal v článku „Palacký jako filosof" v „Osvětě", roč.
1885., na str. 1054., „že Palacký úmysl měl přeložiti do češtiny i Pla-
tóna; avšak zůstalo jen při úmysle". Ale jen při úmysle nezůstalo.
Jestiť otištěna v „Musejníku", roč. 1828., Platónova rozmluva n Fédros u
s touto poznámkou: „Překládaje nejjímavější sepsání božského Platóna,
šetřil jsem nejen vlastnosti a položení slov řeckých, ale zvláště také,
aby žertovný spůsob a celá ta jemná ironie, kterou Platón do úst So-
kratových vkládá, v přeložení tomto ne ovšem zmizely; jsemť zajisté
přesvědčen, že řeč naše mateřská, za nekonečnou obratností svou, k vy-
jádření těchto attických jemností nad jiné jazyky spůsobilejší jest.
(F. P.)" Kromě zkratku „F. P." v závorkách na konci této poznámky

39

a kromě několika posudků plodů básnických v „Musejníku", roč.
1828. — 1838.,*) jakož i obranných rozprav o rukopise Zelenohor-
ském a Královédvorském a kromě toho, že svou prací uveřejnil
v „Musejníku", roč. 1827. — 1875., několik básní staročeských, po
vydání „Počátků" nijak již nedal na jevo nějaké náchylnosti k bá-
snění, nýbrž zůstal již úplně věren svému „Přípisu" z r. 1816.,
o čemž ujistil nás i na sklonku svého života r. 1872., nazvav básně,

neuí sice jméno Palackého při překlade tom nikde připomenuto, ale
zkratek ten doj i sta nikoho jiného neoznačuje; bylté Palacký tehda re-
daktorem „Musejníka", a také v Schulzově „Ukazateli" k „Musejníkům"
na str. 42. jest uveden Palacký za původce překladu toho,
*) Otištěny jsou v „Radhoštu 4 * na str. 26.-82. dílu I. — Jak Palacký uměl
oceňovati a pojímati básně ještě za let třicátých, na doklad toho budiž
aspoň začátek jeho posudku Celakovského „Ohlasu písní v ruských" z „Mu-
sejníka", roč. 1830. (I. 108.— 112), kde napsal: „Pan Čelakovský, jakož
vůbec známo jest, od r. 1822.— 1827. vydal ve třech dílech důležitou
sbírku slovanských národních písní, ze všech nářečí, s českým přelo-
žením cizojazyčných. Potom r. 1827. zase svazek litevských národních
písní, z původního jich jazyka přeložených, nám od něho podán byl.
když to samo již za důkaz sloužiti může, jak on velice sobě národní
zpěvy oblibuje, zase pilnější podrobné uvažování těchto sbírek zřetelně
by dokazovalo, jak jemný a čilý smysl poetický jím vládl při vybírání
těch na oko často nepatrných zpévův. Týž poetický duch jeho vnukl
jemu myšlénku, aby sám pokusil síly své v prostonárodních slovanských
písních, a především v ruských. Tak povstal drahocenný ten dárek,
o kterémž tuto řeč jest a kterým on krajany své minulého léta utěšil. —
Jest to již zastaralá vina učeného vychování našeho, že jsme až příliš
navykli zakládati sobě cenu poetickou básní a zpěvů v právě tom, v čem
ona nikoli nezáleží, a že tudy často tratíme i jemnost chuti pro vyšší
a spanilejší půvaby poesie. Vzorové námi vládnou a formy mrtvé- do-
mníváme se, že básniti nám nelze, nehodí-li se verše naše pod rubriku
ódy neb zpěvu, ballady, ellegie, idylly a co těch jmen více. Ale živý
obor poetických forem jest tak nesmírně rozmanitý, jaková jest rozma-
nitost květin ve přírodě; a duch poetický podobá se tvorné sile orga-
nické, která samovolné zdobí všecky sady a květnice v nestihlé rozma-
nitosti ušlechtileji, nežli jakékoli naše uměni a namáhání učiniti může.
Tato tvorná božská síla, založená na citu čisté člověckém a na spojené
- s ním jemnosti moci obrazotvorné, jevívá se i v písních obecného lidu
často tím spanileji a živěji, čím méně se umění do výtvorův jejich vtírá,
protože lidu obecnému neschází ani jemnost citňv ani živost fantasie.
Mnohé písně národní jsou krásnější nežli všecky ódy a hymny anebo
elegie, co jich která literatura dohromady počítá. Jevit se v nich spa-
nilost mysli lidské v nekonečné živosti a rozmanitosti, a to tím mileji,
čím méně hledána jest, čím méně z úmysla pochází. Ale tím nesnad-
nější jest také jejich nápodobení (imitace), leč kdo tou mocí ducha
vládne, kterou Bůh „ku podobenství svému" člověctvu udělil. — O ta-
kové ducha moci nepochybně svědčí také páně Celakovského „Ohlas
písní ruských"; aspoň já tak soudím, že vedle „Slávy Dcery" ušlechti-
lejšího plodu básnického nad „Ohlas" tento v novější literatuře naší ne-
máme ..." — Avšak v posudcích plodů básnických Palacký podal i do-
klady, že neměl přílišného nadání básnického a že nebyl v té příčině
neomylným, a to zejména v posudcích almanachu „Vesna", o čemž pi-
satel přítomných řádků zmínil se v žižkovské „Vlasti" V. 202.— 204.
a 206—207, i tamže v poznámce na str. 32 L

40

které byl za mládí složil, „mladistvými poblouzeními" *), nechtě
ani, aby nebyly zapomenuty : Šafařík, ačkoliv schválil onen „Připiš"
Palackého zvláštním dodatkem, který jsme si výše (nastr. 20.) též
otiskli, přece značně později nežli Palacký básniti přestal.

Ovsem Šafařík již ani v onom dodatku ke „Přípisu" Pala-
ckého nezavrhl básnictví zcela, nýbrž přál písemnictví českému bá-
sníkův o pravdivých a hlavně toliko v tom srovnával se s Palackým,
že českých básníků jest množství co do počtu, nikoli pak co do
vniterné ceny jejich plodův. A proto také ještě r. 1817. přijměl
i Palackého, aby zase jal se znovu básniti, a smlouval s ním „vše-
liké plány z ohledu na vydávání nějakého časopisu národního, kdež
by především na básněch časoměrných nescházelo", jakž uvedli
jtafte si aa svém místě (na str. 28.). A proto Šafařík obíral
se básnictvím i také ješté, když Palacký opět, a to již navždy se
ho vzdal.

Připomenuli jsme si (na str. 15.), že Šafařík již za svého po-
bytu v Jeni přeložil Aristofanovu komedii „Oblaky" a Schillerovu
smutnohru „Marie Stuartka^. I otiskl zlomky z „Oblaků" v „Mu-
sejníku\ roč. 1830. a 1831., překlad pak Schillerovy „Marie Stuartky",
který pořídil týmže metrem, jako jest Jungmannův překlad Milto-
nova „Ztraceného ráje",**) tiskem vydal o sobě r. 1831. 8 názvem
„Šillerova Maria Stuartka. Svobodně z německého přeložil Pavel
Josef Šaffařík"***). Vrátiv se z Jeny, básnil již asi málo, jak vysvítá
z těchto jeho slov, napsaných r. 1822. Kollárovi (Musejník 1873.,
128,): „...oznámiti Vám musím, že ten Slovák Roso vák, co někdy
trioletty a ballady psal a sonetty rýmoval, potom tři časové pí-
sničky f) nakousl, nyní novou domácí činohru začal, ačkoli ne sám více,
alebrž se ctnou pannou Boženou, Julií Ambrosy, jakožto ode dne
17. června svou přemilou ženou." Mimo to slíbil i ještě po roce
1820. vydati sbírku básní svých, jak svědčí dopis Josefa Jungmanna
k Antonínu Markovi z r. 1823., otištěný v „Musejníku", roč. 1883.,
na str. 47., ale nevydal, ačkoli ještě r. 1825. psal Janu Kollárovi
(Mua t 1873., 398.): „Já hotuji sbírku svých básní, ale nepříznivé
okolicuoati mi všelijak překážejí. Snad dozreje toho léta." ff)

*) Viz v „ Radhoštu u na str. 257. dílu III. jakož i poznámku Palackého na
str, 2E. přítomného spisu.

**) Srovnej, co povéděli jsme si na str. 9.
***) Protože tyto překlady Šafaříkovy snadno ve vydáních původních lze si
dosud opatřiti, nejsou ve spise přítomném otištěny.

f) Mini bezpochyby své básně v „Počátcích".

f f) Brandl (Život Pavla Jos. Šafaříka, 90.), zmíniv se o chystané sbírce
bá^iii, praví: „. . . tiskem jich nevydal; kam se poděly, není mi známo;
avšak Hondě podle toho, že ve starším věku svém nerad si těchto plodů
mladistvých připomínal, domnívám se, že je v nějakém auto da fé zni-
čil. 11 — Do „nepříznivých okoličností" vzhledem k svému básnění Ša-
fařík již i r. 1822. stěžoval si Kollárovi těmito slovy: „Ostatně prosím
nezatracujte mě proto, že na tom poli, na něž jsem kdysi tak mláde-
ucoky inlv4žně vystoupil byl, hlasu mého vždy méně slyšeti. Neodní-

41

Ba Šafařík ani později, když již oddal se vědě, neutlumoval
v sobě ruchu krasovědného. Probíraje se klassiky řeckými za úče-
lem, aby dopídil se v nich zpráv o nejdávnějších Slovanech, neopo-
minul všímati si při tom i krásného neboli básnického písemnictví
řeckého, čehož dokladem jest jeho překlad Theokritovy selanky
třetí, otištěný v „Kroku" r. 1821., a rozprava „O Aristofanesovi
a jeho Oblacích" v „Musejníku" roč. 1830. Kromě toho sbíral a
r. 1823. a 1827. vydal s Janem Kollárem „Písně světské lidu slo-
venského v Uhřích u *), v „Musejníku" v 1. 1847.— 1862. pak svou
prací uveřejnil některé básně staročeské a obíral se básněním i tím
spůsobem, že snažil se zvelebiti je rozpravami theoretickými, a to
zejména metriky se dotýkajícími. V poznámce k rozpravě „O he-
xametru", kterou v té příčině prvou podal veřejnosti v „Kroku"
r. 1822., praví, že „přináleží co malá částka k celku většího díla,
v němž metrické umění v systematický okres pojato jest". Nepře-
stali ani po vydání „Počátků" přemýšleti o metrické stránce básní
a pojal úmysl, sepsati celou metriku, jak o tom psal Kollárovi
21. ledna r. 1824. (Mus. 1873, 386. a 387.): „Známa-li Vám báseň
epická „Ivan od J. A. Rokosa. Na mém ex. „Kroka" sv. IV. do-
ložil Jungmann po straně: „hexametrem." Nevím, rozumí-li hex.
časoměrný či ten starý tonický. Jestli časoměrným psána, račte mi
ji objednati — k budoucí mé metrice."**) Ale nedokonal práce té,
byv odvrácen od ní návalem prací jiných, a kromě rozpravy „O he-
xametru" otiskl v té příčině toliko „ Výtah z řeči při začetí čtení
metrických v **e 1. 1819." v „Kroku" r. 1821. a „Ohledy metri-
ckého veršování illyrských Slovenův" tamže r. 1833.***) Týž osud
tedy zastihl Šafaříkovu „Metriku" jako Palackého „Krasovědu".

Rozpravu „Ohledy metrického veršování illyrských Slovenův"
Šafařík začíná touto výchvalou řeči české: „Mezi největší ozdoby
řeči české přináleží bezodporné i schopnost její k následování roz-
ličných metrických a rythmických forem, jiným buď starým buď
novějším jazykům obvyklých. Když básníci jiných novějších národův
a jazykův evropejských anebo jen pouhých rýmův užívati přinuceni
jsou, aneb pustí-li se za starými Řeky a Římany, jen zdaleka, časo-
měru na přízvuk zaměníce, za nimi poletovati smějí, český pěvec
dle potřeby i libosti zde v slavičím rýmu za Petrarkou, tam v hro-

mejte mi proto lásky a přátelství. Já jsem činil, co jsem mohl a pokud
jsem mohl. Plamen, jímž kdysi hořely prsy, neuhasí, jen nemilostivý
osud, původ odporujících sobě povinností a záležitostí zmátl okolek a
zastavil sílu v běhu. Jest to ovšem politování hodná věc, že národ náš
český i slovenský, chovaje tolik lenochu a odpadlců, té hrstky synů
svých chovati nemůže. u (Musejník 1873., 124. a 125.)
*) Viz i Safaříkovo „Promluvení", které jsme si otiskli na str. 16. — 18., a

zvláště v „Zevr. dějinách óes. písemnictví " na str. 848.-357.
**) Viz i v „Musejníku" 1873., 142.
***) Vincenc Brandl ve „Světozoru", roc. 1881., i ve zvláštním spise o Šafa-
říkovi udává roky, kdy Šafaříkovy rozpravy ty byly v „Kroku" otištěny,
vesměs chybně.

*&*.'

*&■■■

inozvučnéra šestiměru za Vergiliem směle se vznášeti může. Ne-
oceněuá zajisté jest tato mnohotvárná libozvučnosť, ohebnost a živá
pramenitosť řeči československé. Její to dar, že jako české pole
i hory kvítím i rudami téměř půl světa oplývají, tak české básni-
ctví umokvěty nejvzdálenějších století i národův v domácí své za-
hradě spojiti a obnárodniti může. Avšak i zde, jako v každém
jiném umění, neméně na zkušené umělosti básníka nežli na výbor-
nosti nástroje záleží." Hlavní však trest rozpravy té jest, že jazyk
illyrský hodí se výtečně k prozódii časoměrné. Píšet Šafařík v dalších
řádcích toto: „Ale česká řeč není sama jediná mezi slovenskými
sestrami, kteráž se touto okrasou honositi může. Dobročinná máti
Slavie rozdělila jmění své rovně mezi dcery nejstarší i nejmladší,
panující i podrobené. I majíť ještě toto odvecné dědictví, jazyka
sklad a bohatsví i zručnost, až podnes všecky, vyj mouč ony, jenž
přirozené a zděděné ctnosti své buď svévolně nebo nevolně, na
zbytku nebo nedostatku, v štěstí nebo neštěstí zmrhaly. Že básnictví
u illyrských Slovanův, jmenovitě u Srbův a Chorvátův a dalmatských
(staré Chorváty sahaly hluboko do dnešní Dalmácie), již v druhé
polovici XV. století z mezí pospolitých národních zpévův vykročilo
a na vzor kvetoucího tehdáž vlaského v běhu dvou století výbornými,
učenými básníky vzděláno bylo, a že až podnes zpěvní Slované
polední docela ještě neoněměli, vůbec vědomo jest. Mnohem méně,
jak se zdá, vešlo posavad ve známost jiným Slovanům bohatství
Parnassu illyrského, jak co do látky a obsahu jeho tak zvláště co
do formy a spůsobu veršování . . . Nemoha se nyní obírati vše-
stranným ohledáním a rozborem básnictví illyrského, přestávám teď
na podání milovníkům veršovnictví slovanského přítomné krátké
zprávy o metrickém veršování poledních Slovanův..." A ku konci
rozpravy své Šafařík potom píše: „Pohled na ony nahoře uvedené
zlomky a okážky časoměrného veršování u illyrských Slovanův a
srovnání jich s přízvučnými verši Srbův řeckého obřadu každého
soudného a nestranného cenitele nejen o možnosti dokonalé časo-
měry v nářečí illyrském, v němž přirozené prodloužení hlásek tak
rázné a naproti tomu přízvuk tak slabý jest, ale i o výbornosti
její jistotně přesvědčí ..."*)

Zároveň pak z rozpravy této jest již i patrno, že Šafařík
zabral se do písemnictví ostatních kmenů slovanských. A totéž
patrno jest i z rozpravy „O hexametru", v které vytýká Rusům
i Polákům, že co do verše přidržují se Němcův. **) „Ale teď není

*) Rozpravu tuto měl na mysli bezpochyby také J. V. J. Michl v poznámce
8. na v 8tr. 68. svého „Literaturního letopisu", projeviv jí souhlas s ná-
zory Safaříkovými co do prozódie.

**) Stoj zde na vysvětlenou jakož i doplňkem ke str. 52. „Zevrubných dějin
českého písemnictví doby nové" několik slov. Josef Dobrovský r. 1795.
vystoupil s naukou o přízvuku, vloživ ji do prvého vydání Pelclovy
mluvnice, zaváděje tím po příkladě básníků německých a bezpochyby
také polských a ruských prozódii přízvučnou do básnictví českého míst<

43

proti neduhu století líku a — končí Šafařík — ; „co nás jednak po-
těšiti může, jest pohledění na vznikající nové pokolení originálních
básníků u pronárodů slovanských, kteří, svrhnouce pouta otrockého
němčení, nech třebas tisícerými stezkami vyjdouce, drahný čas
bloudí, přece naposledy na cestě přirozené pravdy a krásy bratrsky
se potkají."

A tak Šafařík, stopuje rozměry metrické, stopoval při tom
i zároveň rozvoj písemnictví slovanských vůbec a tak znenáhla
přecházel na pole dějepisné a jazykovědné, vzdaluje se básnictví
víc a více. Že pak i Palacký svým zřeknutím se všeho básnění jej
od básnění též odlpuditi přispěl, lze ovšem zcela dobře se domnívati.
A tak stalo se, že Šafařík netoliko nic nezakládal si na své „Ta-
transké Múze" již r. 1822., jak výše (na str. 7. a 11.) řečeno,
nýbrž že i v pozdějším s^ém věku vůbec nerad mluvil o svých
někdejších básních *) a že ve „Světozoru", který v letech 1834. až
1835. redigoval, ani sebe menšího místečka básním anebo jakýmkoli
zábavným pracím jiným nevěnoval,**) ačkoli r. 1817. pomýšlel
s Palackým založiti časopis hlavně pro básně, jakž uvedli jsme si
již dvakráte (na str. 28. a 40.). Ba již ihned r. 1827. radil Kol-
lárovi, aby nesbíral písní prostonárodních, protože jest „Slavii více
dlužen", a pobízel jej: „Vy pište starožitnosti slovenské I" ***)

časoměrné. Že Dobrovský kromě Němců řídil se v tom i Poláky i Rusy
lze domnívati se téměř určitě, protože Polákům i Rusům tak jako
Němcům přízvuk přiměřenější jest nežli časomíra, o čemž Dobrovský,
znalec jazyků těch, dojista zcela dobře věděl. Ostatně sám Dobrovský
o polštině se vyslovil, jak Josef Jungmann psal Antonínu Markovi
r. 1810.: „Dobrovský pravil mi výslovné, že našinci příliš teskně se drží
přízvuku,* proč prý sobě nedovolují více, an Poláci velmi svobodné a
přece skladně pracují." (Zeleného „Život Josefa Jungmanua", 59.) (V „Mu-
sejníku u , roč. 1881., na str. 512. je9t v slovech těch „podobně* 4 místo
„svobodné", které jest ve spise Zeleného v obou vydáních. Dr. Jos.
Émler pisateli těchto řádků velice ochotně ukázal originál dopisu toho,
v němž slovo dotčené jest velmi nečtitelně napsáno, ale zdá se, že spíše
jest čísti „svobodně" nežli „podobně", ač i také ještě jiné čtení bylo by
možno.) — O přízvučné prozódii v polštině a ruštině viz i v „F. L. Če-
lakovského Sebraných listech" na str. 171. a 189., ve „Spisech Jana
Kollára" (vydaných u Kobra) na str. 5.-8. dílu II. a v Tomíčkově pře-
klade spisku Kollárova „0 literní vzájemnosti" na str. 24.
*) Viz ve „Světozoru*, roč. 188 i , na str. 195. nebo v Brandlově spise
o Safaříkovi na str. 88. Viz i v „Slovníku naučném" IX. 3. — Že také
Palacký nevážil si v stáří svém svých někdejších básnických plodů, při-
pomenuli jsme si na str. 25. a 40.
**) Josef Jireček nazývá v „Anthologii," na str. XIV. třetího svazku vydání
pátého (i ve vydáních dřívějších) Šafaří kův „Světozor" časopisem „zá-
bavným", ačkoli jest výhradné toliko poučným. Pisatel těchto řádkův
upozornil na ten omyl ve svých „Zevrubných dějinách českého píse-
mnictví doby nové" na str. 98., ale Dr. Jan V. Novák přece ve spisku,
který připomenuli jsme si již v pozuámce na str. 14., jej opětně na
str. 19. opakuje, pročež budiž upozorněno zde na něj znova.
***) Musejník 1874., 424.

Vzhledem k tomu, že Šafařík v pozdějším svém věku nerad
mluvil o svých někdejších básních a že vůbec pěstovati básnictví
z činnosti své vyloučil, zajímavo jest připomenouti, jak Šafařík
soudil o básnictví r. 1819. Čtemeť v článku „Výtah z řeči při
začetí čtení metrických v**e 1. 1819. a mezi jiným toto: „VelikáC
jest umění moc: vznešený cíl básnictví. Jako když krásná duše
v krásné tváři zasvítí, zaplesá každé oko neporušené, jemuž se do
ní nazříti dáno: tak věčná ducha světů krása v čistém zrcadle
x Múzy zobrazená vynímá člověka z pozemských okovů jeho a přenáší
jej do říše nebeské. To nejvyšší, což každé skutečnosti, i té nej-
krasší, kteráž v srdci sídlí, na věky schází, podává um poma-
zaného básníka, a maluje na oponu věčnosti budoucí divadlo; to
bezejmenné, jehož nepřítomnost myšlení a činění naše věčně roz-
dvojuje, to nejsvětější čaruje Múza kouzly svými s nebe dolů;
a jestližeť rozum světlo jest, křivolaké stezky života osvěcující,
a ctnost rámě z oblaků vystřené, kam jíti pokazující, básnictví
naposledy bude čistým, sladkým, usmívavým okem, unavené pout-
. niky s vysokého nebe vítajícím... Nechť pokažená století, necht
třebas tisíciletí, jenž se smrti z nedostatku života hrozí, necht
||5 zobecnělé duše, jimž radovánky jednoho okamžení zde dole více
š platí než celý ten teploučký horní Eden se všemi rozkošemi

svými, k němuž přísná Múza, na hrobě svého věku stojíc, bránu
otvírá, necht potahují vznesenou Bohyni do stuchlých kvasů ži-
vota, aby, když Apollo flétnu nadme, ona jim co tanečnice řeckou
prý veselostí hody okořenila: pomýlený zřetel, jakkoli všeobecný,
tak málo jest samému umění na ujmu jako důstojnosti slunce pře-
vrácené domnění milionů, myslících, že by proto ta bohopustá,
ohnivá koule rukou Stvořitele tam na oblohu byla uvržena, aby
k večeru zacházejíc dřímotu na ně přiváděla, z rána je budila
rozespalé a pak přes den svítila lopotujícím ; nebo Múza, pouta
časného okamžení rozlomíc, lehounkou se perutí vy vznese k oltá-
řům svým, a tu zatřásnouc nohama svýma, vybije z nich přichy-
cený ve společnosti těchto rozkošníčků prach na hlavu jejich . . .
Co jazyk mudrců, zlobou času svázaný, říci nesmí, to Múza věčnou
svobodností nadšená zpívá. Výtečné zardělé city člověka, ukrývající
se před světem, zašlé skutky slávy korunuje na trůnu nejvyšším :
když onyno jako hvězdy v noci jen se zabfeskují, tato ve dne jako
slunce na jasnou oblohu s nimi vystupuje. Nechť třebas lidé smr-
tedlní zeminou století, v němž se jim žití dostalo, zapáchají:
Genius básnictví na vzor plamenu ve dne jako v noci z koravé
hrudy rolí vyrážejícího, prostírá neporušená křídla svá a střílí
z barinatého kalu vzhůru do čistého povětří. Když se přestanou
klaněti kolesa národu před Bohy svými — kéž se oči každého syna
matky dříve zavrou, než se to stane — v chrámě Múzy se ozývati
bude jméno Nestvořeného. Nebo tojesti pravá vznešenost básnictví,
že když se stéblo moudrosti a učenosti na kose časů zláme a stěžkem
sbitá obruč jako sklo o skálu udeřené rozletí, nejstarší básnického

Genia dílo nic méně vždy jako Bůh jeho Apollo věčným mládenčen
zůstane, . ." *)

Takovýmto tedy velebitelem básnictví Šafařík byl za svých
mladších let . . . Uvedeme-li si k tomu na mysl ještě též úspěch,
jehožto dočinil se hned prvými svými plody básnickými, věru zna-
menáme, že nelze dosf ani nadiviti se mohutnému duchu jeho,
zvolivšímu přestati básniti za účelem, aby více prospěl národu če-
skému díly vědeckými, nežli možno básněmi ...

Stojte zde také ještě dodatkem k tomu, že Šafařík v „Po-
čátcích českého básnictví u zastával se časomíry proti pří zvuku,
slova, která napsal ku konci článku „Ohledy metrického veršování
illyrských Slovenův", jsouce svědectvím, že nezavrhoval ani Šafařík
přízvučné prozódie zcela: „Abychom nečasoměrné veršování všudy
a naprosto zatracovali, to nikdy ani ve snách úmysl náš nebyl;
ale casoinéraému, kde se ujalo a kde s prospěchem uživáno býti
mdže, přirozeného práva hájiti, to jsme ovšem za slušné drželi,
Jediné za pomoci časoměrného veršování, vezmeme-li k němu bo-
hatství, ohebnost i pramenitost jazyka našeho, můžeme my Čechové
a jiní Slované klassické básníky řecké i římské v domácí jazyk
8 takovou dokonalostí, s jakovouž sotvy který jiný národ evropejský,
v prodleném času, dá-li Bůh, přeložiti a jimi se honositi. Kterouž
věcí věru nikdo co nějakou maličkostí pohrdati nebude, kdokoli
bedlivě pováží, že řecká a římská literatura jest základ rozumné
a umělecké osvěty národuv novějších, její díla neproměnné ředidlo
vkusu v oboru krásných umění, takže, jakž toho zkušenost potvr-
zuje, každý národ, kterýž svévolné ony od věčné vzory krásoty a
pravdy zamítá, tím samým ve své literatuře neúchylně v bezchutné
šumařství, v surovosť a v barbarství se pohřižuje..."

Ze slov těchto poznáváme, že tak, jako klassická filologie,
jak na str. 14. vyloženo, vedla Šafaříka od básnění k vědě, vedla
jej i zastávati se časomíry... Tedy právě táž klassická filologie,
která přispěla, že Šafařík nechal básnění, působila na něj i vzhle-
dem k spisu, z kterého básnění českému vzešel prospěch veliký . . .
A také hlavní myšlénku svých prací vědeckých vyslovil ihned jako
jinoch v básni „Mé zpěvy 44 , řka: „Aj, tvé krásy tajemství — věčné,
Slavie, mé hoře! — věčné, Slavie, mé vděky l tt

* *

*

Vincenc Brandl (ve „Světozoru", roč. 1881., na str. 174, a ve
rlástním spise o Šafaříkovi na str. 80) píše: „Vilém Humboldt
raví, že „každý opravdu veliký duch má v sobě něco básnického 11 ,
iť si výrok ten vykládáme na hlubokost a vřelost citu, na vzlet
3Či a pružnost názoru, af si jej vykládáme vzhledem k tomu, že

*) Po té Šafařík nadšeně připomíná Homéra, Ossiana a jiné básníky z dob
pradávných.

4fi

básník, necht představuje cokoli, vždy závoditi má s krásnou sku-
tečnosti, aby líčení své duchem živým prodechnul — v obojím pří-
padě má výrok Humboldtův plnou platnost při Šafaříkovi. Hlubokost
citu jeho rovná se vznešenosti názoru, vřelost srdce energii ducha,
smělá obraznost vzletuplnému výrazu, kterými myšlénky své vyja-
dřuje. Avšak na těchto vlastnostech nezakládá se vlastní význam
Šafaříkův . . , V mladších letech svých sám skládal básně; ačkoli
v nich skutečné nadání básnické se ukazuje, přece mu blahořečíme,
že, neebav básnění a vyvoliv si za obor práce duchové očištění
a obranu starožitností slovanských, Slovaustvo zajisté větší službou
a většími díky si zavázal, než kdyby několik svazků básní po sobě
byl zůstavil . . . a A co těmito slovy Brahdl vyslovil o Šafaříkovi,
jest říci zcela tak i o Palackém ; jenže Palacký, maje celkem menší
nadání básnické nežli Šafařík, jak pravili jsme již výše (nastr. 37.),
básnění zúmyslně se zřekl, kdežto Šafařík spíše jen od básuění
jinými pracemi byl odlouděn.

A také nelze neopakovati zde slov, která Brandl ihned za
tím pronáší a která znějí: „Přáli bychom si, aby epigo-
nové, jimž mimo nadání k mluvě básnické příroda
dala také vlohy jiné, Šafaříkovým" — a Palackého
(dodejme si k tomu) — „příkladem se řídili; bylo by
v naší literatuře slyšeti méně cinkání, ale neleželo
by u nás tolik polí vědeckých ladem, která na pilné
ruce přičinlivých, snaživých těhařů a vzdělavatelů
posud marně čekají." Slova ta jakož i slova podobná v Pala-
ckého „Přípise", který jsme si otiskli na str. 19. a 20., věru zasluhují,
aby byla řádně promyšlena a uvážena také za doby nynější, a jest
si přáti, aby bylo lze také nyní napsati, co Josef Krasoslav Chme-
lenský napsal o básnictví r. 1835. v „Musejníku" na str. 101.:
ň Jsme tomu velice povděčni, že činnost našich mladších spisova-
telů od této s počátku až na zbyt vzdělávané dráhy odvrátivši
se T radši k pracím vážnějším a přísnějším se naklonila. Léta již
prošla, a žádné básně ve sbírce tiskem nevyšly, ano i časopisové
druhdy jimi přeplněni byvše, se jich všemožně varují a jen zřídka
které vydávají. Mají-li básně vycházeti, ať jsou pěkné, sice —
rada žádné. Časové, v nichž se směšné a přepjaté pochvaly našim
verse a rýmy tvořícím krajanům vzdávaly, jsou ti tam.* 1

BÁSNĚ ŠAFAŘÍKOVY.

a) Tatranská Múza s lýrou slovanskou.*)

Stoje na zemi, ni nad os zneien jsa,
zpívám bezpečněji hlasem smrtedlným.
M i 1 1 o n podle Jungmanna.

Louěení s Múzou.

(Místo předmluvy.)

Měj se dobře, Múzo milá,
cesta tvá buď šťastliva;

+) Protože prvotní vydání této sbírky stalo se velice neobyčejně vzácným,
buď poznamenáno zde několik slov o jeho podobě vůbec a vzhledem k vydání
přítomnému zvláště. Vydání prvotní jest vytištěno švabachem ve formáte malé
osmerky, a to tak chatrně, že značně nesnadno lze je čísti. Má 80 stránek a
2 stránky, po vytištění archu prvého přidaného věnování, tedy vlastně 82 stránky.
Na titule jest pouze toto: „Tatranská Múza s Hrou Slovanskou. V Levoči 1814.
U Jozefa Mayera knéhtlačitele." Jméno básníkovo jest otištěno teprve za prvou
básní, která jest předeslána básním ostatním „místo předmluvy". Na titule vý-
tisku, který pisateli těchto řádků půjčil ze své knihovny Lud. V. Rizner,
učitel v Zem. Podhradí na Slovensku, jsou kromě toho připsána inkoustem tato
slova latinská : „Ex gratuita Periti Domini J. Šáffáry (fratris Auctoris) Oblatione
possidet Memoriac causa Milossor Schuleck. Kis-Kuróssini 1818. ipso die Mi-
chaelis. u A mimo to jest i níže podpis „J. Sáffáry". Na druhé straně titulního
listu jest motto z Miltona a na druhém listě věnování znějící: „Jeho Milosti vysoce
urozenému pánu panu Řehořovi Berzevicimu z Berzevice, krajskému církví evan-
gelických v Přeď a Zátiší inspektoru, kr. gettingské učené společnosti řádnému
údu, několik si. stolic přísedícímu oc. oc, přízniteli nejlaskavějšímu na důkaz
šetrnosti posvěceno a pisatelem." Potom na třetím listě a následujících jest
vše zcela tak, jak v přítomném vydání jest otištěno. Co týče se pravopisu, jest
ve vydání přítomném poméněn dle zásad, které jsem odůvodnil a vysvětlil na
r. 48. — 53. svého spisu „Nové výzkumy a návrhy v příčině české mluvnic* 4 *,
ydaného r. 1885. nákladem Fr. Borového v Praze. Toliko některé zvláštnůstky Sa-
iříkovy jsou ponechány vzhledem k tomu, že „Tatranská Múza" v prvotním
ydání stala se tak velice vzácnou, Ostatně již i název uvedli jsme si výše
ravopisém původním. Jinak vše zcela beze změny otištěno, čehož důvody jsou
odány také v „Českých listech" 1887., 95. Vydání z r. 1886. jest ovšem co do
3doby vnější shodnější s vydáním prvotním nežli vydání přítomné, majíc i na
ř. iniciálky na počátku každé básně i linky za každou básní, jak tomu jest

48

svižně mrštiž stehna čilá,

ježto jsi vždy činliva. ')
Návštěv drahých přátel byty,

řekni, jak se má tvůj pán,
zjev jim přímo naše city,

snad ti bude obyt přán.
Malá jestit dýlka cesty,

kterou nyní měřit máš,
přece hory, doly, klesty *)

projít musíš, jako znáš:
protož opatrně chodiž,

drž se pravé stezky vždy;
krok tvůj vděčné srdce vodiž,

láska pak ti sladiž rty.
V propast s mraky z tváři jasné

panny tklivě žertovné:
ovin věncem s růže včasné

vlasy své, a povlovné
zpěvy k sladké hudbě lýry,

v prostotě však vylívej;
chraň se slušné strhnout 8 ) míry,

zcestných stop se vystříhej;
nevyšiň se v právo, v levo,

neběž drze v před a v zad;
aniž zůstaň stát, co dřevo,

ptaná: kdo jsi, kam a zkad?
Nechtěj své hned krýti viny

s tváří červcem zbarvenou,
řkouc, že v odvážlivé činy

pán tě naved' nucenou.
Zamlč též, že jemu bylo

málo víc než šestnáct let,

ve vydání prvotním; novou stránku ve vydání prvotním začíná kromě básně
úvodní toliko báseň „Zdání Slavomilovo". Pod čarou připojil jsem tu a tam po-
známky své i poznámky, které již i Šafařík přidal k některým básním. Poznámky
Šafaříkovy jsem označil v závorkách zkratkem n Pozn. Šaf. u (= Poznámka Ša-
faříkova), aby čtenář snadno rozrftzniti je mohl od mých. Že pak některé po-
známky jsou až přílišně puntičkářské, toho příčiny hledati jest v tom, že skoro
nikomu není možno vydání přítomné srovnati s prvotním. Za tisku přítomného
spisu poslal mi některé poznámky k „Tatranské Múze" Ig. Tkáč, professor
v Uh. Hradišti, i přidal jsem je na svých místech a děkuji mu co nejuctivěji
za péči, s kterou vydáni mé z r. 1886. pročetl. Také připomínám, že prvotní
vydání není tištěno bez „y", jako jsou některé spisy, za tehdejší doby na Slo-
vensku tištěné, a že všechny změny, které jsem učinil, uvádím.

') Viz na str. 12. přítomného spisu. O mottě, které jest básni přede-
sláno, viz na str. 9. Na konci prvého verše jakož i jinde v prvotním vydání
za vokativem místo čárky jest zvolavník. V třetím verši jest „svižně".

2 ) klesty = větve; zde „lesy", totiž synekdochicky část místo celku.

*) strhnouti se čeho = opustiti co, spustiti se čeho, nedbáti čeho.

49

když ho s tebou nebe svilo,

když ti polní trhal květ,
jejž ti již teď v cestu dává

větším dílem švadly snad : *)
zdaž se menší odsud stává

vina zřící odevšad?
Skrovně kvítků béřeš s sebou,

skrovná však i vláda tvá:
málo s malou půjde s tebou,

ač jich více sbírka má. 2 )
Nestrachuj se, jak kde vkročíš,

otevřeš jak ústa svá,
kdy své vládce, soudce zočíš,

kdy se tě kdo něco ptá ; *)
kdy tě budou kolem zhlídaf,

postavenou v zrcadle,
zdaž moc zřejmých poskvrn vídat,

obstaneš-li v divadle ; 8 )
místem snad i notně tříbit,

jako smetnou 4 ) pšenici,
slušně-li se můžeš líbit, 5 )

hustou k zkoušce říčicí 6 ).
Ty však směle, než i vážně

mluv, jak jsem tě učil já:
aniž s bázní šetřiž strážně

pouštět slova medová.
Slovanka jsi, netaj toho;

k strunám harfy slovenské
snaž se čisté, ač ne mnoho,

střídat zvuky panenské.
Kam jen přijdeš, učiň dosti :

Češka budiž Čechovi,
(vhod si vésti má host k hosti),

s kmetem plač, pleš hochovi.
V čase, kdež si tento hlásně

nad jazykem naším lká,
žet, co jindy, nezní krásně,

v tom však ruce v váček cpá;
ohněm onen žhoucím jatý

chvátá, nezříc, kam a jak,

*) Viz na str. 9 V a 12. přítomného spisu.

*) Nepojal tedy Šafařík do „Tatr. Múzy* všech svých básní, které tehda
iž složeny měl.

*) V prvotním vydání místo středníku jest otazník.
*) smetný =z:smětivý.

5 ) V prvotním vydaní místo čárky jest otazník.

6 ) řičíce, jinak řítíce, řešeto.

Bačkovský: Básné P. J. šafaří ka a F. Palackého. 4

50

áž kdy v letu příliš piatý

s nebes, k smíchu, padá znak;
,tento všecko sebrav spolu,

starý, nový smísí v kvas,
k pstrému hosti zůve stolu,

jím ! ) je moří drahný čas ;
onen řeči tvé, že není

svou, co hada utíká,
snad, že učit se mu. lení,

že jest tupá, naříká,
mněje, zet jen z jeho hrdla

libý může plynout jek 2 ),
an by nám, co skála, tvrdla

v ústech mluva, jemu vděk:
v této, družko má, by době

marný náš byl mnohý strach;
k čemu darmo stýskat sobě, 3 )

lekat se, což dým a prach?
To sic, že tě mnohé tvory

ostrým ostnem uštknou, znám:
dokavad však, oněm v vzdory,

malá bude ujma nám.
Najdeš, najdeš srdce stkvělé,

srdce plné milosti,
jenžto, že jsme city vřelé

za dnů zlaté mladosti
útlým zpěvem v roucho lehké

přioděli nevinně,
třebas kleslo stehno křehké,

s radostí nám promine;
zvolně mylné zpraví bludy,

aniž proto zplodí hluk,
by nás z tiché zplašil boudy 4 ),

by nám činných svázal ruk. —
Toho, Múzo, veleb vděčně,

tomu vroucné díky vzdej! —
Vrať se rychle, toužím věčně,

pak se potud dobře měj I

P. J. Šafáry. b )

l ) V prvotním vydání jest „ním u .

*) = hlahol, zvuk, křik.

J ) V prvotním vydání míst© čárky jest otazník.

*\ Šafařík četl dojista po spůsobě slovenském „búdy", takže rým jest
dosti správný. (Viz i na str. 399. a 455. „Zevrubných dějin českého písemnictví
doby nové 14 od, pisatele těchto řádků.)

'•) Jak Šafařík se podepisoval, viz na str. 8. přítomného spisu.

51

Zdání Slavomilovo. l )

Jestiť dle převysokých skal Tater okolí malé,
kteréžto přirozenost, svou chtějíc umělost jevit,
náhodně *) větším nad jiná šlechtilo nadbytkem krásy.
Trávnatá luha, na vzor moře modrého rovná,
mezuje s bohopustou tam k západu výsostí vrchů,
jichžto se ramena dmouti k nebes blankytu zdají,
kdežto starožitné ty mizejí v mrákotě věže.
Kořeny nevystihlých hor diví lesové kryjí,
nesvadlým nikdy zelenem pusté jedliny zdobní.
Z lůna těch stinných houští hrdě svůj smrkové kužel
vynáší nepohnutý, až pohled zachvacující
působí vysokost oku; svou pak sokyní sosnou,
ježto své kusé podle nich chce zachvívať zlehka 3 )
rozsochy 4 ), zhrdají, rozmanité si strojíce hřičky.
V ústupu utěšeném těch stromů 5 ) haluzy útlé
v jedno, co bratří, zelená křídla spojují; tudy
veliké množství chladných vzniká oblouků v létě,
ježto byt živočichům 6 ) svou vnadou kúzliti 7 ) spíší.
Nížeji pak menší těch lesů synové svého
nevinně požívají, jsou bez péče 8 ) života, totiž
v balšamovém se tady lesknou křoviny rouchu,
libě si s tichým začasté z rána hrajíce větrem.
Odsud se podivná zrostlin vinouc směsice dolů
údolím, přerozkošnou svou zaráží okrasou oko.
Místem i borové lze jest v chrasti zhlídnouti skrýše,
v sličnosti obloukům oněm málo co ustupující.
Takové na západ pusté strojí divadlo divná
příroda, rozdílnou však vyhlídku u slunce vzchodu
maluje obalená v svém plášti strakatém louka,
jejížto zelenavé již dávno končiny pilný
trávníku oráč železem zbaviv stříbrnostkvělým,
rozvory začernalé teď dárně perlami chová.
Kteřížto na hřbetu svém hned husté dostanou vlny,
jež bys z jara, kdy tiché zefiry vanouti počnou,
s brzkonohým mněl z pole pryč 9 ) se řítiti schopem,

l ) Posudek viz na str. 13. přítomného spisu.

*) = náhodou.

*) V prvotním vydání vytištěno „zlecfcka".

4 ) rozsocha zz větev na dvé rozrostlá (Viz i na str. 18.)

s ) V prvotním vydání vytištěno „stromu 4 *.

•) * » n „živoícichňm".

7 ) n n , » „uzliti".

8 ) „ „ „jest za „péče" čárka, ale, jak upozornil Tkáči
dojista chybně.

•) V dalších básních vyškytá se také „prec a , kterýžto tvar jest na Slo-
vensku obyčejnější, ale zde „pryč" jest i v prvotním vydání.

4*

3KTV

Éfeií"-

!f T :

pak i do ležícího se podál ubírat kraje,
takovým umějí vyražený vzhled spůsobem mámit.
Stkvoucí se z zadu ozdobuje moc květinek palouk,
kteréžto hlav svých z vysoké trávy pozdvihujíce,
s podivením zří na roztomilé v dolině sestry,
nebeským naplňují z svých číší zápachem luhu,
v úsměšku sladkém s zardělou tváří na sebe kynou,
rozkoší přemilostnou duch člověka vyráží libě.
Prostředkem hedbávné luhy vine se stříbrný potok
s jekotem libohlučným, a někde si znenáhla žene
vlny, an opojené těch lepotou vzdychají- kvítku,
s podivením se nazírajících v zrcadlo s břehu;
někde i přerychlým si počne šuměti krokem,
krystalovým své naplniv vyschlé výmoly mokem:
mněl bys jej záhubu nésť vší louce strakaté, vskutku
jí, když náramně žízní, bohaté půjčuje krmě.
Pominuv louky a krútiv ') se dosti přes pole vděčné
lahodně, spojuje nedorostlá svá ramena s bratry,
jichžto se panování již dále rozléhá silné,
a pak i navštíviti jde moře širokohlučné.
V okolí roztomilém, (nebí ozdobou přírody slouti
může, a rozmanitých krás obydlím právem a slušně)
Slavomil, ukrutným jsa sklíčen osudem, hledal
posily. Uštknut jsa v bok důtklivý jazykem zlostným,
strna nade schytralým srdcem smrtedlníků,
vrtkavou myslí též, své měl jsem divnými city
prsy 2 ) teď naplněné, a pořád kráčeje smutně,
povahy člověka jsem a svého vyzkoumat stavu
budoucího chtěl. Posléz se v krásném údolí uzřím.
Titan již v pozlaceném svém vozu k domovu kvapil;
ptáčkové bez mála svých zavřeli hrdýlek 3 ) cele
po hudbě utěšené, by zemdlené zsílili údy;
když já unavený paď pod sosnu na pažit tučnou,
v chládku jsem sobě poněkud tiše odpočinout chtěl.
Sotvaže zelené lůžko zemdlené dostihly údy,
sotvaže prázdná krajin těch tichost, změněná samým
lahodně tekoucích vln jekotem počala sluchy
kúzliť 4 ), již libomilým 5 ) mě 6 ) trudného opojil makem

') V prvotním vydání vytištěno „krwtiv", což prý — dle „Komenského",
roc. 1886., str. 660. — jest správnější nežli české „kroutiv".

2 ) Tak vytištěno ve vydání prvotním, ačkoli někteří píší „prsi" jakožto
duál od „ta prs".

*) Tak v prvotním vydání vytištěno.

4 ) V prvotním vydání vytištěno „kwzlit", což také v „Komenském", roč.
1886., na str. 660. schváleno.

5 ) Viz na str. 8. přítomného spisu.

•) V prvotním vydání jest někde „mě* a někde „mne u zcela tak, jako
v přítomném vydání.

f\ : .

53

Morfevs. Alebrž já jsem poživa] nedlouho dosti

pokoje toho. Neb spatřím, oči otevřev rychle,

podobu, na vzor mládence víc, než zralého muže.

Byltě on dokonalé i krásy obrazem pravým,

na jehož prostém těle lze nebylo úhony žádné

znamenati. Tvář liliovou mu červenosť růží

zlehoučka polívala, a volně po krku bílém

kučeravé se a zlaté vinuly kadeře dolů,

u vrchu zelenavým jsouc bobkovým svázán vínkem.

Ramena lehoučké jen na sobě nosila roucho:

v pravici luk se stkvěl, a loutna v levici jeho.

Celá jeho pak tvářnost ho vyšším pravila býti

stvořením, nežli jest člověk. Jáf se užasna nad tím

úkazem přepodivným, ani slova vynésti jsem se

neosmělil. Ale dobrotivý duch, sladce se ke mně

usmívaje, by z pochybnosti mě vytrh', tak vece:

„Vítej, o, mládenče milý I Čehož ti truchlému schází?

Obličej zamračený mně úzkost zjevuje srdce.

Pověz a nezoufej, což sklíčené kormoutí duchy:

mohu-li pomoci ti, to bude mi nemálo rnilo,"

Jako tam libovonná se s nebes pod večer rosa

sype, tak libozpěvný z úst plynul jeho mu hlásek.

Laskavou řečí pohnut jsem nemálo smělosti nabyl:

„Kdožkolťs, svrchovaný," dím, „v jemném pohledění tvém

milosrdné se svítí srdce: tak tedy věz, což mě

trýzní a života med mi hořkou napouští žlučí.

Tyto jsou příběhy mé, a tato je příhoda losu:

Vystoupiv na svět přijal jsem darů a schopností ducha

více, než obyčejná jich dělí člověku míra.

Nad to mi připadlo neposlední i vychovávání,

kteréžto ostrovtipné mé umělo brousiti moci.

Včasně dost počal v útlých plamen ten vznikati ňádřích,

vyvolené jímž zanicují své Múzy: neb city

pěkného ! ) f ctnostného, pravého v plném zrůstaly květu

na poli rozestřeném. To jistě k podivu bylo,

jako teď po všeliké mé převčasně počaly prsy 2 )

toužiti umělosti, a pak i ta nejmenší jiskra,

kterážto padla na pochopné 3 ) dno, ve veliký se

zmohla hned oheň. Než jediná posléz nad jiné žádost

jala se šířiti, pak i přes jiné sáhati všecky.

l ) V prvotním vydání vytištěno nečtitelné, i jest r. 1886. otištěno „pilného"
ó poznámkou, že lze čísti také „pěkného". Tkáč proti tomu napsal: „Šafařík
myslil snad německy, když řeckého citátu si nepamatoval: „Die Geftthle fur
d&s HccXoxáya&óv, fttr das Schóne und Gute," tedy zůstane jen psáti: city
pěkného (%ákóv) 1 ctnostného (áyaíft>v). tt

*) Viz poznámku na str. 52.

3 ) pochopný = kdo pochopiti může.

54

Helikón opanoval má ňadra. Uměny pěkných,

svobodných umění mně zde nad všecka poskytly jiná.

Jᣠsebe celého obětoval jsem Múze; a od té

doby mi dnové na spůsob řeky plynuly, kdežto

přesladké té blaženosti jsem požíval hojně,

kteroužto Uměny své si umějí ctitele nadat.

Někdy , co vytržený, jsem počal i libozpěvný zvuk

vydávati, což radostí mě, jíž líčiti nelze,

po vždycky naplnilo. Já jakýmsi zaražen l ) bleskem

nad jiné umění jsem jen umění svobodné, pěkné

zatni] o val a u něho balšamu hledal,

u něho vyražení, i koruny u něho štěstí.

Ale, ach, nedlouho ta domnělá trvala blahost,

nýbrž i /kalena být a v prvním zmařena zniku

rausila. Tajemství v ty časy žádného při mně

nebylo; u podobných i podobné najíti city

nezkusíte mé mněje srdce, tajilo svého

plamene zřídka. Ale se na rychlost podál, hle, tamto

velikomoudrý přede mnou muž postaviv, takto

k hochu se řeéňovať jal: „Proč, blázne, po stínu saháš?

Co ti s bublinami? Kdož kochá se v obrazech moudrý,

ježto jsou vymyšleny 2 )? Snad dojdeš spůsobem takým

té, jíž hledati má každý duch, dokonalosti?

Plodové Uměn a krásopisáků 3 ) barvami kryjí

nahotu svou, a skrze to hledí nahradit té, jíž

chybuje na věky jim a na věky chybovat bude,

vlastnosti nejvyšší, té prospěšné moudrosti, pravdy.

Holou musím vidět mně prospěšnou pravdu, byt celé

zahynout musilo domnělé štěstí s mámením smyslů.

Jaká to pošetilost a jaková daremná práce,

blouditi nepřestále 4 ) jen po zevnitřnosti, a nikdy

do vnitřku neprorazit, do samé povahy věci.

Jako se sníh, když slunce naň zasvítí, topí a mizne:

tak tvé, na klamavém jsouc staveno mámení smyslů,

vědění , jednouc se rozplyne, když mu moudrosti pravé

Den nice zasvítíc svedené leskem vyjasní oko.

Pravda je užitečná, jest pravdivá filosofie

saniíi; ty hledej toho, což nosí užitek, stínu

pozanechav těm pošetilcům, an nadchnuté mnějí

zpívati. Mlčí vymyšlené hned Uměny, když se

pravdivý okáže Bůh a mudrctví pravdivé ozve.

Rytmické rovnání hlasu jest daremné maření času.

Domnělá bájiče čest, ta s lidským slepením hasne.

*l V prvotním vydání jest „zaražen".

*) n n n „vymyšleni".

*) = básníků.

*j Tak místo „nepřestále", protože Slovák dává přízvuk na „a" (Tkáč).

..

55

Nechej tintěrek těch, i marného klinkání nechej!

Vzhůru, pojď za mnou! Já tě po pravé povedu cestě

k té, jíž hledati má každý um, dokonalosti. u

Takto ') on řečňoval vždy, a tak s ním smýšleli mnozí.

Takt byla uštipečným má nevinnost předmětem smíchům.

Když se nadchnutým mním, že jsem smyslem pominul, praví.

Pohaněn, zposmíván a ostrým jazykem uštknut,

raněn i zmaten jsa, teď anděla 2 ) nadarmo hledám,

jenž by mě z pochybnosti znal na pravou vyvésti cestu,

nebeskou pravdou pozatmělý můj osvítiv rozum.

S toliké blaženosti a s tolika svrženu rájů

býti i pozbavenu vší sladké naděje rázem:

toť mi je přebolestné, to týrá srdce mi hrozně.

Utrativ Múz, tak mním, že jistotně Areta najdu.

Toho je ten, jenž mní býf nejvyšším, příčinou mudřec."

„Mudřec či mudrlant, zvíš hned," takto mi do řeči vskočí

posluchač ušlechtilý, pak ke mně dále tak praví:

„Znám mi je dobře ten orlonosý 3 ) tam Vševěda, který

původem nejednoho byv, tvého jest původem zmatku.

Teprva slova má slyš, pak suď a napotom jednej.

Je-li to divná věc, když lidské huláká sobství,

zamítajíc, co se zdá jen, aniž jest skutečně, jak mní,

byť třebas nad skutečné svou přespříliš předčilo cenou ?

Obyčej panuje ten teď všudy, že největší povyk

odpůrci plodí tam, kde nejslabší vyniká bok jim.

Což ale, jestli, nemotorným jsa zděšen a s trůnu

zplašen, do dalekých se od zimi odběre Milek

krajů, i smrtedlníkům více se nezjeví nikdy?

jestliže Uměny veškeré s harfy strhají struny?

jestli jich přemilostný zpěv na věky umlkne? jestli

žerty, an vyráží um náš, pusté pohltí moře?

jestliže sličnonohé tři bohyně, panenské Hóry,

balšamu do trpké bíd číše přestanou líti?

nepravě uštknuté svých věnců od vlasů rusých

zahodíc, létajících víc nebudou strojiti plesů?

jestli se růžový plást od světa bledého ztrhne?

kostlivec nahotu svou a hrozné vyšklebí zuby,

pozbavený, jenž klamavě ho až šlechtila potud,

šaty 4 )? což bude ze světa? To, co je, — údolí bídy! —

Svobodná umění nebudou-li a umění pěkná

sladiti života los, co bude s životem lidským?

') Před „Takto" v prvotním vydání jsou uvozovky.
') Y prvotním vydání jest „andéle".
% ) V prvotním vydání jest „vorlonosý".

4 ) Na Slovensku (jakož i na Moravě) zní nom. sing. „šata" a jest rodu
ženského.

<56

Osiřelý, co okleštěný strom, zůstane člověk

na strašné, ach, pokrajnosti stát tmavého hrobu,

nemaje spomožení i potřebných nemaje léků.

Zdaliž pak nepůjčují své všemu mudrctví vnady

umění svobodná, pěkná? jelikož onono, zhusta

bez chuti jsouc, své ctitele všeho zbavuje ohně,

vidomě vyjevujíc tím spůsobem, čeho mu schází:

když se umělec zná v tom v čisté rozkoši kochat,

na těle prospívaje, v svém srdci zpívaje s Múzou.

Jsou-li pak svobodný kunšť a pěkně umění vskutku

bleskové mámící, jak ceny tak jestosti prázdní?

Komu to z opravdových kdy učenců připadlo ? Ne, vším,

mdlému což rozumu se snad nezdá prospěšným býti,

slušně by pohrdlo se, ni slušně zavrhlo vše to.

Dříve se, milý, to věří tam sřítí nebesa hvězdná;

dříve se potokové ktěm pohnou, z nichž vznikli, zpět zřídlům;

citedlné *) dřív posvátným jaté přestane tlouci

plamenem srdce, a v něm ta poslední človéčství jiskra

zhasne: než zvolní 2 ) se kunšt a pěkné umění mine.

Pokavad objímati zem obloha blankytomodrá

bude a láskyplné své otevře náručí choti;

pokavad po žalostných se radostné v člověku zjeví

city: tu nepochybně se budou umělců hvězdy

v neproměněném blyštěti světle. Toliko sami

studení mudrlanti by, jsouce těch skrovnější věcí,

zkáceli vše, což podušilým 3 ) snad chutnati nechce

duchům, protože přes hrubé jim smysly to sahá.

Ještě roste bobek: — nikdyť on zasloužilému

nesvadne. Neuznalá tvář zardělou naběhne krví

nevděčnosti, kdy nesvadlé spatří zeleno vínku.

Chvalitebný tvůj úmysl byl: jen kráčej tak pořád,

nedbaje na daremný třesk, na plané nedbaje řeči.

Nad jiná umění ty jen umění svobodné pěkné

miluj : i jistě u něho balšamu života najdeš,

u něho obdivení, i koruny u něho slávy.

Se mnou pojď, vyvolený! Sám správce nejvyšší Uměn

o tom tě ujišťuje, to sám ti káže Apollo."

Propověděl. Já spěšným ujav se kráčeti za ním

schopem, že na stlačené jsem ležel samotný trávě

pořád a celá případnosť ta jen snem byla dutým,

zhlídnu, jsa těkajícího od chrasti zajíce šustem

probuzen. Jáť ale pozrozuměv, což znamená ono

vnuknutí, nepřestal jsem, ni jindy přestanu zpívat

*) V prvotním vydání jest „citedlné".
2 ) V prvotním vydání vytištěno „zvolný".
8 ) podusily := oduševnéný, nadšený.

57

Časové. *)

Brzkým kvapí nazpět časy letem

do bezedné věku hlubiny;
mizí, lehkým zhrdajíce světem,

v temnou říš a v šeré doliny.
Náš pak život, když um s vyražením

divné jejich cesty sprovází,
sotva jedním porozkošiv zřením,

s nimi v plném blesku zachází.

Jako řeka, ana tokem skalným

pořád žene vlnky ječící,
v moře, z něhož vznikla, s hlukem valným

řídí kroky spěšně běžící:
takt i časů původ mlhy husté

kryjí nevystihlé věčnosti;
zátok doly tamto tají pusté

mdlému oku naší křehkosti.

Kam jsou, příteli 2 ), kam jasní dnové

zaletěli prošlé radosti?
Kam se medle s tváři liliové

poděly ty růže mladosti?
Kde jest oheň, jejžto malovala

živá čilosť vzhledu 3 ) libého?
Kde jest síla, která vynikala

z kroku 4 ) holečka 5 ) vždy bystrého?

Vše to polkla propast nelítostné

doby, ježto 6 ) světu panuje!
Ta, ta krásy utěšené, 3tkvostné

rozmanitých tvorů ničuje *) !
Silný topol, k hvězdám vznášející

přetlustá svá pyšně ramena,
hrdý rek — a pýr, červ v zemi spící —

rovně křiví před ní kolena.

Tak-liž všecko časů moci coufat
musí tvorstvo viditedlné?

') Posádek viz na str. 11. a 18. přítomného spisu. R. 1823. otištěna
v Macháčkové „Krasořečníku".

2 ) Macháček otiskl „přátelé"

3 ) Macháček otiskl „hledu".

4 ) Macháček otiskl „kroků".

s ) holeček == holý, bezvousý, mladík, jinoch. (Viz i na str. 13.) — Ma-
cháček otiskl Jinocha".

8 ) Macháček otiskl „jenžto".
T ) Macháček otiskl „zničuje".

Nemůze-liž sobě člověk troufať

skUtil soky nesmrtedlné?
Zdaliž vždycky bude naříkati

nad osudem tímto zuřivým?
Neustále hlasem teskným lkáti

pod jhem krku velmi dňtklivým?

Ha! již vidím stezku, jíž l ) jda budu

úkladům se časů vysmívat!
Vidím stkvějící se tamto boudu *),

v které věčně mohu obývati
Ona stezkou moudrosti a ctnosti,

tato chrámem sluje zbožněných:
oba sídlem nesmrtedlnosti :

kýž 3 ) se stanu jedním z blažených !

Jiskra božství. 4 )

(Připsáno M. K.) 5 )

Co jest člověk? co jest život jeho?

Stín jest člověk, život jeho sen. —
Od hvězd spadlá jiskra božství jen

můž' mu půjčit bytu skutečného.

Sletěl blesk: a bělmo s pošmourného
oka padá, mrak se mění v den.

Sletěl blesk: a srdce vře, až ven
proud se citů 6 ) vroucných valí z něho.

Světlo, světlo, to jej z spáni : ) budí,
vznáší k hvězdné nebes výsosti:
láska, ta ho stezkou milosti

z mrtvé říše v ráje květlé pudí. —
Ó, jenž's 8 ) pravým obou ctitelem,
buď i mým vždy 9 ) věrným přítelem !

*) V prvotním vydání jest „níž".

*) Strany rýum fit poznámku na str. 15. (Macháček otiskl „budu".)
a ) Macháček otiskl „když".

*} Viz na str. 8, přítomného spisu. R. 1823. jest otištěna v Macháčkově
„Kraaořeéníku*.

s ) Snad lírálovaaský, druh Safařík&v ze studií v Kežmarku?

•) Macháček otiskl „z citu".

7 ) Macháček otiakl „jej ze spaní" místo „to jej z spáni*.

*) Macháček otiakl „kdos".

a j Macháček otiskl „budiž naším" místo „bud i mým vždy".

59

Láska.

Kvěl, kvěl, zlatostrunná, žalostně, harfo má!
Pln svým luhu i háj nářkem, by zlámaný
zvuk hor příkorem až mně
jek lil hluboko do duše.

Již, ach, nejme mě víc potokem stříbrným
znící lahodně chřest uchu, ni křovinám
zpitým hlásající z kře
slavík života libosti.

Mře mé oko; a luk dítky se nesmějí
útlých pozdvihujíc od země hlav mně víc ;
visí, kam jen jím *) hnu, zrak
mrtvý na mrtvé přírodě.

Kam, kam oheň se ten poděl, an pro celý
v prsích plápolal svět někdy? Proč studené
vždy již zůstanou ted, když
dráždí vnady je milostné?

Sedím pohřížený v hlubině trudností
různých, samotinký, přepiat jsa náramnou
tužbou, v sobě jen sám, přec
strastným oblomen horlením.

Mlčí všecko: jen v mých rána se záhubná
nádřích zuřiti jme, droby 2 ) mi zžírajíc.
Snad tu zhojiti mast můž',
snad kde proti ní lék jest, an

ji skrz játra tam svou prožene Milek Bůh
střelou? Maloplatné jistě jest úsilí
lidské mírniti bol, jenž
tráví zároveň s tělem duch.

V jaká divotvorná láska se cítění
ve svých rozplyne hrách! Po kraji bolestných
ran těch balšamy zná lít
sladké ruka, an pustila

v srdce jedonosný šíp: od dna úzkostí
trudných čile se já v říši až blažených
mrštím, z číše, v níž hoře
chřestí, rozkoše ssávaje.

*) V prvotním vydání jest n ním u
3 ) Viz na str. 13.

60

Přestaň, harfo, ty má jediné důvěrná!
Jáť již ponesu svůj los, ač je lopotný
dosť on, trpně a v jhu krk
chci snést příjemně bolestném.

Slavení slovanských pacholků. 1 )

Nebeská dívčino, panenko čistá,
lidského umění mistryně jistá!
Dávno již nehučel harfy mé hlas;
dlouhý již v tichosti pominul čas.

Srdce, jenž zraněné vzdychalo tejně,
nad zlostným osudem truchlilo stejně,
opět ten olympský zarazil blesk,
aby na daremný nedbalo třesk.

Slaviti slovutnosť národu svého,
udatnost výstřelků semene ctného,
pacholků, holomků, šibenců svět,
sem, sem mé směřuje mínění teď!

Přispěj, o, rozmilá dívčino, mému
snažení, přispěj ; a básníři mdlému
ve věci příkré, však důležité,
uděliž známosti rozmanité.

Kam jste se poděli, chlapové silní,
stateční rekové, mužové pilní?
Kam, kam ta strašlivá, ohromná zbroj,
kterážto nejeden zplodila boj?

Nad zlato stkvělejší, nad mléko bělší,
nade lva mocnější, nad zubra smělší,
sekery, obušky, meče, kde jste?
Šavle a nože i kyje, kde jste ?

Nad hromy hroznější, nad kyje krasší,
nad meče platnější, nad nože dražší,
ručnice, pistole, flinty, kde jste?
Střely a kůle i broky, kde jste?

Také-li věčně ta zmizela sláva?

Také-li pravá má býti ta zpráva,

že vy již nemáte volati víc:

„Hop! stoj! sto—" z chrastiny pocestným vstříc?

') Viz na Btr. 13. — pacholek— vyrostlý jonák.

01

Také-li pravda, co lidé tam praví:
že jste vy, v života květu a zdraví,
sami skrz jistou tu spadali zbraň,
před níž dost říkali: „Bože, nás chraň!"

Mužnost nad mužností, zmužilých hlavo,
udatný hrdino, Slovanů slávo,
výborný zástupce svobodníků:
tebe mním, tebe, ó, Jánošíku l )l

Veliký velikých zbojníků vůdce;
schytralý schytralých pacholků svůdce;
nejvyšší mistře při řemeslu svém
líbezném, volném a utěšeném!

Ježto jsi 8 družinou přes hory husté
kráčeje směle a přes vrchy pusté,
začasté bohaté putující,
na sebe s hrůzou se 2 ) dívající,

uctivě požádal o jejich jmění,
peníze, krmě, kroj, bez odtažení,
nejinak, než bys byl právo měl k nim,
tak jsi se 3 ) pěkně měl na pohled k nim.

Ježto i nuznému přispěti lidu,
laskavě zahladit chudého bídu,
věděl jsi, statný ty nákeřníku,
vůdce a hlavo všech svobodníků!

Nebof jsi od buká do buká žákům
sukna dosť naměral 4 ), milým svým ptákům ;
sedlákům, jejichž jsi chudobu znal,
časem i tolary na voly dal.

Takou-li odplatu hrdinské činy
vzaly? Ach, také-li byly tvé viny,
že, kdy jsi právě se k hrdinství měl,
ohavnou smrtí jsi se světa sšel?

*) O Jánošíkovi a jeho družině viz v Pokorného „Z potulek po Slovensku"
na str. 38., 132., 174., 250, 288. a 308. dílu I. a na str. 32., 80., 90. — 115.
a 136. dílu II.

2 ) „se" v prvotním vydání není vytištěno, nýbrž jest inkoustem připsáno.

") „se tt v prvotním vydání vytištěno dvakrát, ale druhé škrtnuto. (Tato
i předešlá oprava jest ve výtisku Riznerově i Jirečkově učiněna bezpochyby
od Šafaříka.)

4 ) Dle Tkáče mělo by býti „naměřal" {■=. namířel), protože tu Slovák
má „r" místo našeho n ř u .

Prodán a prozrazen špatně a lživě,
lapen a povázán mrzce a křivě,
trápen a vysmíván, (jaková zlosti)
přesvědčen, odsouzen přerychle dost

Vytržen, vyvýšen pod jasné nebe,
patře na strmící okolo sebe:
„Již jste mě snědli ! u to odvážně řek,
zdlouha jsi klesal, co zelený břek l ).

Bába tě přinesla, bába tě snesla;
tato již mnohému záhubu nesla.
Plačte i kvělte, i není ho víc I
Plaťte i vraťte, i není ho víc I

Syrový Surovec, Učík a jiní,
jenž jste se s Janem dost brodili v jíní,
tak-li jste chránili podpory své ?
tak-li jste bránili ozdoby té?

Meškat se nemohu,\ musím i dále,
sic bych vám vykládal povinnost stále:
Sluší již s jinými promluvit, vím;
tedy si pokročím maličko k nim.

Eírajnoha, Vlček a Paprik i Pero
běží ted klopotně pod mokré péro.
Pocholků, holomků*), šibenců*) dost,
kdybych jen vypsati stačil jich ctnosti

Hrajnoho, Hrajnoho! noha tvá hráti

věděla uměle, věděla státi,

jak se ti vidělo, cválet neb jít j

aneb se pokojně v křovině mít.

:

Ty jsi znal spůsobně po horách zbíjet,
přehrozným obuškem nad hlavou zvijeť;
ty jsi znal pocestný sběrati lid,
bez péče, bez práce bohatým být.

Vlčku ty, pověz mi, zplodil kdo tebe?
Jméno i prsy i skutkové z tebe
svědčí, že matku jsi vlčici měl.
Kdo by však této hře věřiti chtěl?

l ) břek (na Slovensko) := brak, lesní strom.

*) holomekzz mladý ělověk, neženatý, mladík; také = šelma tulák. (Viz
na atr. 13.)

■) sibenec - áibeničník, kdo hoden jest šibenice.

i

63

Paprik, an na hlavě stával co svíce
na jedli nejvyšší za — sušenice 1 );
Pero, an za Tisou jevil svůj hněv,
hodni jsou, by je můj velebil zpěv.

Také i Hárala, spanilé dítě,
ježto se pána i panny, jak víte 2 ),
od buků, od smrků vyskočiv, ptal:
„Dejte, co máte!" tu místo své vzal.

Háralo, Háralo, nejeden v strachu,
nejedná před tebou ležela v prachu 1 3 )
V takové stojí, hle, vážnosti ten,
jemužto v lesinách míjí noc, den.

Srdnatí chlapcové, mocní, jak lvice 4 ),
přepěkní ptáčkové, přímí, jak svíce,
komu již obět z vás přinésti mám?
Vděčně, co mohu, jen pojďte sem, dám!

Lesnatí mužové, tak-li vás málo? —
Hornatí rekové, co se to stalo?
Nevím, od kterého začíti mám:
vyznati upřímně musím to vám.

Počet se veliký před oči staví.
Tu, hle, je původ té tuposti pravý.
Pacholků, holomků, šibenců dost,
kdybych jen vypsati stačil jich ctnost!

Koňařík, Kompaník, Tisko a Kysel
(mnozí mu žádali: „Ó, by jsi visel!"),
Šáryšan, Illenkár, Kobelárský,
Kotila, Putnok i Matušický;

Jiří též, jenžto se jmenoval Černý,
(lesnatých vrchů byv bydlitel věrný),
onen též slovutný Ruka vi ca:
(škoda, že chybuje 5 ) Kabanical).

Tito, hle, byli ti synové Moci,
kteřížto bloudili ve dne i v noci
po horách, dolinách, přes tmavý háj,
po skalách, rovinách, přes květlý ráj.

") sušenice = sušený syreček.

*) Dle Tkáče „víte" Slovák čte „vítě u , i jest rým úplně správný,

3 ) V prvotním vydání konečná interpunkce ve versi tom chybí.

4 ) Tak vytištěno ve vydání prvotním, i jest rým správnější, nežli kdyby
bylo „lvice".

•) „chybuje" tak utvořeno jako „ničuje" na str. 57.

m

Bez mnohé starosti, bez mnohé péče
lidský věk spěšně a vesele teče;
bída a psota pryč 1 ) utíkají,
radost a štěstí se přibližují.

Tak i těm pacholkům jejich čas plynul,
bez práce obtížné den po dni minul,
na každé haluzi 2 ) občerstvení,
na každé rostlo jim posilnění.

Pracovat neznali, v potřebě brali,
cokoli popadli, bezpečně vzali;
hophophop! skákali, zpívali zas,
jedli a pili, i pominul čas.

Spojení v rozličné radostné spolky,
stíhali mládence, stíhali holky,
loupili, lapali, mámili vše,
loudili, vábili, bavili se.

Ale však nedlouho některým chvíle
svítila, aniž se dočkali cíle.
Brzo je ukrutná zmařila zlost,
falešně prodala nevěrná ctnost.

Půlhoro, Půlhoro! hospodo hrozná 1
(cesta tu z Tisovce do Března vozná),
jméno tvé bude vždy nemile znít
zbojníkům, pokud jen budeš se stkvít.

Devět jich v hospodě léčilo srdce
hroznovou polívkou, plesalo prudce:
složivše strašlivou, ohromnou zbraň,
před níž dost říkali: „Bože, nás chraň!"

Vrtkavý hospodský ubohé zradil,
srdnatých pacholků zlapati radil:
taký jim podvodně přistrojil kvas,
na nějž, vím, zpomenu po všecken čas.

Jeden z nich při stkvělé zůstával zbroji,
by své v čas potřeby vyvolal k boji;
s děvečkou v náručí: (povídka dí;
pravda-li čili ne, kdo tam byl, ví).

L ) V prvotním vydáni jest „preč". 1
2 ) V prvotním vydání jest „haluzy"

Viz i na str. 51.

Najednou horoucí olovo zfičí,
bídného hlídače pospolu zničí:
raněná mladice zkřikne: „Kde jsem!"
Omdlevši padne a přikryje zem.

Sotva dva vyběhnou patřit, co vyje,
když i je ohnivý deštíček kryje:
nyní již přehrozná různice vře,
chlapa chlap, muže muž na rychlost tře.

Tesáků, mečů a bodáků leskot,
ručnic a flinet a pistolí třeskot
množí a zsilňuje společný vztek,
působí strašlivý okolo jek 1 ).

Některé záhubné oruží stírá,
jiné pak železné pouto již svírá;
střílejí, šermují, bojují víc,
klesají, padají, smrti jdou vstříc.

Putnok sám jediný odpírá cele,
chrání a brání se zmužile, směle:
posléze stínnavý dostihne les,
(jestliže nezemřel, žije i dnes).

Putnoku, Putnoku! rozmilý hochu!
nenáhli, netěhni 2 ), počkej si trochu!
Oko mé nemůže hleděti dost
na ten tvůj líbezný, přehezký vzrost.

Hleďte jen, hleďte, kdo oči své máte,
zdaž kde tak pěkného hošíka znáte?
Hleďte na výtečný, nebeský tvor,
znáte-li takovou okrasu hor?

Kadeře skroucené, zlaté a dlouhé
zmítají po krku větříčky pouhé,
čelo jak z mramoru, z lilium tvář*):
oči, ach, pohleďte na krásný pár!

Nemohu vypsati stkvící se v oku
lepoty, nemohu učinit kroku,
abych vám maloval milostnosť tu,
ježto v něm panuje, ušlechtilou.

& ) Viz poznámku na str. 50.

2 ) Tak ve vydání prvotním od zastaralého „těhnouti** místo pozdějšího
tíhnouti*.

3 ) „tvář" rýmuje se s následujícím „pár" dle slovenské výslovnosti zcela
•právně.

Bačkovtký : Básné P. J. Šafařík a a F. Palackého. 5

w

Ramena, nemohu líčiti dosti
jejich i spanilou tvářnost i kosti;
prsy l ) — ach, tmavý jen navrhnu stín,
tmavý, jak tmavý jest počerný kmín.

Krásný co topol, an v hoře se chvěje,
na nízké sosny a břečtany směje,
od paty do hlavy čerstev a zdráv:
totoť jest maličké jádro všech zpráv.

Takoví pacholci, srdnatí, statní,
veselí, bojovní, do půtky platní,
krásili před časy některý les,
strašili, děsili některou ves.

Slované Slovanům, národu svému,
svižnému 2 ), hbitému, slavnému, ctnému,
ku poctě sloužili dostatečné,
k pochvale bývali nekonečné.

Dubiny, jedliny, bučiny husté,
topoly, javory děravé, tlusté
popřály prostranné hospody všem
pacholkům, holomkům, šibencům těm.

V dolině, v rovině, vrchu a lese,
kudy se k oblakům stromoví nese,
kudy se veliké jeskyně dmou,
k bytu si zvolili chalupu svou.

Kudy se skalinou potůček řítí,
od roka do roka neroste kvítí,
slunce ni měsíček nedusí tmu,
tu, hle, ti pacholci bydlili, tu.

Volovec, Radzim a Králova Hole,
Tatranské, Fatranské, Matranské pole,
Kohout a Synec, Tlst, Javořina,
Hrádek a rozličná borovina;

přemnohé, přehusté mající hory,
v nichžto se všeliké zdržují tvory,
ochotně poskytli příbytku těm
šibencům, holomkům, pacholkům všem.

'} Viz poznámku na str. 52.

*) Zde jest „svižnému" již i v prvotním vydání. (Viz i poznámku n
stránce 48. a 73.)

67

Nyní již předešlá zhynula sláva;
lesové zmenšeni, zmnožena tráva:
jedvaže štěbetná povídka ví,
co se kdy dalo, a synáčkům dí.

Neslušná nevděčnost, nemá to býti!
Nikdy vás nebude nepamět krýti:
potomstvo příjemný napadne strach,
stoupí-li náhodně na váš jen prach.

Na syny, slyšící mateře kázeň
o vašem hrdinství, přikvapí bázeň:
muži pak zpomenou s podivením
na vás a s podivným vyražením.

Sláva a chvála a vaše moc v světě
bude se zelenat v milostném květe ') ,
pokud jen Slovanů trvati svět
bude a spanilý stkvíti se květ.

Které jsou zásluhy větší než vaše?
Která jest uznalosť větší než naše?
Který jest volnější život než váš?
Který pak trpčejší nežli jest náš?

Zahladit prostředky vedoucí k zlému,
podati k životu opatrnému,
břemena ulevit: není-li ctnost?
Protivné činiti, není-li zlost?

Tak jste vy mrhačům peníze brali,
bázlivým zajícům pistole vzali,
odjali břemena, odňali meč:
dobrá mdlým obrana — palice — řeč.

Krotiti zuřivost, dusiti pýchu;
mluviti žertovně, dvořiti smíchu;
cíditi od divých potvor les, háj ;
skály a pustiny obracet v ráj;

poslušné k smělosti poněkud vésti;
zavilé trestati, ostříhat cesty;
strávit dva tolary, zakopat sto:
není-liž veliké umění to?

') V prvotním vydáuí vytištěno „větě", ale ve výtisku Riznerově při-
psáno „k u .

5*

68

Nesíti 1 ), nežíti, bez péče býti,
nezoufať, netroufat, z potůčka píti,
lehnout bez starosti, pokojně spát,
bez psoty, bez cloty*) vesele vstát;

popadnout zazřené, chutně si jísti;
roky a hodiny na slunci čísti;
nohama hedbávný měřiti les;
svižný si začasté učinit ples;

na trávě, na skále přesladce spáti ;
pod stromem před hromem bezpečně státi ;
časem i milence písničku pět;
voněti strakaté lučiny květ;

kamkoli přijdeme doma vždy býti;
neznáti o nouze, nadbytek míti;
nevzdychať, netruchlit, nekvílit víc;
ochotně, vesele smrti jít vstříc;

nemíti nad sebe vyššího pána;
nebýti poddánu večer ni zrána;
svobody, svobody požívat vždy;
líbati líbezné přírody rty:

rozkoš jest rozkošná, útěcha čistá;
život nad životem, blaženost jistá.
Ten, ten, ach, jediné blažený jest,
jenžto se nikdy těch nespustí cest!

Nezdravý rozumu, zmatený třeskem,
na oko příjemným zvedený leskem!
Co jsi to učinil? Pomysliž jen!
Zkusíš, že rozkoš ta byla jen sen.

Rozkoš ta, která tě zmámila, sladká,
zdá se ti na oko uctivá, hladká.
Je-li však lotrovské loupení čest?
Jaké jest zbojníků skončení cest?

Život ten záleží z hrůzy a bázně,
mnozí ho pykali u domu kázně;
útlé jsa povahy, hyne co květ,
štěstí s ním, naděje mine i svět.

L ) V prvotním vydání vytištěno „nesyti a .
7 } ,clota a , lépe „slota" := špatné počasí.

G9

Marnost nad marností, mámidlo pouhé.
Žalost nad žalostí, trápení dlouhé:
ten, ten, ach, jediné blažený jest,
jenžto se nikdy těch nedrží cestt

Ohled na vlasť.

(Připsáno J. B.) l )

Ještě jednou slzí 2 ) plným okem
zbíhám, vlasti drahá, strany tvé.
Měj se dobře, pole přemilé!

Měj se dobře! — Jáf jdu těžkým krokem!

Květné louky! vyt se v nové s rokem

oblečete roucho spanilé.

Libý proudu! ty vždy vlny své
s chřestem uzříš téci volným tokem.

Mé však růže v tváři denně vadnou,
v stehně síla klesá, — žíly chladnou,
aniž více zkvetne jaro mé,

když mi vrstvy sněhu na leb padnou.
Měj se dobře, vlasti! — Kraje tvé
slunce živ, a láskou prsy 3 ) mé!

Jitro.

Dafnys, Melina.

D. Zdráva bud, sestro! Kam včasně tak zrána?

Ještě si dříme i straka i vrána.

M. Budiž mi pozdraven! — Lezu tu v háj;

květen jej v květnici změnil a v ráj.

D. Pojď 4 ) jen sem, Melino, cosi ti povím.

M. Nepůjdu! — Sklamat, jak onehdy? — to vím.

D. Bláhová! Nech to a pojď 4 )! M. Kde pak květ

vezmu? D. Je zahrada má toho svět. 5 )

') Patrně Janu Blahoslavil Benediktimu.

2 ) Tak ve vydání prvotním, a nyní jest doporučováuo „slz u , ačkoli dle
altová „Slovníku 1 III. 464. „slzí" jest již od 300 let, a to bezpochyby proto,

přirozená mluva ráda dává přednost libozvuku před správností.

3 ) Viz poznámku na str. 52.

4 ) V prvotním vydání vytištěno „PoJ u , a to všude, kde se vyškytá.

5 ) Je toho svět =± plna (dle Tkáče).

70

M. Saina, ach, k tobě zde? Kdyby kdo hleděl.

D. Matka snad? — Což, byť i otec to věděl.

Jen se ty kasej a přes plot se vhodí 1 )

M. Tu jsem! Cos chtěl? Mluv a k květům mě voď.

D* Sedněm 2 ) si tuto, hle, pod vrby trochu!

M. Pod vrby! — rosa je, medový hochu.

D* Kvítky chceš? Darmo nic. Dostaneš vše,

pozdrav však zpěvem prv jaro mi zde.

A£ Schytralče! — pravda sic jitro je krásné.

Z). Tobě pak hrdlo, jak víme, je hlásné.

ilf. Chceš-li se připojit, otevru rty.

IX Proměnně? — Budiž! jen začni již ty!

•

Melina.

Zima již klesá!

Leskne se máj!
Tvorstvo vše plesá.

Z země je ráj.
Flořiny dítky,
milostné kvítky

snesly se v háj.

Dafnys.

Větry již pouští

balšamu dech:
zřídlo pak houští

skropuje mech.
Krása se chvěje,
radost se směje

ode stran všech.

Oba.

Ó, vítej, ó, vítej, ó, rozmilý máji!
O, proudy, ó, růže, ó, palmy tam v háji!
Vy, všickni, jej slavte, on zajisté sám
vás vzkřísil a život i sličnosť dal vám.

Melina.

Vlaštovku vlasti

vracuje cit.
Strnad si v chrasti

zvoluje byt.

■) Via na str. 13.

J J Tak v prvotním vydání.

71

Všecko jde k svému. —
Srdci, ach, mému
těžce se krýt

Dafnys.

Všecko se pojí,

co se jen zná. l )
Drozda drozd kojí:

s květem květ hrá.
Holeček holku 2 )
zůve si k spolku,

ját — tebe — má!

Melina.

Ach, milý, mně cosi jme srdce a klíží. -
Co! jistě se kdosi tam od zadu blíží.
Tak teskno mi ňadra, ach, sevřelo cos,
jak kdyby mi truchlý měl nastati los. •

Dafnys.

I k čemu je, dítě, ta bázeň? Aj, chřestí
jen s jekotem voda, ta zvěstuje štěstí,
a větry jen vanou, ti líbají květ,
a s námi se baví: my zpívejme hned.

Oba.

Příroda holá

zakvetla zas.
K blahosti volá

života hlas.
Zrostliny čijí,
blaženost pijí

z plnosti kras.

Nás však cos souží.

Ňadra, ach, žhnou —
srdce jen touží —

prsy 3 ) již mrou.
Plamenem zhusta
žíznivá ústa

bez vlahy schnou.

1 ) Viz na 8tr. 13.

2 ) Viz na str. 18. a 57.

') Viz poznámku na str. 52.

72

Lilium pije,

chřadiie-li kdy,
rosu a lije

zápachy vždy.
Nuže, my blažme
prsy 1 ) a vlažme

vyprahlé rty!

Zhasme jej, zhasme

oheň ten zlý!
Zhasme jej, zhasme,

neboť jest zlý!
Mozky i kosti,
kudy se vhostí,

spáliti ví.

Ach, láska, ta budí a koření štěstí!
Již vře a již číše nám rozkoše chřestí.
Ach, život — ó, duše, jenž miluješ, svol
v to cítění sladké a v libý ten bol!

Tak ti dva Květen, hle, vítali pěkně.
Dál co se dalo, kdo miloval, řekne.
Slunce v tom vzejde: tu Melina vskok
bez květin k domovu napiala krok.

Napomenutí.

(Připsáno O. C.)

Zkvetla země: v háji Nymfy vijí,
rozdělené v spolky veselé,
z hrdých růží věnpe zardělé,

vzácný dar, jímž*) jasné čelo kryjí.

Zde se z hrozná zlaté slzy lijí;

zovou k stolu srdce zatmělé;

jimi 3 ) sladnou péče kyselé,
duch se zpíná, zkřehlé síly žijí.

') Viz poznámku na str. 52.

*) V prvotním vydání jest „nímž"

a ) V prvotním vydání jest „nimi*

■'OEM

Tam se s chřestem zřídlo s houšti řítí,
v moře běžíc: — naše polkne dny,
příteli, tak rychle propasť tmy.

Žij *), když jsi tu ! — trhej živé kvítí,
pokud čerstvá v žilách chřestí krevl
Máš-li pak ho, pomni na — můj zpěv.

Poslední noc. 2 )

Jak zapadlo slunce, jak mrákota hustá
se rozlila nebem, až stála zem pustá,
jak mlčelo všecko, jen z řeky šel chřest,
a větrové váli skrz chrasti a klest 3 ):

tu v dolině tmavé, blíž jeskyně valné,
dva mužové silní šli po cestě skalné
a kráčeli dále a nohama les
ten měřili svižně 4 ) a strojili ples:

když obloha zavzní i rachotí hromy
a lítají blesky, až třískají stromy,
zem celá se třese a skaliny řvou
a proudy se valí a v dolinu jdou.

„Pojď, bratře/ tak vece z nich jeden, „ať ujdem 5 )
té strašlivé bouřce a v jeskyni půjdem."
„Ach nejdu 1 mne srdce mé táhne tím víc:
jdu 6 ) dál, byť i smrti jsem jíti měl vstříc."

„Jak's proměněn, bratře: k nám stydneš, co kámen?
Jen jedné 7 ) tě hřeje a zžírá vždy plamen.
Ta ohromná bouře, ta dalekosť cest — u
„Mlč! jedno mně vše teď a tolikéž jest.

Prv, nežli se vznese tam Dennice v nebe,
jsem při spolku opět, pak zhlídnu i tebe."
V tu zbojníků vůdce, v tu Jánošík řeč,
hle, promluviv, chvátal skrz chrastiny preč.

') V prvotním vydání jest „ží tt .

7 ) Viz na str. 13. přítomného spisu.

*) Viz poznámku na str. 48.

4 ) Viz poznámku na str. 48. a 66.

*) „ať ujdem" v prvotním vydání vytištěuo není, nýbrž inkoustem připsáno.

*) V prvotním vydání jest „du u .

7 ) Totiž milenky.

74

Jej pudila láska: a k Mařené milé
ho nosily nohy, co šípové, čilé:
i míjelo všecko, i zůstal vzad les,
a leží mu drahá již před tváří ves.

n Ó! Mařeno milá: můj poklade stkvostný,
I spíš-li? cis mrtva? či cit tě jal zlostný,
že čekati dlouho, že musím zde stať,
že nepohneš dveřmi, že necháš mě zváť? a

„Ach, ty -li jsi, milý? Jak pozdě! Hle, tvého
jsem neznala hlasu, tak dávno již mého
jsi neviděl krovu: nu, do kořen jsou
již dvéře, jen rychle vstup v ložnici mou."

„Ó, dívčino zlatá! ó spanilé dítě!
jak miluji tebe! — Ó, slejte mě, slejte l )
s ní, duchové, věčně, ať věčně jsem s ní,
ať cítí, ať pozná, jak miluji ji!

O, jediné milá! ó, života vnado!
již po tobě zdávna jsem toužil, a rádo
se srdce sem neslo a letělo v skok —
než dobře ti známý los stavoval krok.

Proč, útěcho srdce, ti praviti dále!
Mně hodina šťastná teď bila: já stále
se přibral sem k sobě: než krátký je čas,
onť roztrhne obou nás z půlnoci zas. u

„Nech, milý, nech toho, co srdce mi svírá,
co sužuje duši, co naději stírá!
Teď kvete nám radosť, ta zažeuiž mrak,
ta udusiž bázeň, ta vyjasniž zrak!"

„Q, spanilé dítě! ó, dívčino zlatá!
mne spojila s tebou tak cítění svatá,
že oheň i voda mne nedělí víc,
bych třebas i smrti šel pro tebe vstříc.

Jak sladká se rozkoš, jak příjemné muky
mých zmáhají ňader, své kdykoli ruky
zde přes krk tvůj vztáhnu a dotknu se tvé
rty svými tam tváři té liliové."

') V prvotním vydání jest „slíte".

■

75

„Ach, milý, jak hořím, jak líbezně chřadnu,
když v náručí tvém jsem, když v lokty ti padnu.
Ó, cítění sladké! ó, žádaný bol!
Svol v nevinné hříčky, 6, muži můj, svol. a ')

Ó, život, ó, muky, ó, podivná číše!
Již nevře, již chladne krev, ňadra jsou tiše.
„Slyš, milá! co ti je? i zdali pak spíš?
Tys usnula jistě: než vidím, že bdíš. a

„Již nespím, můj milý ; mně prsy 2 ) cos lomí.
Mé srdce mi puká, a duchové chromí:
ját znamenám cosi, mne napadá strach;
jen mračna již vidím a hroby a prach."

„Nač medle ta bázeň? Ó, dítě mé zlaté,
mne spojilo s tebou tak cítění svaté,
že oheň i voda nás nedělí víc,
bych třebas i smrti šel pro tebe vstříc.* 4

„Slyš, muži, ten osud, slyš znamení hoře.
Jak usnu, i spatřím hned zkalené moře,
a viseti nad ním dvě srdce, a vždy
jen hořeti ohněm, a zahánět tmy.

I pukne se jedno, i pukne se druhé,
a krve se proudí z nich potoky tuhé,
a blednou a chřadnou, i shltí je tma
a zkalené moře a hlubina ta. tt

„Nech toho, má milá, je mámení pouhé 1
Nač trápení zdarma si tropiti dlouhé?
Jest klamavé zdání, jest klamavý sen,
onf jako noc mine, když zasvítí den."

„Mnou vidění nehrá: mé prsy 2 ) cos lomí,
mé srdce mi puká, a duchové chromí.
Ját znamenám cosi: mne napadá strach:
jen mračna již vidím a hroby a prach.

Ach, milý, náš život jen na vlase visí.
Zdaž, zhyneš-li jednou, mne více kdo vzkřísí?
Jest tisíc a tisíc již hotovo střel,
jenž čekají, kdybys jim na ránu šel."

1 ) Tato druhá část uvozovek v prvotním vydání není.

2 ) Viz poznámku na str. 52.

m<

„Je pravda, můj život je podroben strasti.
Já nemohu stálé mít ještě teď vlasti.
Mé alevšak hrdé se neleká těch
střel ohnivých srdce a pohrom tam všech.

Já zahvízdnu jednou, a mužů se černá
mých přiline lůza; a sekera věrná
lid roubati mžikem je hotova vždy,
jen jedno necht řeknou mé slovo jí rty.

Však potřebí není mně takto se bránit,
i spůsobem jiným já budu se chránit.
Již lesů se spouštím, již vstupuji v svět —
již po horách — hájích víc nebudu pěť.

Teď na světlo vyjdu: má vino, buď němá:
mé srdce v tom lesku, v němž klesati nemá.
Teď svobodně budu i s tebou si žít,
jak lidé a já i ty chceme to mít.

Pak tebe, má milá, již vezmu teď k sobě:
jáť o malý přijdu čas jistotně k tobě.
Jen pomni vždy na mne: jen v srdci mě nos.
Aj, šťastný nám oboum již nastává los? u

„O, výborný muži! ó, útěcho zlatá!
mne sklonila k tobě tak cítění svatá,
že oheň i voda mne 1 ) nedělí víc,
bych třebas i smrti šla pro tebe vstříc. u

„Tam v krajině štěstí a v pokojné říši
se budeme blažit a rozkoš píť z číši
té libosti plné a milostných vnad. —
Tam k volnému bytu ti postavím hrad. a

„Ach, milý, již znovu v mých prsích vře hoře.
Hle, nebem se ranní již zarděla zoře!
I pomni, že kvapí, že pomíjí čas;
Jdi! v srdci tak volá mém jakýsi hlas. tt

„Ó, duše! ó, rozkoš! ó, život! ó, štěstí!
Jak loučit se s tebou, v mém srdci bol chřestí!
Již hodina bije! — již uplynul čas! —
kýž tebe drahou já hned uvidím zas! tf

*) Viz poznámku na str. 52.

„Buď pamětliv, muži, těch přesvatých slibů!" pt

„Nu, ještě tě jednou v tvář políbím libou!"

„Ach, nastojte!" zkřikne ta mladice v tom

a padne, jak kdyby ji potřel byl hrom. ^<p

Nebí oděnců houfy se sesuly k domu

a vlomily dvéře a vkročily k tomu,

jenž v světě se nebál, jenž zmužilý stál, #|

když třískaly hromy a vicher l ) když řval !

I strhne se bitka; tu Jánošík zbraní

svou udatně, směle a statně se brání.

Již zahání mnohé, již tiskne je zpět

a tepe a mlátí, až strachem mře svět. ^

Již rány jak kroupy se sypaly prudce,
i byl by jich jistě ten vysekal vůdce,
než bába se zjeví a záhuba s ní:
tam neplatí mužnost, kde čertové bdí. —

Ta kázala sypat moc po zemi hrachu,
by nemoh' krok pevný on učinit v prachu:
ta kouzlila přes to (tak rozprávka dí),
a hrdina padá, jsa lapen skrz ní.

*) Tak v prvotním vydání, ale Tkáč upozornil, že říká se „povicher",
nikoli „vicher" a že by melo býti „vichor" jako níže „Sevor".
a ) =i8ilný clovék.

V tom, železem svázán jsa v nohy i v ruce, £a|

se ohlídne na chot, a sepiav se prudce,
v nic ztroskotá pouta a roztrhne je
a k milence letí a křísit ji chce.

I popadne ruku, — žeť studená, — vidí,

i mřelo mu srdce, a zhlídna těch lidí: ^

„Ját bez ní, tt řka, „žíti již nežádám víc! a

Sám převčasné smrti tak pospíchal vstříc.

Již obětí jich se chlap 2 ) prchlé stal zloby,
kdy procitnouc dívka se pozdvihla z mdloby.
O, bolestná ránol aj, sotvaže zří
dne světlo, jme znova ji závrať, a mdlí.

„Měj, světe, se dobře! Je v konci mé dílo!
Zem bez něho pustá; s ním zemříti milo!"
V to zalká a bolem choť zkřehlá co sloup
se v bezednou sřítí vln trhavých hloub.

v$S

78

Ach, láska, ta není jen žert a hra pouhá!
Z ní rozkoše plynou, z ní trápení dlouhá;
z ní balšaniy sladké co mléko a strď 1 );
než zároveň trpká žluč, často i smrť.

Potůček.

Zastav maličko,
libý potůčku,
vlny chřestící
kyprým výmolem
květné doliny!
Poslyš zmlklého
mého úpění!
Poslyš původa 2 )
rány bolestné!
Spatřiv nedávno
tamto přehezkou
trhat Libinku
v poli pod hájem
jarní růžinky,
cosi v srdci jsem
cítil vznikati,
an mě vždy víc a
více rmoutilo.
V sladkém mámení
své jsem trávil dny,
sprvu nevěda
lásky chytrosti.
Jednouc Libinku
opět nenadal
zočiv na louce,
k ní jsem s třesením
blíže přistoupil,
chtěje příhodu
tuto sdělit s ní.
Jedva slova jsem
s bázní promluvil:
když, aj, s zardělou
tváří vzezřevši
na mne, letěla
do hustého kře.
Nyní nadarmo
touže po krásné,

') Střed, med. (Pom. Šaf.) — V prvotním vydání jest „strd a místo „strď".
z ) Tak v prvotním vydání místo „původu".

79

bloudím sem a tam,
místa nemaje.
Dobrý potůčku,
kráso přírody!
ježto vždycky své
vody stříbrné
svým se vinoucí
tokem lahodně
pořád sprovázíš
po světě, kdy snad
někde uzříš ji,
pověz, co jsi z mých
úst teď uslyšel:
že bez Libinky
žíti nemohu;
že pro Libinku
živě pomíjím.

Ctnosť. l )

Blaze tomu, kdo, nepoznaje zlosti,
stezkou života kráčí v nevinnosti;
v jehož šlechetné, jemné viděť tváři
dobroty záři.

Srdci toho se přirození směje;
rozkoš do něho z lůna svého leje;
vůní balšamovou jej naplňuje,
obveseluje.

Kdo své zajisté, prost jsa hříchů světa,
v stálém plnění povinností léta
trávil, marností nepáchaje plzkých,
chlípností mrzkých;

kdo po vyměřené táhl cestě k cíli;
kdo se nespustil ctnosti žádnou chvíli:
tent již koruny dostal nekonečné
slávy a věčné.

Tomu radosti poskytuje čisté
vlastní vědomí neviny, jenž jisté
lidem veškerým uděluje moci,
ve dne i v noci.

l ) Viz na str. 13. přítomného spisu.

80

Ten buď k blankytu zdvihne oči nebe,
buďto samého spatří jimi *) sebe ;
buď po zeleném chodit bude háji;
bude vždy v ráji.

Ten buď oblohou hromy hrozné hučet,
buďto chrastinou vichry zpurné fučet
slyší, mužnosti neutrácí pevné,
stálosti zjevné.

Pustý pro něho se svým květem les má
tolik sličnosti, kolik ona rovná
v různém zahrádka rouchu, kolik sady
beze vší vady.

Stejně přírodu všudy vyšlechtila
ruka moudrosti 2 ); by však v duši lila
balšam nebeský, sluší ctnostným býti,
poctivě žíti.

Sen. 3 )

Tvé teď, ušlechtilý mládenče, zásluhy,
synu černooké Ročněny zdařilý,
bude hluboko zvučným
loutna velebit ohlasem!

Ty sám útěcha jsi smrtedlníka, an
srdce, pohromou dne umořen, pozbývá,
ty jej lehkými křídly
zticha přikryti pospícháš.

V lůnu hedvábném pak zpoznova námodré
chladíš výmoly žil nebeským balšamem:
mozkem napájíš lvovým
hýždí 4 ) po krmi 5 ) toužící.

Štědře zemdlenému také i tenkráte
duchu potřebné znáš živnosti podati,
různé žádosti jeho
plně spůsobem podivným.

') V prvotním vydání jest „nimi u .

2 ) V prvotním vydání jest „múdrosti".

3 ) Viz na str. 13. přítomného spisu.

4 ) Tak ve vydání prvotním, ale Tkáč míní čísti n hyzdi u a praví: „jest
to akk. od „hyzď tf , což snad znamená to, co „hyd, luza u (?) aneb -stehna 11 V
(v. Kott: hyždé)."

5 ) V prvotním vydání jest „pokrmi".

w

Nuzný v okamžení oplývá zlatem a
zámky převysoké zakládá nádherně :
v ráji rozkoší dříme,
zpitý proměnou šfastlivou.

Kvetly v náručích mní hošík an spanilou
drží milenku svou, jediné zvolenou;
věrnost zaslíbiv krásné,
žádá rovného srdéčka.

Zpupný v brnění svém hrdina poráží
soky choulostivé, ohromně křikaje:
řítí po hlavě s plachých
koní odpůrce zraněné.

Takto rozmanité působě kochání
mysli, navracuješ lidi Dnu nazpátek,
vším je bohatě nadav,
čehož hledali ubozí.

Tys mne začasté již posilnil: budeš-li
schránkou budoucně mou, radostně zpívaje,
s roční obětí budu
v tvé ti dvořiti besídce.

Na lípu.

Lípo, ozdobo stínnavého lesu,
sílo bohopustných hor, tobě nesu
skrovnou vděčnosti obět v krátkém pění,
v nechlubném znění.

Stín tvých ratolestí mou duši blaží
svatou rozkoší; srdce mírně vlaží,
jejžto horlivý plamen valně svírá,
pokrytě zžírá.

Útlé trávníku lůno vysokého,
zdobné červeném jahod, zemdleného
údům básníka někdy podá časně
čerstvosti jasné.

Chladná jeskyně, jižto rozkladité
větve tvého tam zdí pně, náležitě
mne před útokem slunce bude chránit,
před větrem bránit.

Baíkovský: Básné P. J. Šafaří ka a F. Palackého.

82

Z tvých si halouzek uplet věnec stkvostný
u tvých kořenů, stromu přemilostný,
svou já budoucně s šeptem tichých hlásků
hlásat chci lásku.

Zašlý a vzešly ráj. J )

Kvetl 2 ) ráj. I povstane vítr,
vítr půlnoční.

A povrchnost země zkřehla,

ta libost drnu zvlášt.

Zde louka zármutkem lehla,

ji bílý kryje docela*) plášť.

Tam strom, jsa zemdlín, mrazem spí,

když ratolest

schne pro bolest

a žluté listí pouští.

Zde hlavu lilie kloní,

již bledne, již chřadne, již mře, již je — po ní-

Tam zřídlo nešepce více,

co ledové dostalo líce,

i líbezný oněměl jek.

Jen Sevor 4 ), ten zuřivý, houští

se s náramným třeskotem spouští,

až lesy klestí

tam, kudy chřestí

ten strašný nezhody zhoubné vztek.

Pustne háj i sad:

mrtvé krásy leží,

co chmurné nebe sněží:

zkáza, zkáza těží

v bouři rájem v před i v zad.

Již vzdálí smutná hledá

si jinou vlaštovka vlast.

Sám stehlík písně lká žalostné,

že milostné

tnu k příbytku více nedá

teď skrýše pustá chrast.

l ) Vil na str. 13. přítomného spisu. (Báseň tato snad účinkovala tal-
11 a podobu vnější některých míst Polákovy „Vznešenosti přírody*.) R. 182
jeat otištěna v Macháčkově „Krasořecníku".

*) V prvotním vydání jest „kvetl".

■) Macháček „docela" vynechal.

4 ) Sevor, vítr půlnoční. (Pozn. Šaf.) — Macháček otiakl „Sever 11 ,

Vše, ztráty želíc, kvílí;
i ptactvo, i skoty '), i býlí.
Než darmo nářek zní!
Ten, k němuž plyne, dřímá:
co lidi i Bohy jímá,
tím zhrdá osud zlý.

Zima kyne

na zem:

rázem

život hyne:

krásy mrou,

podťaté zlobivou Sevora kosou,

nevládnou balšamem, nevládnou rosou,

klesají, prchají, v mizinu jdou.

Truchlá, zpustlá země stojí!

Smrť se rojí

v nevoli

po poli,

zchvacuje, cožkoli popadne, z světa.

Již po libosti života, již po kráse je veta!

Hrozné, hrozné jsou divy přirození!
Samo sebe, aj, tráví, plod svůj plení!
Sotva vzniklo, již všecko, coť je zde,
všecko, všecko, i byt můj na zmar jde!

I což to? nesu kamto 2 )
se z poušti v poušť?

Zdaž v duchu? Než jasně hledím,

jsou čisté smysly mé. ^f

Kde jsem? Proč v oblaku sedím? ^

Kdo sype rosu s mrákoty té? — ^1

Ha! mlha vstává, vstává výš, ■*''*•*

a s roviny £

se v strminy : \žj

a vyšší zdlouha dme říš. .>&

Mně cosi mámenosť vlelo >!

a lahodné předcity v duši i v tělo. ^

Mé prsy 3 ) zvolněly milo, f|

co libé se teplo v ně slilo, yffi

a nadbytek pochotných pár. ■<¥

*) Macháček otiskl „skoti".

*) V originále také tento verš začíná se iniciálkou.

') Viz poznámku na str. 52.

6*

M

Hle, jasné je bez mraku nebe,

an y blankyt teď obleklo sebe!

I života kmen

svou přes oblouk ven

tam slánce zlatou si vzneslo tvář.

Vše se chápe žít!
Tam se nebe směje
a sladkou rozkoš leje
v ňadra, jimiž ') chvěje
dech, an zticha počne vít.

Kam vrhnout okem blíže?

Aj, vyschlý zašustěl les. —

Co zřím? — tam v myrtové dolině

tři Bohyně, |

jež růžový řetěz víže,

si lehký vedon ples.

Tu jacint*) ambrou kropí

a tekuté zápachy topí.

Tam perlami vře spád

vln modrých; při něm stádo,

tou hudbou jsa zpito, rádo

svůj v pastvu spouští řád.

Zkvetly háje!

Kvítí

cítí

krásu máje!

Pstře se luh

barvami posetý, zvlažený proudem,

jemužto na odpor střeluje 3 ) bloudem

těkavým hvězdami skropený pstruh.

Radost, radost všudy kvete

v širém světě! —

Pupenec

ve věnec

vine se nad hrobem s nebeské růže! —

Kdo všecku rozkoš, kdo tu radost vysloviti 4 } může ?

') V prvotním vydáni jest „nimiž".
■J Macháček omylem má jaynť 1 .

i strefovati (srv. „ničovati" na str. 57. a 63.) = stříleti, proháněti se.
Tak v prvotním vydání, ačkoli verš by lépe zněl, kdyby bylo „ vy-
slovit 14 . 'V prvotním vydání infinitivy, které nejsou ukončeny v „ti*, kouči Bť
tvrdým „f •

85

Divné, divné jest dílo přirození!
Kde se mařiti zdá, tam — pokolení
nových budí krás: pustý zimy rum,
tak, co jara lesk, jeví věčný um.

Šetřiž zdárné světy změny, 1 )

kdo se octneš v losu jho!
Mračna mizí jako pěny,

mát i vír své tiché dno.
Nechtěj trudným nářkem smáčet

tváři želem sevřené;
že zkrz trny musíš kráčet

v lokty 2 ) smrti studené.
Nebť i v temné hrobů brány

světlo s láskou proráží:
z smrtedlné smrti rány

čerstvý život vyráží.
Když se obor světů boří,

vadne zem a hvězdy mrou,
tu se vesmír*) znovu tvoří,

z mdloby křísí krásu svou.
Darmo hloubat vtipu mdlému,

stavět skladný tvarů 4 ) svět,
výhost dát zde bydlu svému,

k vyšším bytům pnouti let.
Když se z země hlubokosti

vznesu 5 ) křídlem orlovým,
vzletím k hvězdné vysokosti,

zbuzen třeskem hromovým,
nad svým strojem téměř zajdu,

patře na dno pískové,
až se, promnuv oči, najdu

v lůně houšti myrtové.

Toužení.

Sem pospěš, dítě zlaté!
Pojď v lokty milovné!
Mně chřadnou prsy 6 ) spiaté :
sem pospěš, dítě zlaté!

*) V originále také tento verš začíná se iniciálkou.

■) Macháček otiskl „rámě".

*) ves mír, universum, okršlek světa. (Pozn. Saf.) — Jako „vesmír'*
\á čarou a pod čarou „ves mír" zde, tak i v prvotním vydání. Viz i na
ir. 18. přítomného spisu.

4 ) tvar, vidka, idea. (Pozn. Saf.) — Macháček otiskl „videk u . (Viz i na
ír. 13. přítomného spisu.)

*) Macháček otiskl „vzhůru* a ve verši předešlém „ze tt místo „se z".

6 ) Viz poznámku na str. 52.

8tí

Pak pocit toužby svaté
zde v houšti žertovné.

Sem pospěš, dítě zlaté!
Pojď v lokty milovné!

Ó, libý lásky vzore!

Ty kmene života!
Mé srdce rmoutí hoře:
ó, libý lásky vzore,
kde nejsi, zem i moře
, i mne jme němota,
O, libý lásky vzore!

Ty kmene života!

Ó, krásný kvítku máje!

O, panno milosti!
Tvůj pohled budí ráje,
ó, krásný kvítku máje!
i duši mou, i háje,

i zřídla k radosti.
O, krásný kvítku máje!

O, panno milosti!

Život a smrť. l )

Buď zdrávo, světlo denní!

Mně hasne v oku zrak.
Zde místa pro mě není:
buď zdrávo, světlo denní!
Jak náhle vše se mění:

tu mrká, tam je mrak!
Buď zdrávo, světlo denní!

Mně hasne v oku zrak.

Jest sladký život v světě:

jsou dnové mladosti.
I mou, ach, stezkou v létě,
kdy sladký život v světě,
se smály v čerstvém květe

krás zemských plnosti.
Jest sladký život v světě:
jsou dnové mladosti.

l ) Viz na str. 8. přítomného spisu. R. 1823. jest otištěna v Macháčkové
„Krasořecníku".

87

Již, světe, táhnu z tebe!

Bud věčně, věcně zdráv!
Hle, dech mi cosi střebe:
již táhnu, světe, z tebe!
Což? — nové vidím nebe, —

vlast novou, — nový stav. —
Již, světe, táhnu z tebe!

Buď věčně — věčně — zdráv!

Já a ty. *)

Cože si chechtáš, pokoutně číhaje? —
To jde mi k duhu. — Přejem ti vděčně vždy
těch líků, nám však z lásky odpust.
Tamto, kde oslice fíky mlsá,

tam hleď, i nedbám, služ ti, co onomu
to k zdraví starci. — Důtklivě utrháš:
Než zdarma! nesmát se, když se ti
po prachu papršlek zlatý válí? —

Tak mníš? Nás, milý, prouhové vzdálení,
hned z rána žití pojali v lůno své.
Mé svížím v houšti rachem, tvé člány
hedvábem zpevněly mhavotkaným.

Teď číš ti červcem růží se honosí,
až k hvězdám v zpupné slávě se zpínajíc.
Jak se to zlato rdí! I zslne,
kdožkoli vrhne jen bokem naň vzor.

Má z prosté kůry zřezaná pod bílou
(ó, neviny té!) prázdnuje lilií.
Ta nelhá: rosná mně z ní čerstvě
koření libivosť každou ambra.

Ty žízníš! rty tvé vypráhly požárem.
Jsi mdlý, jsi, až strach ! v Leskot tě zarazil.
Proč po něm saháš? Žádné, věř mi,
Tantálu vláhy ten zábrysk nedá.

Pojď, vrať se nazad! V chládku si pod šumným,
kdy nás chuť ujme, hájkem mok perlový
(ten balšam zocelil mně svaly!)

hojně chcem čerpati z živých zdrojů.

l ) Viz na str. 13. přítomného spisu.

T

88

I přec se zdráháš? — Z výšky té? Nemožná. —
Jest mi tě líto. Slyš, zde je pelyňku
moc : dám ho v číš, anf lék je proti
závratu. Neboj se! Chápeš? Bud zdráv!

Lýdia.

Spanilá Lýdio, děvčátko krásné,
bělší nad mléko a lilium jasné,
nad běločervenou růžinky ctnost,
uměle hlazenou slonovou kosti

Holčičko, vyviň ty kadeře vité,
rusé a stkvělejší nad zlato bité,
kteréž by, vyrostši nad krkem tvým,
polem se vinulo liliovým.

Vyviň i hvězdnaté oči i černé
obrvy 1 ), holko, ty záslony věrné;
vyviň i nádherných růžiček pár,
zalitou červeném brunátu 2 ) tvář.

Sem, sem tvé pysky, ty koraly hladké 1
Dávej, jak holube, hubičky sladké.
Dívčino, ty mi ssáš (jaková lest!)
rozkoší ztřeštěné dušinky čest.

Srdce mi zžírá tvé hubičkování.
K čemu ti živé, ha, krve mé ssání?
Krej, krej, krej cecíčky, jablka dvě! ]

Mlékem teď stesknutým bobtějí hle!

Z lůna se pochotná 3 ) skořice 4 ) leje, ^ S N

všudy a odevšad s tebe se směje
plný, aj, vnady a sličnosti svět.
Krej, krej si cecíčky, vábící květ.

Jaké, ach, trápení ! Zraněn jsem zcela i

pýchou a bujností bílého těla.
Ukrutná, neznáš, že bolestí schnu,
tak se mne 5 ) zpouštíš, an odpoly mru.

') Česky: obočí, staroslovansky, srbsky atd. obrya, jako u nás. (Posn.
Šaf,) — Tkáč k tomu připomíná, chtě míti „obrvi" : „Šaf. tuším nesná dobře
toho slova; ono sluje: obrv, gt. ob rvi, duál obrvi, posud tak na Slovácki
i na Moravě."

2 ) brunát 3= cervec, purpur.

■) = příjemný, libý,

4 ) Synekdochicky místo vftně vůbec.

a ) V prvotním vydání jest „mě".

89

Lenoch.

Hejsa, vzhůru, lenochu,

přestaň lenivěti!
Či snad míníš, vrtochu,

v loži zpráchnivěti?

Slunce dávno vyjelo,
v zlatém sedě voze:

na lid činný vzezřelo,
chodě po obloze.

Města, hrady, dědiny
k své se práci mají.

Vrchy, háje roviny
mrazem skřehlé tají.

Ptactvo s hlukem radostným

jitra pozdravuje:
Stvořitele milostným

pěním zvelebuje.

Včely ranní 1 ) květinky

slítají a domů
skrze hory, dolinky

nosí med s luk, stromů.

Jiné v úli medovém
sladké plásty strojí:

kdežto ony 2 ) v jedlovém
lesíku se brojí.

Každý pilně pracuje,

koná povolání;
orá, kopá, pečuje,

dělá bez přestání.

Každý síly nabývá,

jehož ruce činné:
splniv práci, spočívá

v chládku lípy stinné.

Vidět nelze lenosti,
vše jest živo v světě ;

jasná v přirozenosti
všudy čerstvost kvete.

l ) V prvotním vydání vytištěno „raní" zde i všude jinde, kde se vyškytá.
) V prvotním vydání vytištěno „onny" zde i všude jinde, kde se vyškytá.

90

Chtél-li bys ty jediný
mi zemi snad býti,

an, co mrtev, nečinný
amfnil si žíti?

Tobě bys byl samému
k hanbé, k škodě věcné;

dusí, télu celému
k zkáze nekonečné.

Přirození nebnde

trpět lenivého:
tělo zdraví pozbude

brzo takového.

Protož pospěš povstati
mžikem z lůžka svého:

pospěš slušně jednati,
dojdeš štěstí všeho!

Odplácet tvé pracnosti

bude přirození:
v každičkém kři v hojnosti

najdeš potěšení.

Píseň.

Ó, dcero nebes s jarní tváří,

ó, zlatovlasé dítě mé,
mně růžovou tvé krásy září,

aj, slepnou oči žíznivé.

Již dávno pro cos chřadnu tiše,
ach! pro tvou sladkou hubičku.

Jen sem s ní dobrovolně spíše,
sic polibím sám paničku!

Pak máš-li želet mého činu,
jsem ti ji hotov mžikem zpět,

bych smazal svévolnosti vinu,
já stonásobně vrátit hned.

Búrger.

Dythyrambe.

Nikda, to věřte,
žáden se z Bohů
nezjeví sám.

81

Sotva jest. Bachus, ten veselý, se mnou ] ),
již je i Amor zde, s radostí jemnou,
Fébus též spanilý přichází k nám.

Již táhnou, již všickni

se Bohové blíží,

do příbytků zemských

se nebeští níží.
Zbavte mně, Bohové, smrtedlnosti!
Mňž-li co Božskému člověk dát hosti?
Vzneste mě k Olympu, tamté váš dvůr.

Ach, radost, ta bydlí

jen v Zevsově říši,

ó, lejte mi nektar,

ó, dejte sem číši!

Podej mu číše!

Jen ty, o, Hébe,

básníři pln.
Ovlaž mu nebeskou rosou hned oči,
by, že je Bohem, mněl, jako se točí
Styx tam, a hrůzy těch nevida vln. 2 )

Již hrčí, již chřestí

ta nebeská číše,

mé oko se jasní,

a ňadra jsou tiše.

Šiller.

Na Umku. 3 )

Že včasně snad tvé okrasu zahrádky
chtě květinami zmnožiti novými,
jsem nesmyslné polních vtrousil
bylinek, odpust, o, Umko drahá!

Mé u toku vod kvetoucí otočník 4 ),
an hrdým mění blankytem zeleno
luk, zmámil oko, zbíhající
útěchu rozložitého pole.

Ne žádost slávy vzbuzená hanebnou,
jest provinění původem, zpupností;

') V prvotním vydání vytištěno „semnou 44 , a tak i na mnoha místech
lých předložka splývá se slovem následujícím v jedno.

f ) V prvotním vydání za „Bohem" čárka není a zase^jest před „nevida"
ja ním.

*) Viz na str. 13.

4 ) Rostlina piplovit^,

92

než zdobné ranným teprv pýřím
mladosti nevládnýcb l ) kolen křehkost.

Strom z jara dnů svých ovocem trpčejším
svůj jevící vděk, na kroužky zbohatna,
tě sladkým někdy v roztomilém
povolně blažiti bude stínu.

Ha! svrchovaná! libé to vzezření,
jenž přerozkošnou obrazí milostnost,
tam v zlatém blesku jasné tváři,
tvou mně, aj, zvěstuje zřejmě přízeň.

b) Básné po různu otištěné.
Oldřieh a Božena.

Ballada. *)

„Jen skokem, skokem za námi!

kdo v pole z houští strojí.
Aj! dým a páry před námi!

Tam jistě víska stojí. u
Tak Oldřich, kníže vznešené,
si zůve lovce zplašené

a bádá koně mdlého,

by našel 3 ) jezdce svého.

Třikrát jim slunce zmizelo,

co hnali těmi klesty.
Třikrát se znova zastkvělo,

co s pravé sešli cesty.

') Ve výtisku Riznerově slovo „nevládných" není; jestiť odřeno tak, že
zbyla pouze vrchní část prvých tří písmen, i bylo z domyslu ve vydání
z r. 1886. chybně otištěno „nevinných", a teprve nyní na základě výtisku Ji-
rečkova opraveno. (Na toto jakož i na to, co poznámeno na str. 61., pisatel
přítomných řádka nahlédl za žití Jirečkova v jeho bytě; k jiným místům vý-
tisku Jirečkova užito nebylo.)

') Ballada tato jest první báseň Šafaříkova, otištěná v „Prvotinách'
a to v dvojitém čísle 56. a 57., vydaném „ve čtvrtek dne 19. a v neděli dn<
22. října 1815" ; podepsána jest „Šafary". (Začátek její Ferd. Schulz otisk
v „Osvětě" 1877., 288.) R. 1823. otištěna v Macháčkově „Krasořečníku
a r. 1827. Václav Hanka vydal ji v německém překlade V. A. Svobody v „Če
ských historických zpěvech*.

3 ) V „Osvětě" jest „nesl u .

93

Již téměř všickni klesají,
když náhle v srdci z plesají:
jak kníže okem kyne,
tu strach a starost hyne.

„Kdo z vás zde místo toto zná?

Kdo jeho jméno zjeví ? tt
Tak ctné se kníže lovců ptá:

než nikdo místa neví.
Jdi, Smílu l ), ptej se děvčice,
an pere blízko studnice.

Ta tobě ves — a kdo ví? —

i vzdálí dráhy poví!"

„Bůh s tebou, švarná paničko 2 ) I u
„I s vámi, vzácný panel"

„Jak sluje ves ta, sestřičko,
a v. které leží straně?"

Ta víska slově Ztracená,

s den ode dráhy vzdálená:
kdo trochu touže 3 ) půjde,
i dříve tamo důjde."

To řekne dívka zděšená

a modré oči sklopí.
Než knížete se plamenná

a prudká žádost chopí.
„I můž-li říci dívčina, —
v čím panství leží dědina?

Kdo blíž ní cestu tratí,

těm jméno k smíchu platí." —

„Náš pán je hrabě borovské,
snad věru znám je s vámi ?

Dnes bude v tvrzi otcovské;
jen včera byl zde s námi.

Pak ves ta slově Ztracenou,

skrz řeku spodem zhlcenou,
an s hlukem tamto s skálí
se dolů v propast válí." 4 )

l ) V „Osvětě" jest „Smile a .

') Viz poznámku při básni „Jahody". Macháček otiskl „dívčičko tf .

8 ) Komparativ k „tuze". Macháček otiskl „tuže".

4 ) Macháček otiskl „skalí" a „vaH tt .

i»4

„Tvé jméno dcerko?" — „Božena,

a 1 ) Křižin otce mého. 8
„Ó, šťastný, komďs zplozena,

ty, kráso domu svého!* 1
.Smích máte ze mne dítěte!"
„O, věř, že's hodná knížete!

„I neměň proto líce! —

Buď zdráva! — Brzo více!" —

S tím, zvrtna koně, zaletí

co hvězda v jasné září.
A skokem, skokem v zápětí

se tratí jezdci s tváři.
„Můj Bože, co se děvčeti
dá od těch pánů slyšeti! —

Ach, jak mi tlelo líce! —

Než co to: Brzo více?* —

Ta zmlkla: pak se zarděla

ta panna jako růže.
Čím více v srdci smýšlela,

tím tlouklo srdce touže 1 ). —
Než kníže zdlouha, krok co krok,
si jede polem v před a v bok. 3 )

Hle, všickni jasně hledí,
on sám, ach, smutně sedí!

„Ó, Smílu, medle, jakové

se dějí divy v světě!
Ta krása ve vsi takové?

Tot v trní růže kvete. —
Jest svědek Bůh, že Boženu
já sobě pojmu za ženu!

Ta, ta jen v chotí lůze —

ta, ta mě sklonit může."

Již zašlo slunce za horu

i znovu opět vzešlo,
než přišlo kníže ke dvoru,

než v zlatou síň svou vešlo.
A hle, a i v záři blýštěcí
se zastkví zámek knížecí!

Jak svítí na vše strany,

jak svítí jeho brány!

'} „a* v „Prvotinách 14 chybí.

: ) Macháček otiskl „tuže".

*) Druhé „▼" Macháček vynechal.

95

Trarál trarál 1 ) zvuk stříbrný
se k hlučným vratům nese:

a radostí se šetrný
lid pána svého třese.

„Ctné kníže, pán a vládce nás!

Ctné kníže, pán a otec náš!
Ctné kníže v brány vjelo!"
Tak v celém hrade znělo.

Když zmlknou plesy radostné,

když vše se tiše koří:
tu vzniknou hlasy starostné,

tu láska pokoj boří.
„Ta ctnost a krása dívčete
jest hodná ruky knížete!

Ta, ta jen v světě může
mě sklonit v chotí lůže. u

A když se ráno, raníčko
mrak v horní zabral strany,

a zoře tenko, teníčko
se v zlaté nesla brány:

„Znáš, Miloto, ves Ztracenou?

Jdi, vod mi dívku volenou !
Jen kolik budeš moci,
se náhli ve dne v noci."

„Jdi, pověz jí, že kníže sám

ji- za ženu si bére.
Jen rychle, spěšně nech se k nám

to božské dítě sbéře. 2 )
Na, vezmi prsten knížecí,
ať přijde v zámek blýštěcí,

ať přijde v zámek zlatý

a vstoupí v sňatek svatý."

I vsedne, bodne, odletí

skrz pole, role, města.
S ním svižní chlapci v zápětí,

kam dlaha, dráha, cesta. 3 )

*) V „Prvotinách" vytištěno „Trarah! trarah!"; patrně délka označena
sp&sobem německým.

*) Macháček otiskl „bere** a „sběre".

') V „Prvotinách" vytištěno „dlaha, drahá cesta", níže pak, kde verš
ten se opakuje, „dlaha, drahá, cesta"; tedy prvně „drahá" a bez čárky za
slovem tím, podruhé „drahá" s čárkou za slovem tím. Podobné nesprávně
tištěno i na jiných místech a zejména také „drahý" místo „dráhy" výše se
ry skýtá; „dlaha, dráha, cesta" jsou synonyma. (Macháček otiskl chybně.)

96

A skokem, skokem k Ztracené

se ženou šiky plamenné;
a den a noc se mění,
než vísky nikde není. —

I svitne ráno, raníčko

a prchne s očí spáni.
„Ó, zlatá matko, matičko,

ó, matko, jaké zdání!
Dřív, než se zoře zarděla,
jsem mnoho, mnoho trpěla.

O, máti, máti, mému

jest úzko srdci mdlému l a

„Jak usnu pozdě z půlnoci,
tu se ti v putách ') spatřím,

i lkám a hledám pomoci,
než všady tma, kam patřím.

V tom sstoupí v záři líbezné

a přetne pouta železné
ten z pánů, jemuž cestu
jsem ondy řekla k městu. a

„Jak přetne pouta železné,

jak nohy tíže zbaví:
tu vztáhna ruce vítězné,

mi řetěz na krk staví.
Než řetěz zlatem blýštěcí,
jak nosí slečny hrabécí.

Jak řetěz o krk vrhne —

ach! — cos mě ze sna ztrhne!"

„Jak hezky! Aj, to 2 ) dcera má

si s pány sníčky mívá!
Co člověk ve dne v mysli má,

to se mu v noci snívá.
Nech, dcero, marné myšlení,
pak zbude srdce trápení.

Kdo světlo v noci stíhá,

ten sám chtě v bahno vbíhá."

A hle, a hle! Tam svatové
trap trap trap ! zdola jedou ;

kdy stanou státi svatové,
kdy družbu na dvůr vedou.

') Macháček otiskl „poutách".
2 ) Macháček otiskl „hezký 1 ajto"

97

„Ó, matko, což to znamená?

Co chce ta jízda plamenná?
Ó, matko, matko, mému
jest úzko srdci mdlému!"

„Bůh s tebou, panno Boženo!

Bůh žehnej práce vaše!
• My přišli, jakž nám veleno,

nás slalo kníže naše.
Zde přijmi prsten knížecí
a sběr se v zámek blyštěcí;

tam budef panna veská

hned zítra kněžna česká."

„Mé dceře prsten knížecí?
Ten prsten dceře naší?

Tot prsten slečně hraběcí,
/ ne prsten dceře naší! —

Ó, páni, to se nestalo,

sem vás ctné kníže neslalo!
Ó, věřte, medle, k čemu
jest dcera naše jemu?"

„Ba právě! kníže dobře zná,
proč tvou si bére dceru.

Když z honby jel, tu dcera tvá
s ním stála při svém džberu.

„Jest svědek Bůh, že Boženu

si někdy pojmu za ženu!"
Tak zvolal mnohdykráte,
ta slova jeho máte!"

„O, pomoz, máti milená!" —
„Mluv!" — slabé dítě klesá! —

„Zmuž, zmuž se, dívko blažená,
tvé srdce brzo zplesá.

Jen rychle, směle s námi pojď!

I budeť zítra panna choť:
a budeť dívče veské
ctná kněžna země České."

„Ach, zůstaň při mně, duše má!

Kdo, jdeš-li, o mne stojí!" —
„Ó, neplač proto, máti má!

Nás nebe brzo spojí.
Kde dcera chotě nabude,
tam matky chyběť nebude.

Bud zdráva potud, máti! —

bud zdráva! — přestaň lkáti!" —

Baékovský: Básoě P. J. Šafaříka a F. Palackého.

98

I vsednou, bodnou, odletí
skrz pole, role města.

A svižní chlapci v zápětí,
kam dlaha, dráha, cesta.

A skokem, skokem z Ztracené

se ženou šiky plamenné;
až víska v bledé záři

. se ztratí s jejich tváři.

A dál a dále trap trap trap!

se stkvoucí průvod vznáší:
zde panna, tamto chlap a chlap,

až ohněm skály práší.
A kolem, kolem po cestě
se všecko dívá nevěstě,

jak v slunci s šíje její

se zlaté vlasy chvějí.

Již třikrát na zem sypalo

své perly jitro vlahé,
co bylo kníže vyslalo

ty posly k dívce drahé.
I pozve starších ke dvoru,
pak vejda s nimi v komoru,

se prostřed sněmu staví

a takto k sboru praví:

„Ctní páni, podle hodností

a podle stavu svého,
vy všickni přáli s vděčností

dřív dožit sňatku mého.
Teď vám se vůle splnila:
mne láska k sňatku sklonila.

Dnes večer s námi stolí

ta, již si srdce volí."

„Má choť je z vísky Ztracené;

tam chudým otcem pošla.
Nicméně krásy vznešené

a čistých mravů došla.
A proto pannu Boženu
já sobě beru za ženu.

Ta, ta jen v světě může

mě sklonit v chotí lůze."

Tu vznikne sept a chřest a hluk,
a všickni na se hledí.

99

I zmlkne sept a chřest a hluk,

a nikdo slova nedí.
V tom Hořín, hrabě borovské,
jsa pán té dívky venkovské

a maje slečnu v dvoře,
* tak počne v hlučném sbore:

„My všickni ctíme pokorně,

co Jemnost kníže velí.
To nám však padá odporně,

to hlasy hrabat dělí,
že, maje dcery hraběcí,
jenž pošly z krve knížecí,

se k sprostné dívce vineš

a sobě rovných mineš.

Ten obyčej vždy panoval

a chován býval stále.
I mníme, by ho zachoval,

by v cele zůstal dále. —
Zda není pro tě panenky? —
Nač, medle, v zemi hraběnky? —

Ó. l ) přijmi naši zprávu

a nekaz otců slávu!"

„Což nezná hrabě předků svých?

Což nemá o nich zprávy? —
Což nezná hrabě předků mých,

že slepne leskem slávy? —
Krok, první v zemi vývoda,
jímž kvetla vlasti svoboda,

Krok, soudce lidu svého —

kdo zplodil muže ctného? —

Jest slouhům dáno volení,

jak komu lép a snáze.
Snad, co je slouhům k spasení,

to bude pánu k zkáze?
Lép nechat rodu vznešenost
než svou si zmrhat blaženost.

Ó, páni, k mému štěstí

jen láska cestu klestí!"

A slyš! a slyš! V tom ke dvoru
trap trap trap! jezdci letí.

') „ó u chybí v „Prvotinách" i v Macháčkově „Krasořečníku", ale tuto
ve výtisku universitní knihovny pražské jest připsáno.

7*

100

I běží kníže ze sboru,
s ním první, druhý, třetí.

„Ó, vítej, panno rozmilá,

ó, vítej, choti spanilá!
Pojď, pojď sem k hochu svému,
pojď, přilni k srdci mému!"

„Ó, odpusť, kníže vznešené,
kdy dívka v bázni zplývá!

Zde, zde tě v prachu skroušené
mé srdce vroucně vzývá !"

„Préč s bázní, dítě medové!

Hle, již se sešli svatové,
a vše se k svatbě strojí,
jen choť se chotě bojí."

Jak vstane pana stydlivá,

jak v milé lokty klesá:
tu všechněm, všechněm citlivá —

co v ráji — duše zplesá.
„Nu, páni, tuto Boženu
si bére kníže za ženu!

Co srdce vaše cítí,

to vám všem v oku svítí!"

„Zdař tě Bůh, kníže, pane náš!

Zdař tě Bůh, kněžno naše!
My všickni ctíme spolek váš:

Bůh žehnej sňatky vaše!"
Tak zněly hlasy radostné,
až zašlo slunce milostné

a čisté panny růže

až stlaly kněžně v l&že.

Lei a Lila. ')

Ballada.

Když všecko ve tmě mrákotné,
co přes den tlelo, chladne,

i Lei se k Lile krásotné
když pozdě na noc kradné:

*) Otištěno v „Prvotinách" 30. ledna 1816. bez podpisu, ale v Ma-
cháčkově „Krasořečníku" udáno, že jest od Safaříka.

101

„Ach, Lilo, Lilo! duše má!
proč stydne ke mně láska tvá?

Slyš, važ si slibu mého!

Vpusť, vpusť mě, hocha svého!"

„Haha! tvůj slib! Tvůj slib a sníh,

ti jednak barvu mění.
Kad slunce žhne, tad kape sníh,

a nikde znaku není.
I Lei se slibům vysměje,
kdy druhá hocha zahřeje.

Vstup! však hleď, milý Lelu,

by slib ten nebyl k želu!"

„Tak mě spas Bůh, tak nebe mi

v den soudný budiž přáno,
že žádné krom tě na zemi

mé srdce není vzdáno!
Smrť, smrť jen svazek rozpojí,
když Lei se k Lile připojí.

Ó, přej mzdy svému hochu!

Slyš! pospěm' v jedno trochu!"

„Ba právě tak! když vřelá krev

i mozk i žíly zbíhá.
Jak hustne krev, tak jihne hněv,

tak žalost vinu stíhá.
ó, Lelu! Lelu! stud a česť
jen snadno zklesne v blud a v trest.

Zbav, zbav mě medu mého

a nech mi jedu svého!* 1

„Ó, nevěř, dítě milené!

Jen stín a sen tě straší.
Což neznáš lásky plamenné?

Zda stín a sen ji plaší?
Kde láska vře, tam nevře jed,
tam nevře žluč, tam vře jen med.

Znáš slib a slovo svaté?

Jak's plaché, dítě zlaté I u

„Mlč! mlč! spoř řeči lichotné
a pohřiž žádosť v moře!

Co pojde z touhy klopotné?

, Jen trud a strast a hoře.

Ó, Lelu, na hry milostné

se linou nářky žalostné!
Kdy nebe stane přáti,
tu sama budu lkáti."

:,\v,

102

„Ha, dítě, mně se v lokty hoď!

Pak rozkoš budeš čiti.
Zda dravých obrů seč a bod

tě raně kdy může vzíti?"
„Jak statný — v teplém objetí!
kde není obra v zápětí;

kde starost ') a trud hne k němu,

tam, tam je jinač jemu."

„Šli, šli mě, dítě, do pekla!

Šli, šli mě na kraj světa!
Já pro tě půjdu do pekla,

a půjdu na kraj světa."
„Ó, Lelu, peklo v pekle bud!
I země má svůj bol a trud.

Co rány srdce hojí,

to za mzdu lásky stojí."

„Šli, šli mě, dítě, do pekla!

Šli, šli mě na kraj světa!
Já pro tě půjdu do pekla,

a půjdu na kraj světa."
„Nu, dobře, dítě zlatinké!

Tak přej 2 ) mi prosby malinké.

Chceš klásti život za mne? —

Bud! měj vše potom na mne! a

„Jak vyjdeš ze vsi na hroby,

tam kvete růže mladá.
Kdo po ní sáhne, do mdloby,

by lvem se stavěl, padá.
Již mnohá mněla z paniček 3 ),
ač darmo, nabrat růžiček.

Chod pro ně 1 — troufáš sobě ?

Hle, zde jsem za mzdu tobě!"

„Stůj! stůj! — i jinde rolemi

se mohou rodit růže.
Na, vraz tam nůž ten do zemi!

Toť za znak sloužit může."
Tak Lila: Lela slova moc,
co blesk, ven žene v mrak a v noc.

On projda z ticha vrata,

skrz sady k hrobům chvátá.

') Macháček otiskl „strast".
) Macháček otiskl „Popřej" místo „Tak přej".
5 j Macháček otiskl „dívčiček".

103

Jak mine lisy lískové,

jak dál a dále kráčí:
„I můž-li býti? — takové

se divné služby ráčí? —
Ó, Lild! tys mi selhala,
by mne snad na čas zahnala.

Buď pokoj loži tvému!

Buď jak bud srdci mému!"

I opře před se v pole zrak,

i zdvihne oči k nebi.
Tu v před a v zad jen mrak a mrak,

tam hvězdy mřely v nebi.
„Ó, to tě l ) strašno, strašlivo,
až v srdci trudilo, truchlivo!

Jak mnohem lép je tobě,

an sladce dřímeš sobě!

Ha, co to mumle na roli?

Co má ten bleskot s námi? —
I buď co buď, bud kdekoli!

Bůh, Bůh je všudy s námi ! —
Jak hloupne člověk z večera!
Kdo viděl můry? — pověra!" —

Dost, dost se rozum chápe:

ach! srdce hrůza sápe.

„Co medle chce ten štěk a jek?

Co huhlá výr tak pozdě?
Či to vod šum? Či žabstva skřek?

Či třeskot vichru v hvozdě?"
Co blíže k hrobům klopota 2 ),
tuž, tuže 3 ) srdce drkotá.

Co víc se mysl kojí:

ach! vlasy vzhůru stojí.

„Ha, což ten modrý plamýnek

se naschvál v bahně zmítá?
To věru zmok či kamýnek?

Či světlomuška lítá?
Hle, kdo se v noci strachují,
ti sami sebe sužují:

kdo sobě směle vodí,

i v noci šťastně chodí."

l ) Macháček otiskl „co to u místo „to tě"
'} Macháček otiskl „lopota".
■) Viz na str. 93.

104

A viz! a viz! tam z kostnice

se bledé můry hrnou.
Tu tu ho sepe zimnice!

Tu na smrť nohy trnou!
„Strach! hrůza! můry v před i v zad!
Kam prchnu? Kolem duchů řad!

Co vyšli? Co raně s duchy?

Ach! nevéřiŤSijaem v duchy! 41

Než můry po zděclr

Tu, tu se vrátit pozd
A s hlukem, s hlukem hiJf

co vícher ') v pustém hvoz
„Pojď, pojď 2 ) sem blíže, mladoT
„Co to, co mumleš, holoto?

Ha, kryj 3 ) se! Kohout pěje,

duch kape, půlnoc věje."

„Slyš, nebluď v noci, mladoto !

Pojď, poskoč sobě s námi!"
„Kliď, kliď se v peklo, holoto!

Čert, čert se toulej s vámi!"
A s hlukem, s hlukem huhuhu!
ta luza po zdech huhuhu!

A kam jen okem hodí,

hle, můra po zdi chodí.

I stane přece na hroby

a v strachu růže hledá.
A kolem kolem podoby,

než růže žádná nedá.
„Co hledáš po tmě, mladoto!"
„Kliď, kliď se v peklo, holoto!"

To se mu pořád snívá,

an hrůza srdcem chvívá.

Jak bouří venku holota

a hůř a hůř se vzteká;
jak strachem trne mladota,

co těch se stínů leká:
aj, doma dívka krásotná
se v lůžku zhřívá samotná.

Co Lela při ní není,

i Lila mysl mění.

l ) Macháček otiskl n vichr u .

*) V „Prvotinách" jest „Pod, poď u .

3 ) V „Prvotinách" jest „kry u .

105

I čeká, číhá, poslouchá,

a sen se v tesknost mění.
Nic neklepe, nic nebouchá:

ach! milka nikde není.
Již drahně chvíle ubylo,
co dívče klidu pozbylo;

již strachem bledlo líce;

Lei zpátkem nejde více.

n Co, že se mešká milý můj?

Snad v své se mysli klátí?
Eýž brzo skoná základ svůj!

Kýž mi se brzo vrátí!
Sám obral hříčku dětinskou,
by kázal mysl hrdinskou.

Než vejde ke mně v lůze,

ta hra mu škodit může.

Slyš! Co to cupe klopotem?

Ha, chřest a chod noh jeho! —
Ach! — to se pes pne za plotem!
, Ach! — ani stínu z něho! —
Ó, vrať se, vrať se, dítě mé,
ať zbude trudu srdce mdlé!
Ach! co jsem sobě chtěla,
když jsem tě sláti měla!

Co, ať ten kochan klamlivý

se tamtud zabral domů?
Ó, nikdy, nikdy horlivý

Lei nelne k klamu tomu!
Co, ať 1 ) k té pouti lopotné
jej nesly nohy klopotné?

Buď jak buď, dobře není!

Můj sen se v tesknost mění."

A ještě lká to dítě tak:

hle, kohout k jitru zpívá!
I prchnou mhly, a z pole mrak

se na zad v lesy skrývá.
„Ha, co se leskne? Dennice!
O, běda mně! Já zrádnice!

Já, já jsem vinna všeho,

co mohlo potkat jeho.

') Macháček otiskl „ať u , ale v „Prvotinách" jest „ač u .

1(H>

Ó, Lelu, Lelu, náhli zpět!

Pojď, viz a zhoj mé rány! —
-Jest darmo zváť! Můž' náhlit zpět,

kdo vstoupil z smrtné brány ? l )
Trat, trat se z líce krev a plet!
Zboř, zboř se srdce v hnis a snět!

Ty, ty jsi vinna tomu,

že k zkáze vyšel z domu!"

í vztrhne, vstýčí, sbéře se

a přímo k hrobům běží.
Co nohu z prachu vynese,

vše, zdá se, mrtvé leží.
Jen zoře v plášti krvavém
;t slzy v oku černavém:

co krůpě krve v záři,

to slzy v bledé tváři.

„Což, at 2 ) si srdce pečlivé

tu bolest zdarma tvoří?
Mfll' být, že dítě bouřlivé

mě z žertu takto moří! —
Což? — já pak padám do mdloby!
I půjdu přece na hroby!

Ač onam pod keř zajdu,

tak mním, že znak tam najdu."

Jak hledí v zad, jak hledí v před,

jak hledí v právo, levo:
jen sady v zad, jen hroby v před,

jen role v právo, levo:
Co blíže k hrobům klopota,
tuž, tuže srdce drkotá.

Co víc se mysl kojí:

ach! vlasy vzhůru stojí!

T projde hroby zpukřelé
a v středu stane státi. —

Co trneš, dítě struchlelé?
Co staneš v středu státi? —

Lei leží pod křem vystřený,

tiůž u noh v plášti vražený,
a hrst růží vedle něho,
a hrob — mzda lásky jeho.

k ) V B Prvotinách" i u Macháčka jest na konci „\ a .

1<#

Ozvénná Nymfa. 1 )

Slyšte, vy, jenž nevěříte,

že se dějí divové;
slyšte — snad se napravíte —

co se v záři růžové
včera se mnou přihodilo

v květonosné úboči.

V zrcadle vše — bud vám milo! —
předestřu to před oči.

V zvyk mi přišlo, každodenně
po zavřené práci své

v pole vyjíť, pak se v změně

kochat, změně májové.
Zvláště onen krásný hájek

navštěvuji milerád,
v němž mi mysl, plnou bajek,

s šeptem kojí zřídla spád.
Tam mě včera srdce táhlo,

nohy vděčně zanesly:
tam, tam srdce tužbou práhlo,

údy v trávu poklesly.
Tamto v trudnosť pohřížený

lehnu, vzdychám, hledím v tmu;
až i vzkřiknu vytržený:

„Ó, by byla Lína tu! u
„Lína tu! a se ozve cosi;

já se vztrhnu: „Lína zde? a
„Zde!" tak zvučí; ptám se: „Kdo jsi?"

„Kdo jsi?" zavzní vůkol mne.
„Je to tuším hříčka holá,

jek, jejž budí les a klest!"
„Les a lest!" zas někdo zvolá;

volá, volá: „Les a lest!"
Dosť se divím, dosť se mořím,

zkoumám smíšnou příhodu.
Jek to, myslím, přec si stvořím

zatím aspoň s jekem hru.
„Pověz, jeku," zvolám hlasně,

„jaké nejlép hlásky znáš?"
„Lásky! znáš!" to znělo 2 ) jasně;

znělo pořád: „Lásky! znáš!"

l ) Báseň tato otištěna v „Prvotinách" 11. ledna 1816. ; v názve vyti-
štěno „Ozvěna" (jedno „n u a krátké „a u ). Délka samohlásek r. 18 16. v „Prvo-
tinách" neni označena a pravopis vůbec hrozný.

') V „Prvotinách" jest „zněho".

108

„Lásky? — Hádej, kolikrát mi

přála požiť Lína krás? a
„Lína? ráz' l ) u — a tolikrát mi

přála — než mne nápad' mráz.
Tot mi přišlo nenadále,

docela se zděsil jsem.
Vstanu, kráčím, patřím dále;

pusto tam a pusto sem.
„Bože milý, což to, a řeknu,

„ještě z toho vykvitne?"
V tom hle! — vizte pannu pěknou

Lína z křoví přikvitne.
„Hezky, Líno! zkušovati

klamu prázdné děťátko ! a
„Pěkně, milý! štěbetati

ve svět na ctné děvčátko!"
Co tu dělať? Rady není!

Hněv — ten zde nic neplatí.
Okus štěstí v okamžení:

blázen, kdo ho utratí.
Povím aspoň pravdu jistou,

že, kdybych se někdy ptal:
kolikrát jsem pannu čistou

v náručí svém celoval,
kolikrát jsem podnapilý

plných jejich požil krás?
neřekl by hlásek milý,

neřekl by: „Jenom ráz!"

K jmeninám S. Šárkáně. 2 )

8(úq(ú avv oXiyat. —

Theokrit.

Již se slunce za břeh krylo,

již se s nebe sypal mrak;
mně pak teskno v srdci bylo,

mně se v slzech smáčel zrak.
Na pahrbku, kdež se vinný

přes rozsochy vine kmen,
tam mne potkal soumrak stinný,

soumrak potkal, minul den.

1 j Ráz' •=. krát. Slovácky. T. j. jedenkrát. (Poznámka z „Prvotin".)
5 j Prvotní název básně té otiskli jsme si na str. 10.

109

Tam to bylo, kdež jsem v skrýši

„Líno ! Liíno ! a tajně lkal ;
když v tom cosi zavzní s výši:

„Tu jsem! Kdo jsi, kdož mne zval?"
Já se vztrhnu, jak by nebe

troskotalo nade mnou;
však když vzhlédnu vůkol sebe,

ajhle, panna přede mnoul
Panna, jako palma v puku,

jako růže na pohled,
ta mi mlčkem stiskla ruku,

hned se ztratil z těla led.
Kdo pak byl to dítě pěkné?

„Línal kdo by?" povíte.
Lína? Ját i ona řekne,

žeť se věru mýlíte.
Múza byla, k níž se vine

přítelkyni duše má,
jenž, kdy sotva okem kyne,

již mě vězně v poutech má.
Tenkráte mne probudila

z hlubokosti horlení;
obličej mi vyjasnila,

zapudila truchlení.
Háj jsme měli přede tváří,

v němž se kvítky růžové,
obnažené zlatou září,

třásly v rose perlové.
Múza prstem liliovým

plné puky trhala;
mně je pořád s malinovým

usmíváním dávala.
„Nebešfanko, smím se ptáti,

mně-li se ta děje česť? a —
„I to můžeš brzo znáti,

komu tento dárek jest." —
Sotva slova pověděla,

již jsme vyšli z křoviny;
sotva před se pohleděla,

ejhle, konec dědiny.
„Patřiž, kdež se posvěcená

ona věže vzhůru pne,
kdež ta hvězda vyjasněná

přísným letem nad ní jde:
tamto svátek jména svého

slaví drahý přítel náš;
znáš-li muže vznešeného?

110

Ó, toť bratra dobře znáš!
Jdi a nes Mu pozdravení,

jaké Múza posýlá,
at Mu bude k potěšení,

že je skrz tě odsýlá.
Dej Mu toto čerstvé kvítí,

dárek, pověz, skrovnější;
nech Mu takto jaro svítí,

jenom nech jest stálejší.
Jako růže kvete v létě,

ona růže plamenná:
tak se nechat vždycky v světě

život Jeho zelená.
Jako růže kvete v létě,

sladkou vůni rozlívá:
tak Mu nechat vždycky v světě

láska srdce rozhřívá.
Láska nech Ho z prachu budí,

nech Mu radost koření;
nech Ho v květlé ráje pudí,

do rozkoše stvoření.
Bude-li Mu v prsích vříti,

jako posud, lááka k nám,
bude Mu i Múza příti,

zastkví se Mu v nebi chrám.
Bude-li Mu v prsích vříti,

jako posud, láska k Svým,
bude se Naň rozkoš líti,

bude, bude blaženým.
Drahá losů polovice

osladí Mu každý věk;
tato věrná holubice

nebude jen přídavek. —
Papršlky šarlatové

s ní Mu cestu osloní,
s ní Mu květy liliové,

kam se pohne, zavoní.
Nebe přijme v lůno čisté

stejným poutem spjatý pár;
nebude ctnost bez mzdy jisté,

nelekne se pohrom, már.
Když pak přijde Samude,

znovu srdce zaplesá:
nebot pěkná duše v těle

do neřesti neklesá,
Zdráv buď potud, Samudi,

kvef Ti stále rodu kmeni

111

Živ buď, živ buď, Samueli,

spatřuj často tento den!
Slyšeťs slova Nebešťanky:

zvěstuj pověst radostnou;
by pak byly radovánky,

zpívej píseň milostnou."
Pověděla: s tím se vzhůru

vznesla v sídlo sester svých,
tam jest s nimi spolu v kůru,

v říši Bohů blažených.
Muži vážný, pozdravení,

jaké Múza posýlá,
nech Ti bude k potěšení,

že je skrz mne odsýlá.
Kvítky ona natrhala,

já jsem je svil ve věnec;
nezůstal z těch, co mi dala,

ani jeden pupenec.
Příteli můj, přijmi vděčně

Múzin dárek skrovničký:
nepokvete věnec věčně,

jeho věk jest kratičký.
Ale srdce láskou jaté,

ó, toť věčně bude bít;
věčně budou city svaté

v hlubokosti jeho vříť.
Zdráv buď, zdráv buď, Samueli,

vrať se často tento denl
Kázala sic Nebešťanka

zpěvem trávit den a noc:
byla by to radovánka!

Bylo zvuku, hluku moc!
Tenkráte však odpuštění!

Bude tomu jindy čas ;
harfy, harfy při mně není,

sic by déle zněl můj hlas.
Přijde-li však Samuele

o rok, o dva zase k nám;
bude-li jen duše v těle,

ó, toť harfu v ruce mám!

112

Jahody. *)

Ach, lakomstvo hubené,

jsa vnitř zlé, proč jsi svrchu růžené ?

Že pokážeš málo sladkého,

i dáš za to mnoho hořkého! —

. Dalimil.

V létě zakvétá lesíček:
v něm si na trnu slavíček
píseň žalostnou zpívá.
Pod ním na zemi košíček;
na tom studený větříček
zlatým páskem si chvívá.

Krásná Liduška v lesíček
nesla na ruce košíček,
vyšla maliny bráti.
Kde jen maliny zazřela,
dál se po hoře pouštěla,
nikde nestala státi.

Jak se daleko pouštěla,
kde jen maliny zazřela,
náhle zůstala státi.
O zem košíček 2 ) hodila,
s tím se do pláče pustila,
na hlas počala lkáti.

„Co jsi hodila košíček?"
zvolá z chrastiny slavíček —
„co si panička 8 ) pláče?" —
„Což ti do toho, slavíčku?
Co mně do malin v košíčku?
Co mně do tebe ptáče?"

„Co ti ranilo srdečko?
Snad tě spálilo slunečko,
že se duše tak trápí?
Však jsi nabrala s košíček!
Nač ti medle ten deštíček
líčka slzami skrápí?" —

„Jak bych nelkala, slavíčku!
Což mi do malin v košíčku:
nejsou maliny zlaté.

l ) Báseň tato otištěna v „Prvotinách" 7. března 1816. R. 1823. otištěna
v Macháčkově „Erasořečniku tf .

*) Macháček otiskl „košíčkem".

■) Slovácky tolik co slečna, — vůbec panna. (Poznámka z „Prvotin".)
Macháček otiskl „panenka" a dále „panenko" místo „paničko".

113

Přenes, přenes mě za vody!
Tana jsou na břehu jahody!
To jsou jahody zlaté." —

„Nechoď, paničko, do vody!
Nechci *) za břehem jahody.
Tu si maliny sbírej.
Pohleď! Voda je hluboká:
skála na břehu vysoká.
Tu si maliny sbírej." —

„Necht je třebas jak hluboká;
nechť je třebas jak vysoká,
musím jahody míti.
Přijdu přece jen ku brodu:
ač sé dostanu za vodu,
budu jahody mfti. a

„Nechoď, paničko, do vody!
Víc je krása než jahody;
víc než zlato ta platí.
Nechoď, voda je studená. tí
Zbledne děvečka růměnná 2 ),
líčko růžičky ztratí. —

„Co mně do vody studené,
co mně po barvě růměnné,
mám-li jahody zlaté?
Víc než oko to plamenné,
víc než líce to růměnné
jsou mně 3 ) jahody zlaté."

„Nechoď, paničko, přes vody!
Lesoň 4 ) varuje 5 ) jahody.
Nechoď, paničko, nahá!
Nech ty blýskavé jahůdky:
špatné, špatné to lahůdky.
Cena jejich je drahá."

l ) Macháček místo tohoto tvaru imperativnébo otiskl „Nechtěj".
'*) V „Prvotinách" vytištěno „rumena" a pod čarou poznamenáno : „Ku-
meny, naczerweny, rubidus."

3 ) Macháček otiskl „mi".

4 ) Lesoň, lesní Bůh. (Tato i následující poznámka jest z „Prvotin".)
& ) Varuje, ostříhá, aktiv. Takte i v polštině.

Baíkovský: Básnó P. J. Šafařika a F. Palackého. 3

114

„Nechť jich třebas kdo varuje,
srdce mé si je libuje,
musím jahody míti.
Arci! blýskavé jahůdky? —
Sladké, sladké to lahůdky!
Bez nich nemohu čiti."

Krásná Liduška pravila,
zlatý pásek si složila,
stála na břehu holá.
Již nic na sobě neměla,
nohy ve vodě smáčela,
ještě slavíček volá:

„Navrať, navrať se maličko!
Nechoď bez pásu, paničko ] ) I
Jak ti nohy se třesou!" —
„Arci! pásek si zmočiti?
Lép ho zavčasu složiti.
Huj! jak vlny mě nesou!"

„Navrať, navrať se maličko!
Vezmi košíček, paničko l ) !
Slož si do něho štěstí." —
„Arci! pustiti do vody?
V ústech donesu jahody.
Huj! jak vlny vod chřestí!" —

Jak se na vlny vystřela,
v modré zrcadlo nazřela,
řeka zastala v toku.
„Zůstaň, zlatinký slavíčku,
při mém pásu a 2 ) košíčku!
Nevzdal, nevzdal se kroku."

Kde jen po břehu hleděla,
zlatá tráva se blyštěla:
blesku neměla dosti.
Kde jen jahody viděla,
vůní nebeskou voněla:
vůně neměla dosti.

Lída do jahod sáhala;
sotva stébla z nich zlámala,
ach! již obledlo líce.

l ) Macháček otiskl „dívčičko".
*) Macháček otiskl „u u .

115

Lesoň řehotal v jeskyni,
lkaly vlny a hlubiny.
Lída nepřišla více.

Pustý zakvétá lesíček:
v něm si na trnu slavíček
píseň žalostnou zpívá.
Pod ním na zemi košíček;
na tom studený větříček
zlatým páskem si chvívá.

Pozvání. ')

Dlouho se, bratře,
k sedlské vatře 2 )
zblížiti zdráháš?
K čemu tak váháš?
Víš-li, že jasné
jaro se níží? —
Zefyrek svíží 3 ),
narcisy včasné
vábí ven z trávy
do krajin slávy.
Vlaštovky čilé
hledají stíží
vlasti své milé.
Klesty a pouště,
háje a houště
z smutku se zvláčí,
kdyžto k nim tiše
z nebeské říše
Grácie kráčí.
Kde se prv nahý
lesíček tmívá:
své tam teď „achyl"
slavíček zpívá,
líbezně lká,
souzvuky tká
v hrdélku 4 ) hladkém.
Kdožkoli v sladkém
zdřímal tom pění;

') V „Prvotinách" 7. května, 1816.
*) Vatra, Slovákům místo ohně, Srbům oheň.

a ) Sviží, svíží, čerstvý. (Tato i předešlá poznámka jest z „Prvotin".)
4 ; V „Prvotinách" vytištěno „hrdylku*. (Menší změny pravopisné, jichž
učiněno mnoho v přítomném otisku, bylo by zbytečno poznamenati.)

8*

116

tomu se mile
pozemská chvíle
v nebeskou mění.
Kdožkoli krásu
rosnalé růže,
sproštěně pásu,
v plamenné záři
spatřiti může
s bezmračnou tváří:
tomu se libě
srdéčko hýbe;
duše se topí 1 ),
pak víc a více
horké mu líce
perlami kropí!
Kdožkoli vlídně
paprsky zhlídne,
paprsky jarní,
jak nebem chřestí
na tvorstvo nové:
tomu znik zdárný
zvěstuje štěstí,
ten, kudy dýchá,
do sebe dmychá
čerstvosti lvové. —
Tebe však pusté
města zdi úží,
kdyžto se husté
stíny tu dlouží:
aniž kdy tebe
blankytné nebe
k radosti pozve.
V hlučném-li kroku
učiníš městě,
co se ti ozve?
Tíhota v cestě,
nevole v boku. —
Sem pojď 2 ) a s námi
putuj v ty blahé,
vznešené chrámy
přírody nahé!
Mina tě čeká —
Míně se sní —

J ) Topí se, rozpouští se — slovácky — jako staroslovanské: topiju,
polské: topič atd. (Poznámka z „Prvotin".)

a ) Zde vytištěno v „Prvotinách" „pojď*, ačkoli jinde „po<í tt .

117

Mina se leká —
Mina ti mdlí —
že nejsi — s námi.
Darmo ta touží;
darmo se souží,
ježto ty dlíš!
Pospěš a spíš
květem, jejž v chládku
uvila k svátku,
ověncuj zlaté
kadeře panně 1.
Takto jen spiaté *

prsy nám zhojíš
v obojí straně.
Sestru si zkojíš,
s bratrem se spojíš
v rozkoši svaté.
Pospěš! Nechť chřestná
číše se vlní!
Nech ať nám čestná
Mina ji plní !
Tobě pak za to
každičkou tato
usladí vroucím
nevinným, žhoucím
pocelováním, —

Žarko a Hanka. 1 )

Ejhle! tam v mrákotě hor, z nichž se mutné 2 ) vlny vod valí,
neveliká, však věrná družice přirozenosti,
dědina 8 ) stojí. Nedaleko té přátelský domek
na břehu vlnobitném své nízké kazuje stěny.
Zelenitá se k poledni louka v oděvu různém,
pohledy jímajícím, a rajskou skropeném vůní
milostně zabřeskuje, když ranní slunce se zastkví

*) Báseň ta otištěna v „Prvotinách" 16. května a dokončení její
21. května 1816. K začátku, celé číslo vyplňujícímu, dána tato poznámka :
„Skladatel pťitomne basnie, gakkoliw wssebo wykladu pr'i wlastnich pracech
nenawistnikem gest, widiel se z prWin, gichz' vyloz'eni sem nepr'inalez'i, při-
nucena býti, niektera — Slowakum známa — dobra slowa giny mi wyswietliti,
a za swiedky pr'eswiedc'eni sweho Slovanských swych powolati bratra." (Pro
zvláštnost, kterak v německé tiskárně bylo latinkou češtinu sázeti, bud aspoň
tato poznámka v prvotní podobě. Následující zde poznámky jsou všechny
z „Prvotin".)

*) mutný, česky kalný — srbsky, staroslovansky, polsky atd. jako
u nás. — Odtud: moutiti, kaliti.

*) dědina, vesnice.

118

od hory rozkvetlé, a zlatým paprskem zbarví
operlanou říš jahod, jimž růměnné *) navřely líčka.
Nejeden kvítek zde dýchá: nejedná růže se směje
v lahodě srdcekojné, kdy plamennou spatřuje žádost
hyacintu neb útlých klinčeků 2 ) hrdé, co ona,
vyvstati toužebných, ač s marným usilováním.
Spanilá Flora tu bydlí; spanilé rozsívá kvítí;
rozsívá a neznamená, co krasotné dcerky
mámí? proč si dnes vesele rostou, zítra se kloní
k zemi a zarmoucené své truchlivé svěšují hlávky?
Májozkvetlá je podvodně mámí kouzedlnice,
krasší než růžový puk 3 ), než jarní výstřelek palmy.
Vesele rostou ty dítky, když na ně milostné patří —
chřadnou, když vzdálí liliovou tvář růžová Hanka,
liliovou tvář, nebeské krásy hledidlo 4 ) čisté.

Mnohé se jaro těmito minulo hříčkami; mnohá
lilie odkvetla, přebolestně se loučila s Hankou,
když v tom osmnáctý ráz 5 j nebeská útěcha máje
v pole se vysypala a na novo zkrásila tvorstvo.
Zkrásila znovu i Hanku, než nedlouho kvetla ta krása.

Zlatovlasý již dávno si Žarko Hanku byl zvolil

jedinou milovnicí a svou ji počestně lásku

věnoval ; Hanka ho rovným lubila 6 ) plamenem v srdci.

Všecko se bylo teď zrodilo znovu: všecko to v stkvostné

plnosti plesalo žít: i vřelost se splnila lásky.

„Ó, ty vděkuplná," tak vzupěl až s třesením Žarko —

v loubí jsa vyváben milostnicí svou nad život dražší. —

„Ó, ty vděkuplná," lkal, „sladkosti života touho!

Dlouho-li strastně se má mé ohnivé trýzniti srdce,

pokud mu věnovaných mzda odraěnně vykvete žáru 7 )?"

„Netrap mě! u řekne mu lahodně na to hanblivá 8 ) Hanka;

„dlouho-li, a mluvila dál, „mám ještě toužebně vzdychat,

ježto ty hořeti tam, kdež hořeti nikoli nemáš,

po věky více se jímáš I Ó, nechtěj horliti, nechtějí" —

„Nemysli, dítě mé zlaté, býti mou pečlivost marnou.

1 ) růměnný, náčervený etc. Srovnej s srbským, polským, staroslovan-
ským atd.

2 ) klinček, česky hřebíček — květ známý.

3 ) puk — poupě, pupen. Podobně v polském.

4 ) hledidlo, jindy zrcadlo, jedno se srbským ogledalo.

5 ) ráz — t. j. krát. Tak i v ruském, srbském, polském etc.

tf ) lubiti, milovati, lubosť, láska etc. Tak se slova ta píší a užívají
i v jiných nářečích, jakož: v staroslovanském, srbském, ruském, polském etc,

7 ) žár, řeřavosť, zanícení, zde lásky. Polsky.

8 ) hanblivá, stydlivá, hanbiti se, styděti se.

119

Kdož by ti nepoznal Milka? — kdo klamlivosť milosti neznal ?

Skoro 1 ) se zažhne, skoro se topí 2 ) a skoro i stydne.** —

„Jistší plamen, ač mírnější v mých plápolá ňádřích.

Prudce jen prudký cit mizí: prsy mé zpovlovna tlejí.

Náhle se zažhly, než tiše se topí a nestydnou nikdy." —

„Nikdy! — mnoho mi díš! Čas uplyne, a časem i víra!"

„Takto mě slunce to živ, an svědkem jest hodiny této,

takto mě živ, že i v hrobě ti věrně zachovám srdce l tt —

Pravila, a s tím rozpálenému Žarkovi sklesla

v náručí, již on pod pazuchu 3 ) jav, na vonné, krás těch

pohledem vytržené s ní zlehka se sklonil kvítí.

Tamto se krásné to dvě lásce a laskavým hříčkám

oddalo nerušené: i útle se pěstili v jedno 4 ).

Nešetřeno tu srdcekojných les, nekryto bouřných

popudu ňader, a horká touha jim zplynula na rtech.

Soumrak tichaplný, jak třeslavé srdce ho žádá,

lil na ně z lupenu chlad, a pokryl jim tesknotu v noc svou.

Krásenka v ráji se octla, aniž víc hleděla valný

spořiti toužby své proud, neb meškat žičiti hocha

pěstotou zájiubnou, jíž prahne tělo i duše.

Tiše se zatvářely 5 ) a ve tmě se vlažily oči

po vzorech v zplameněných, jež černé obrvy b ) kryly,

z malinových úst libochřestný déšť kdykoli bosku 7 )

hochu se v obličej lil, a to, čeho mu růženná panna

hlídati oběcala 8 ), i skutkem mu nastati ručil.

Lahodou podnapilý těch kouzlu, vraceti Žarko

toho se nestrachoval, jímž sám byl bohatě nadán.

Můž-li snad smrtedlný si tam studené vésti, kde ze dmi

játra mu zplápolají a příroda rozhodne spory?

Oboum kypěla krev, jim oboum pronikla člany;

hlasové zmlkli, a rozkoš, ta zrádná, byla již v koncích. —

1 ) skoro, Slovákům tolik, co: náhle; jindy, jako Čechům: téměř. V obo-
jím smyslu se nachází i v staroslovanském.

2 ) topiti, rozpouštěti — topím se — rozpouštím se. Srovnej s polským,
staroslovanským atd.

3 ) pazucha, t. paždí, ohbí pod ramenem. Totéž v staroslovanském.
Rozdílné od slovce: pazouch, m., t. j. poboční výstřelek na straně.

4 ) v jedno, spolu.

5 ) zatvářely, od kořene: zatvořím, t. j. zavru. Staroslovansky: zatvo-
rjjju — jako u nás Slováků. Odsud: pitvor, česky: předsíní, staroslovansky

épe: pritvor.

8 ) obrva, česky obočí, nadočí. Staroslovansky, srbsky, jako u nás. Sem
přináleží i polské méně pravé: brev, brvi. (Viz i poznámku na str. 88. pří-
tomného spisu.)

T ) bosk, boskání, políbení — boskati, políbiti.

8 ) oběcati (obesati), slíbiti. Staroslovansky, srbsky: obješčati, polsky:
biecač. Srovnej s českým: oběť atd.

»-'■>■

Kvítek, ach, kvete a voní! Pohledem jeho se nabaž!
Zlámeš-li stéblo a strhneš, tu s jeho se krásotou ! ) žehnej 1

Probudilo se zachycené dvě žádanou strastí
z dřímoty rozkošné, s probuzením však zmizely ráje.
Žarko volal pomámený, mdlé mu se moutily oči:
„Hanko, ty dobře se měj a pomni na sliby často!
Neochranný nás rozpojí los; ach, nemalou chvíli
darmo mě čekati máš, však dané se věrnosti nespusť!
Celé jsem srdce ti vzdal, i já tvé celé chci míti.
fi; s / Trpké jest oddělení, tím sladší spojení bude."

Pravil a chvátal přes hory domů; aniž se mohlo
ptáti co starostlivé a zármutkem sklíčené dítě:
opřelo slzavý vzor, kam bouřlivý Žarko se hodil,
bání jeho chlácholit mníc, ač zdarma se soužily oči.
Žarko se ztratil, a Hanka se smutně sebrala domů,
majecí mysl tak těžkou, naproti srdce tak prázdné,
zmenšený naděje znik a zvětšené neřesti zření.

Matka se divila moc, že dlouho se meškala dcera.
„Dcero, ty pozdě přicházíš! Ještě jistě tě potkalo cosi?'*
vzdorně se opytuje 2 ); než dcera mateři: „Nic! Nic!
Cosi jsem zapomněla a proto jsem musila zpátkem."
„Pěkně ti přistane 3 ) lhát! Tak více se vraceti nechtěj.
Jistě zas zvětřilý ten — však o tom my budeme jindy —
f0 x hnáti se za parobkem 4 ) — než lép je zkrotiti hněv svůj —

teraz 5 ) se k robotě 6 ) kliď a nepopuzuj mě! u I ráda ,
dcera tu slyšela řeč a plnila výpověď strmou.

V tom se den k západu sklonil, a tichá Nočena vstříc mu
rozpiala šafránový rub 7 ), skaplému v náručí chladné.
Do říše obraznosti se octlo zpovlovna tvorstvo:
aniž víc od lískových jek příjemný mámil sluch chvojek,
Umlkly zpěvné ty kury: i strastné smrtedlníku
péče se potopily, co milá se zblfžila chvíle?
Každé se kojilo tiše, a každé se blažilo srdce :
Žarko jen samotinký své nemohl zchlácholiť bouřky!
Neboť, ach., takto je těm, jimž vnitřně chybuje klidu,
jestliže proviněním svých skutků zbudili soudce.

*) krásota, krásotný, slova u Slováků každodenní — sama sebou znán-"
Védít i Rusové co jest: krasota. (Poslední slovo vytištěno azbukou.)

2 ) opytuje se, zeptává se.

3 ) přistane, česky sluší, přísluší; staroslovansky, srbsky atd. jako u Slovák

4 ) parobek, mládenec. Srovnej s českým: robě, polským parobek atd.

5 ) teraz, nyní, t. j. ten ráz, jako v polském.

6 ) robota, práce.

7 ) rub, česky : kasanka, pasná, fěrtoch. Srovnej s staroslovanským ; p<
rub; polským: rambek, českým: rubáš, obroubiti etc.

121

Eozhorlený stál na ječícím vod trhavých břehu ;
8 očima upětýma a zbouřenou ode dna myslí,
po tmě se mrákotné jen a propasti ohlídal strašné.
Milo mu bylo to ted, nebť jeho tak mělo se srdce.

„Vědomost? — Nikde!" zvolal, „naschvál klamem se kojit.
Jen ty spustí — Než taková prostota, oddanost celá,
obětování — mužMi to? — Nikdy! Obětování!
Myslet, ne věřiti smích — i máš-li pak důkazy? Nyní
může ti naděje kvést, ta jistě tě vzdálená být mní.
Bláznivé muky! Ten divný slušno mi vyplésti uzel.
Po věky tlít? Tu je jinač: po věky zahynout, aneb —
raději — či se mi snívá?" Tu se co zločinec vkradne
v zahradu při domě, v níž svou znal léhati Hanku,
nedlouho obíraje, ten strastný! — Slyš! jaký to hlásek? —
„Možné-li? Ty jsi, a já přec nezemřu rozkoší?! Ó, pojď
v náručí lásky plné, jenž zdávna po tobě práhlo!" —
„Zradnice, zemři a zmiz!" s tím Žarko probodne pannu,
aniž pak meškati mní, než l ) i sám on nalehne na meči
dříve, než ohromený bratr ubohé sestry neb zbránit
vraždy neb vraha se mstít mohl, s světem se žehnají oba.
Bratr, ach, přenešťastný bratr byl truchlého původem pádu;
z malička nevídaný, teď příchodem překvapit sestru
mněje, ji nevinně v tom až k žalostné překvapil smrti.

Pozdě teď mateři lkát, je pozdě kvíleti losů,
losů tak přebolestných, i darmo je vzdychati bratru!
Žáden, ach, na onen svět se nenese smrtedlný hlas !
Kvítkové nevinnosti tam nad hrobem svadlého páru
kvetou, a chladný svůj stín naň pohřební cypřiše lejí.

Jarmila na Slavislava.

Dva triolety. 2 )

I.

Jak darmo prsy hoří,

mé prsy plamenné! 3 ) —
Co v světě toužbu 4 ) zmoří,
jíž darmo prsy hoří?

l ) V „Prvotinách" jest „nes".

*) Prvý otištén v „Prvotinách" 9. ledna 1816. s podpisem „Jozef Jar-
mil Ssafarzik" a druhý 26. listopadu 1816. s podpisem „V Jené dne 9. září 1816. S. a
(viz na str. 21. přítomného spisu) ; každý z nich má název „Jarmila na Slavislava u .
Prvý otiskl r. 1816. s některými změnami také Václav Hanka ve svých „Písních",
odkudž otištěn jest i v -Musejníku", roč. 1871., na str. 296. a 296. a zároveň velmi
nepříznivě posouzen. (Viz i v „Zevr. dějinách českého písemnictví 44 na str. 772.)

a ) V „Prvotinách" vytištěno „mi prsy plamene" ; tedy tři změny tuto
učiněny, a podobných změn bylo učiniti mnoho.

4 ) Hanka otiskl „tužbu".

122

Co v svété lásku zkoří
krom lásky odměnné? —

Jak darmo prsy hoří,
mé prsy 1 ) plamenné!

Kde rňže trny nesla,
tam slušně nářek zní.

Kde žádost v žalost zklesla,

tam růže trny nesla:

mně žádost v žalost zklesla 2 ),
mé srdce lkáti smí.

Kde růže trny 3 ) nesla,
tam slušně nářek zní.

I lkát a lkát a lkáti

jest sladko duši ctné!
Ach! mflžMi láska láti? —
Jen lkát a lkát a lkáti,
tak rozkoš z rány ssáti,
můš' mírnit muky mé!
I lkáť a lkát a lkáti
jest sladko duši ctné!

n.

Slyš, co to šepce v lese:
„Sem, sem ty, děvko ctná! a

Ha, jak se srdce třese,

slyš, co to šepce v lese?

Snad mi ho nebe nese,
snad mi ho nebe dá!

Slyš, co to šepce v lese:
fl Sem, sem ty, děvko ctná!

Co život do mne lívá
ten hlásek milostný? — ;

Ach^ mně se, mně se snívá,

to život do mně lívá;

ach, mně to v srdci znívá:
„Sem, sem ty, hochu ctný! a

Co život do mne lívá
ten hlásek milostný?

*) Hanka na všech pétí místech místo „pray u otiskl „srdce".
2 ) Hanka otiakl na f>bou místech „klesla".
a j Hanka na všech třech místech otiskl „trní".

\

123

Ó, nebe nebe mého,

ó, touho duše mél
Pojď, vzkřis mi ducha mdlého,
6, nebe nebe mého,
pojď, přej mi srdce svého,

aj, mé je celé tvé.
Ó, nebe nebe mého,

ó, touho duše mél

Odehod. ')

Línot Líno! kde si v světě stání
těžce teskná najde duše má?
„Kam se vrhnu? Kdo mi rady dá,
když tě ztratím, jediné mé dbáni ? a

Ještě v tvém jsem vřelém objímání,
mé však srdce předkem tejně lká:
„Kam se vrhnu? Kdo mi rady dá,
když tě ztratím, jediné mé dbáni ? a

Mdlíti budu v náručí tvém, mdlíti,
odepřou mi slzy oči mé:
plakat budu, budu slzy líti,

hořké slzy, základ lásky ctné,
když můj nářek vzdálí počne zníti:
„Líno, Líno, chraň mi víry 2 ) své!"

Štědrý veěer 1814. 3 )

Tiše plyne v moři démantovém
jasný měsíc, zdobný 4 ) sborem hvězd;
řídí volný 5 ) stkvoucích pluků sjezd
ctíť 6 ) to Kníže 7 ) vzešlé v světle novém.

') V „Prvotinách" 25. ledna 1816. (Tato jakož i následujících pět znélek
má y „Prvotinách" pod názvem ještě „Sonet" poznamenáno.)
*) == věrnosti.

3 ) O znělce této viz na str. 10. přítomného spisu. R. 1820. jest otištěna
v Jungmannové „Slovesnosti".

4 ) Jungmann otiskl Jasná luna, zdobná".

5 ) Jungmann otiskl „valný".

s ) V „Prvotinách" jest „ciť 14 , což asi j«st omyl tiskový.
7 ) Jungmann poznamenal: „Krista v Štědrý večer."

124

Nízké křoví v rouchu křišťálovém l )
plesá Tvorci vřelou vzdáti čest;
sladkoplynný stříbrných vln chřest
schválně mešká v toku zefyrovém 2 ).

Vše jen světí! Vše se k svátku má!
Lehkým vztrhům 3 ) srdce podmaněné
dmouc 4 ) se výš a zhůru k nebi hrá.

Než, ach, mé je duši zkormoucené

darmo zříti ranní záři vstříc!

Té, jíž živ jsem, není pro mne víc! 5 )

Stud- 6 )

Božské dítě, barvou nevinnosti
tvé se mění líce růžové
jako nebe v záři májové,
obestřené pláštěm řeřavosti!

Ty se rdíš, a já se v pochybnosti
zdráhám nazřít v zřídlo perlové,
s jehož zrcadla mi bleskové
paprskují jarní milostností.

Prchla bázeň, aniž více prahnou
plaché vzory po tmě mrákotné.
Ňadra žhnou, jež vděky krasotné

k tobě, Líno, neúchranně táhnou.
Hle! již klesnem', lásky oběti,
klesnem' v útlé, vřelé objetí. —

Klam. 7 )

Do myrtoví u květnaté řeky
své jsem sklonil údy zemdlené,
mněje zvlažit oko plamenné,
ježto zažhly krásné Líny vděky.

') Jungmann otiskl „krystalovém".

2 ) Jungmann otiskl „safírovém".

8 ) Jungmann poznamenal: „vztrh, něm. Entziickung."

4 ) Jungmann otiskl „dme".

5 ) Jungmann otiskl: „Jehož kochám, toho není víc! u a poznameiml s
„kochám zz miluji*.

6 ) V „Prvotinách" 5. března 1816.

7 ) V „Prvotinách* 12. března 1816.

. .

125

Zefyreček nosil tiché jeky ! )
s útlým šeptem v ucho zmámené;
makem skropěl čelo studené;
ráje kúzlil, kúzlil 2 ) zlaté věky!

„Línol Línol" vdychnu v vytržení,
pak se octnu v kraje žádoucí,
kdež se stkví mzda lásce horoucí:

když mi na rtech zchřestí polibení,
já se vztrhnu, však jsem samotný 1
Co to bylo? — Snídek lakotný. —

Syroba. 3 )

Kanťs se octla z loket druha svého,
věčně drahá družko losů mých?
Tak-liž jsi mi dbala srdce mdlého?
Tak-liž oněch svatých slibů svých?

Žhoucí někdy plápol oka tvého
vnadil cit mých růží libostných:
čerstvý život lil se z lůna mého
na stébla tvých fiol milostných.

Ty jsi zašla v stranu oddálenou,
já jsem ostal osiřelý stát ;
zdarma 4 ) růži hlídám, zdarma lkát

chodím s jitrem v úboč 5 ) ocloněnou 6 ).
Růže vadnou, s nimi vadnu sám —
Líno, nedli, vrat se, vrat se k nám!

') Viz na str. 50. přítomného spisu.
2 ) Viz na Btr. 51.

a ) Znělka tato v „Prvotinách** otištěna bez podpisu; že jest od Šafa-
říka, vysvítá z posledního jejího^ verše (ze slova „Líno tf ) jakož i z toho, že hned
a ní jest otištěna s podpisem Šaiaříkovým báseň „Pozvání", kterou jsme si
tiskli na str. 115.-— 117. (Snad i ještě některá jiná z básní, bez podpisu
v „Prvotinách" otištěných, jest od Safari ka? — Viz i poznámka na str. 10. pří-
tomného spisu.)

*) == nadarmo.

5 ) = úbočí, stráň.

6 ) =osloněný, osvětlený, sluncem ozářený.

126

Na rozloučenou V. P. l )

V jaře, kdež se nebe k zemi chýlí,

v hluku světa, v chrámě návky (nauk) střízlivé,
ó, tam teskno, teskno duši citlivé —
zefyreček u studánky kvílí.

V létě, kdež blesk slunce parnem střílí,
světlo sype, plaší mraky bouřlivé,

ó, tam stydnou, stydnou prsy ohnivé —
na výsluní vadne jarní býlí.

Co jest světlo? Co jest z hluku v světě?
Lesk se leskne, duté slovo v uchu zní,
srdce v srdci doma, na rtech zrada tkví;

růže v puku, člověk v srdci kvete —
bratře I totě milá zem, stře lokty vstříc,
blaze v vlasti! Jdi a cit — a nechtěj víc I

Světlo a láska.

(Podle Buterweka.) ■)

Řekl Bůh: „Buď světlo !«
A bylo světlo.

Tu v hromadu mlhy valné,
an hustou, temnou noc
skrz nebe trousily kalné,
až s třeskem strhne slova moc;
co střela první papršlek
se v prudkosti
z hvězd výsosti
bral přes mrtvý okršlek.

A země hluboké doly
se všemocným životem zatřásly v poli,
i střelilo z byliny včasné
ven poupě, by čelo kdy jasné
si svíjelo ve věnec květ.

') Ve dvojitém čísle „Prvotin" 1. a 5. prosince 1816. a podpise*
„V Jené dne 3. října 1816. S.\

2 ) V „Prvotinách" 9. května 1816. R. 1823. jest otištěna v Macháčkov
„Kráso řeční ku*.

127

I hnuli se pučící háje,

i šustěli výstřelkem kraje,

jak vicher řvoucí,

kdy drahou dmoucí

strn chvátá s chřestem a nese v svět.

Láska Bůh a světlo jest.
Bez lásky a světla
by nebesa a země nekvětla 1 );
dechem lásky a světla
země s nebem živa jest.

Než šerý ještě tváři
kryl mdlého zelena plást!
Zem hledět nemohla v slunce lesk,
ten čistý lesk,
a mladosti věčnou záři,
v zrak ohněm žhoucí zvlášť.
A jarní větřík skropil
svá křídla si v mlze a stopil
mrak v modro v nebe všem.
Tu růže v jasnu světla,
jsouc zmáčena rosou, zkvětla,
již první pila zem.

A jako daleký hrom,
strun jekem změkčený, zněl hlas,
jímž k žití budil Bůh;
a lásku zas
vzkřísil, kdežto život
tvořil světu duch.
Od polypa, an se sotva hne,
skrz nesečtené stupně
až vzhůru k srdci v prsích člověka,
jež *) blízkost Božství jme,
jenž výš se k Božství dme,
skláníš, Nestvořený, se
v světle jen a lásce
k stvořenému zde!

Hleďte k nebes vzdálenosti!
Učte se, co tvorstvo dí!
Tam je hvězd ples na výsosti,
zde pak mušek v výsluní.

*) Ponecháno pro rým tak, jak jest v „Prvotinách"
2 ) Macháček otiskl Jejž".

128

Světlo jest, kde láska budí
živobytí znamením.
Těm, jichž pout se k cíli trudí,
příroda bud uměním.
Ohněm lásky zapalujte
samé pravdy pochodně!
Tak si poklad shromažďujte,
jenžto věčně s vámi je.

Potok.

(Podle Grysa.) 1 )

Liběji, proudu, ticha v Elysium
Lethe neteče; aniž Bandusium 2 )
schválené své jasněji, než ty, meče
stříbrné perly.

Tesklivá hrůza jde po blažených též
tamto při Lethe stínech; ona kalných
podává, ach, nepaměf, než i pěkných
života hodin.

Ty však, ó, proudu, libé s jekem tichým
hlásáš zapomenutí hoře; než i
každá sladké rozkoše šepce vlna
připomenutí.

Hektorův odehod.

(Z Šillera.)*)

Andromache.

Tak-liž se mě věčně Hektor spouští,
kde Patroklu hroznou oběť louští

Achillovy ruce klopotné?
Kdož ti synka učit bude chtíti
šípy loučeť nebo Bohy ctíti,

kdy tě polkne Peklo mrakotné?

') V „Prvotinách" 14. května 1816.
2 ) Líbezná studánka u Yenusie.
a ) V „Prvotinách 44 80. května 1816.

129

Hektor.

Drahá ženo, koj bol, jenž tě souží,
po bitvě mé prsy vroucně touží,

toto rámě bájí Ilion.
V boji za čest Bobu otců padnu,
pak co cbrance vlasti, když tu svadnu,

vzejdu, kdež se kroutí Acheron.

Andromache.

Nezaslechnu víc tvé zbraně zníti,
prázdně bude štít tvůj v síni dlíti,

Priamův kmen hrdin vysychá.
Půjdeš, kdežto hasnou dnové bílí,
pustinami kde cit truchle kvílí,

v kalné Lethe zemře láska tvá.

Hektor.

Všecky touhy, všecka pomyšlení
vzdát chci tiché Lethe k pohřížení,

ostane mi láska má.
Slyš! ten divoch již se po zdech shání,
přepas muže mečem — nechej lkáni —

v Lethe nemře, nemře láska má.

Biáhtoviký : Bátné P. J. Šafaříka * F. Palackého.

II.

BÁSNĚ PALACKÉHO.

Dvě písně Ossianovy.*)

I. Písně selmské.

Hvězdo Noci se spouštící, krásné jest na západu světlo tvé!
Ty vznášíš celo blýskavé z oblaku svého a čacky kráčíš po pahorku
svém. Nač to hledíš na lučinu? Bouřliví větrové utichli; z daleka
přichází smnot potůčku; ječící vlny lezou na vzdálenou skálu.

*) Viz str. 24. — 26. přítomného spisu. Z „Přístupu", který Palacký pře-
kladu tomu předeslal, buď otištěno zde na porozuměnou toto : „V severozápad-
ních Kvropy krajích kvetl, zvláště v třetím a v začátku čtvrtého století, ne-
vzdělaný, ale sikiý a nepokažený národ kaledonský (vlastně caeldon-ský, cael-ský,
gaelicky) — rámě široko daleko bydlevších Celtňv. Rozdělen byl na mnohá
menši knízetetvu jejichžto držitelově nepamatní, v času války společnou držíce,
poddávali se: správě vyššího některého knížete aneb raději krále z národu
svého, jakoví bývali zvláště tři: v Morvenu, t. j. Skocii, rod Fingalňv; v Erinu
čili Hibernii ťamilíe Kormakova; a v Lochlínu aneb nynějším Jutlandu Anni-
rové. Tito králové, nazývaní fergubretové (soudcové), měli za právo, aby na
vozu do bitvy vstupovati a všecken lid ve válce spravovati mohli. Národ gae-
lický, neznající žití jiného kromě loveckého a válečného, byl mravňv nejpro-
stéjšieb, Obydlí jeho domové, buď hromadně buď porůznu stojící; někdy též
i jeakyne. Náboženství nějakého po vyhnání druidův, kněží svých, malou v měli
zflámoit; až pak na počátku čtvrtého století křesťané, Diokleciánem v Římě
zsužovauí, k nim ae utíkajíce, ve svém je náboženství vyučovali. Gaelové věřili,
ae zemřelí, % mlhavého těla složení, žijí v povětří; tam vše, co na zemi činí-
vali, také konají: loví z mlhy zvěř, zpěvy a mlhavými nástroji hudebními se
zabývají, vt; vetru lítají a hněvajíce se, bouře a hromobití tropí. Slunce a měsíc,
zdá ue, ze měli za živé, smrtelné, ale dlouhověké tvory. Vrch aneb raději
obsah všech ctností J)yla jim udatnost; vrch všeho štěstí — slavné jméno ve
zpévícb banifiv potomních. Bardové byli zpévcové, jejichžto čestný stav měl
tu povinnost do sebe, aby slavili hrdiny národu svého, vypovídali války, smlou-
vali pokoj a v bitvách rozněcovali zpěvem svým srdce bojovníkův k udatnosti.
Svatý byl život bardův ve válkách. Jedenkaždý kníže měl bardy své, kteříž by
slavívali ťíuy pána svého a předkův jeho. Tím se viděti dává, že básnictví bylo
u tohoto národu velmi oblíbeno: odkudž i Ossian, syn a nástupce nejmocněj-
šího krále v místech oněch, Fingala, básnění a zpěvu se oddav, převýšil všecky

131

Mušky večerní na slabých se naší ') křidélkách ; na poli slyšeti vu-
čení letu jejich. — Nač to hledíš, světlo milostné? Ale ty jdeš,
usmívajíc 2 ) se. Vlnky radostně tě obskakují, rosíce milostné vlásky
tvé. Měj se dobře, blesku tichý! I vzejdiž ty, světlo duše Ossianovy !

I vzešlotě v síle své! Vidím ztracené své přátely. Jich sbor
jest na Loře jako ve dnech časův minulých. Fingal přichází co vod-
natý mlhy sloup ; hrdinové jeho okolo 3 ) něho, a aj ! bardové zpěvův,
šedovlasý Ullín, čacký Rýno, Alpín libohlasný a milostně toužící Mi-
nona. Jak jste změněni, přátelé moji, ode dnů svátkův selmských,
kdyžto jsme hrávali v závod jako větříčkové jarní, ježto 4 ), létajíce
po pahorku, střídavě 5 ) shybují slabéznící býlí!

Minona vystoupila v kráse své; se spuštěnou tváří a slzí-
plným 6 ) okem. Vlasové její chvěli se slabě ve větříku, an se rázy
s pahorku spouštěl. Smutnily duše hrdin, když pozdvihla hlasu
libozvučného; neb často vídávali rov Salgarův a temný bělonádré
Kolmý byt, Kolmý, zůstalé samé na pahorku, se vší líbezností hlasu
svého. Salgar slíbil přijíti — ale noc se spouštěla vůkol. Slyšte
hlas Kolmin, když samotná na pahorku seděla.

„Noc jest; sama jsem, ztracená na pahorku bouří! Vítr hučí
v hoře, ručej ječí skalou dolů: mne neuchrání chaloupka před
deštěm, mne ztracené na pahorku větrův!"

„Vynikni, měsíčku, z oblakův svých! Hvězdy noční, vzejděte!
Vediž mne světlo některé k místu, kde samotný odpočívá od lovu
milý můj ! Luk jeho při uém nenatažený; supající psové okolo T ) něho.
Ale zde musím seděti sama, u skály proudu mechovatého! Proud
a vítr hučí hlasitě: neuslyším volání milého svého! — Proč pro-
dlévá 8 ) Salgar můj, proč pahorku kníže za slibem svým? Tutě skála
a tu strom, tu hučící proud ! S nocí jsi slíbil býti zde. Ach, kam
se octnul Salgar můj? S tebou chtěla jsem utéci od otce, s tebou

bardy. O životu jeho málo co víme; uvázav se v panování otcovské přežil
i syna svého, udatného Oskara, jehožto hrdinské činy potom smutný, osleply
otec sám opěval ve starosti své .... Následující zpěv, „Písně selmské", uka-
zuje nám obyčeje králův kaledonských, odpévat dáti při slavnostech výročných
znamenitější bardův písně. Ossian vypisuje zde slavnost takovou. Šelma bylo
obydlí králův morvenských.* (V „Prvotinách" slova ta znějí poněkud jinak;
zejména slovesa stojí tam vždy teprve na posledním místě ve větě, a genitivy
množné zakončeny jsou všude v „ů u , kteroužto druhou změnu Palacký učinil
i v překlade samém kromě změn, níže na svých místech poznamenaných pří-
spěvkem k dějinám řeči novočeské. Mimo to v „Prvotinách" psáno „Ossián"
a za „známost" v ř. 15. přítomné poznámky jsou slova „obřadů tuším žádných",
v ř. 20. „smrtedlné", v ř. 26. „básnířství" atd.)

■) Viz na str. 92. přítomného spisu. V řádku 2. místo „vznášíš" v „Prvo-
tinách" jest „vynášíš".

2 ) V „Prvotinách" jest „usmívaje".

*) , „ „vůkol".

4 ) n n n „ani".

5 ) „ „ * „střídně".

8 ) Viz i na str. 69. přítomného spisu.

7 ) V „Prvotinách" jest „vůkol".

8 ) . „ „odlévá".

9*

132

ode bratra pyšného. Rodové naši byli dlouho nepřátelé; my nejsme
nepřátelé, o, Salgare! a

„Přestaň maličko ! ), větříku, proudu, poutichni málo, ať slyšeti
hlasu mého vůkol, af mě slyší zabloudilí moji! Salgare! Kolmá
jest, ana volá tebe. Tuté strom a skála! Salgare, miláčku můj, tu
jsem já. Proč váháš přijíti? — Aj, tichý vychází měsíček! Vody
se blyští v údolí; šeří se skály na kolmé stráni. Nevidím ho na
vršku! Psové nepředchází 2 ) ho, aby 3 ) oznámili příchod jehol Tu
musím seděti 4 ) samotná!"

„A kdo to leží dole na ladu? Jsou-li to milý a bratr můj?
Mluvte ke mně, ó, přátelé moji! Mluvte ke mně! — Neodpovídají —
bázeň svírá duši mou ! Ach, mrtvi jsou 5 )! Mečové jejich červenají se
ode bitvy 6 ). Ó, bratře můj, proč jsi ubil Salgara mého? Proč,
ó, Salgare, ubil jsi bratra mého? Drazí jste oba byli mně! Což
mám říci ke chvále vaší? Tys' byl krásný na pahorku mezi tisíci;
on byl strašný v bitvě. Ó, mluvte ke mně, slyšte hlas můj, slyšte
mě, synové lásky mé! — Ach, oni mlčí, mlčí na věky! Studená co
hlína jsou prsa jejich! — Ó, se skály na pachorku, s vrchole 7 ) větr-
ného srázu mluvte, duchové zemřelých, mluvte, nebudu se lekati !
Kam jste se ubrali spočívat? Ve které sluji pahorku najdu vás? -
Ni slabý hlásek ve větříku ni polouzhaslá odpověď u bouři!"

„Zde sedím v žalosti 8 ) své, v slzách 9 ) jitra čekajíc. Připravte
hrob, vypřátelové zemřelé, a nezavírejtež ho, dokudž nepřijde
Kolmá ! Život můj mizí jako sen : proč mám zůstávati pozadu 10 ) ? Zde
já spočinu sobě s přátely svými u proudu skály hučící. Když se
noc na pahorek spustí, když větrové povstanou fičící: stane sobě
duch můj ve větru, touže smrti přátelův svých. Lovec uslyší mne
z chaloupky své; bude se báti hlasu mého, ale milovati jej: uebo
sladký bude hlas můj pro přátely mé; milíť byli oba srdci incimi!"

Ten byl zpěv tvůj, Minono, libězardélá dcero Tormanova!
Slzy naše padaly pro Kolínu, truchle byly duše naše. —

Ullín, přistoupiv s harfou, dal nám zpěv Alpínův. Hlas AI pí-
uův líbezný byl, duše Rynova jako paprslek ohně. Ale již jsou spo-
čívali v domečku * ') úzkém ; pominul na Šelmě hlas jejich. — Ullín,
navrátiv se jednou z lovu, přede dnem pádu hrdin, slyšel zpěv je-
jich na pahorku : píseň jejich líbezná, ale smutná. 12 ) Toužiliť pádu

') v .

„Prvotinách"

jest

„maličko".

2 ) Má býti „nepře

idcházejí".

3 ) V

„Prvotinách"

jest

„by".

4 ) V

„Prvotinách"

i v

„Radhoštu"

jest

„sedět*

') n

n

jest :

za „jsou" ještě „

,oni".

? »

n

»

„bitky".

T ) Má býti „vrcholu".

«) y

„Prvotinách*

! jest

„žalosti".

n

»

„slzech".

•°) .

n

i*

„zady".

") ■

»

»

„domečku"

zde

i jinde.

") »

n

n

„líbezná" a

, „smutná".

133

Morara, prvního mezi smrtelníky *). Duše jeho, jako duše Fingalova :
meč jeho, meč Oskarův. Ale on padl, a otec jeho žalostil; oči
sestry jeho plny byly slez 2 ) — Minoniny oči plny byly slez, sestry
mocného Morara. I ustoupila před zpěvem Ullínovým, jako měsíček
na západu, předvídaje 3 ) bouři, ukryje v oblak krásnou hlavu svou.
Já dotýkal harfy s Ullínem; zpěv smutku začal set

„Přešli vítr a déšť 4 ), ticho jest o poledni, rozehnala se oblaka
na nebesích. Nad zeleným pahorkem poletuje nestálý slunce 5 ) blesk.
Červenavý hrčí potok dolů 6 ) kamenitým údolím. Sladký jest šum T )
tvůj, potůčku, ale sladčejší hlásek, kterého doslýchám! Hlas to
Alpína, syna zpěvův, truchlícího po mrtvých. Sehnutatě stářím hlava
jeho ; červení se oko ode slez. Alpíne, syne *) zpěvův, proč samotný
na tichém pahorku, proč to kvílíš jako v lesu větříček, jako vlnka
na břehu samotném?"

Alpín.

„Slzy mé, o, Rýno, tekou pro mrtvého; hlas můj pro ty,
kteří pominuli na veky. Štíhlý's 9 ) ty na pahorku ; krásný mezi syny
údolí: ale i ty padneš jako Morar; truchlící po tobě bude sedávati
na hrobě tvém: pahorkové nebudou znáti tebe více, nenap'atý |0 ) le-
žeti bude doma luk tvůj I a

„Rychlý's byl, ó, Morare, jako jelen na poušti; strašný co
úkaz ohnivý! Hněv tvůj jako bouře; jako blýskání na poli byl v bitvě
meč tvůj. Hlas tvůj byl proud do přívalu; jako hřímání na vzdá-
lených pahorcích. Mnozíť padali pod ramenem tvým, ztráveni hněvu
plamenem. Ale když jsi z boje se vracel, jak pokojné bylo oko tvé!
Tvář tvá jako slunce po dešti 11 ) byla; jako v tišině noci měsíček:
klidná co lůno 12 ) jezera, když utichli větrové hučící."

„Úzký jest nyní domeček tvůj, tmavé místo přebývání tvého !
Třemi kroky obejdu hrob tvůj, ó, ty, co jsi před tím byl tak veliký!
Čtyři kamenové obmešení jedinou jsou po tobě památkou. Strom
bezlistý, vysoká tráva ve větru šustící ukazují oku lovcovu na rov

1 ) V „Prvotinách" jest „smrtedlníky".

2 ) n „ za „slez" jest v závorkách položeno také „slz".

3 ) „ „ jest „předzvfdaje".

4 ) V „Radhoštu" jest „déšť", ačkoli v „Prvotinách" jest „déšť".
*) V „Prvotinách" jest „slunce" zde i všude jinde.

•) V „Radhoštu" jest „doluv", ačkoli v „Prvotinách" jest „dolů".
7 ) V „Prvotinách" jest „sům".

9 ) . , „Číplýs"

*•) » » „nenapaty".

») „ . „ „slunce" a „dešti".

134

mocného Morara. Opravdu nízko jsi padl, ó, Morare! Nemáš více
matky, ana by kvílila tebe, ni milenky se slzami l ) lásky : mrtva
jest porodila tebe, padlatě Morglanova dcera I tf

„Kdo jest onen na holi své? Kdo jest to, jehožto hlava stářím
se bělá 2 ), jehož oči červené jsou od slzení, ježto se tetelí po kroku
každém? — Toť otec tvůj, ó, Morare; otec nižádného syna kromě
tebe. Slyšelť o slávě tvé v boji; slyšel o uteklých nepřátelích;
slyšel o slávě Morarově 3 ) — proč ne i o ranách jeho? — Plač, otče
Morarův, plač, ale syn tvůj neuslyší tebe více! Hlubokýtě mrtvých
sen: nízká z prachu podhlavnice jejich. Neposlechne on více hlasu
tvého, neprocitne k volání tvému ! A kdy nastane jitro ve 4 ) hrobě,
ať se dí dřímači: „Procitni!" Měj se dobře, nejstatnější z mužův:
vítězi v poli, měj se dobře ! Ale pole neuvidí tebe více ; ni temný
les osvítí se bleskem ocele tvého. Nepozůstavila syna žádného:
ale zpěv zachová jméno tvé Budoucí časové uslyší o tobě, uslyší
o padlém Moraru!"

Vznikla 5 ) všech žalost, ale nejvíc Arminovo hlasité lkáni; zpo-
menultě smrti syna svého, padlého ve dnech mladosti své. Karmor
byl podle hrdiny, kníže zvučného Galmalu. „Proč se dává do lkáni
Armin? a praví. „Je-li tu příčina smutku? Zpěv přichází s libozvuky
svými utěšit a rozkochat ducha. On jest jako mlha lahodná, co,
povstavši z jezera, snáší se do tichého údolí ; kvítkové mladí napojí
se rosou — ale slunce vrátí se v síle své, a mlha zmizela. Proč
jsi tak truchlý, Armine, kníže Gonny mořem obteklé?"

„Truchlý! To jsem! Ni malá jest příčina smutku mého! Kar-
more, tys neztratil syna, neztratil dcery krásy. Kolgar udatný žije,
i Annira, dítě nejkrašší! Ratolesti domu tvého pnou se, ó, Karmore,
ale Armin poslední jest rodu svého sám. Tmavá jest ložnice tvá,
ó, Dauro, hluboký je v rove sen tvůj. Kdy procitneš se zpěvy
svými, se vší líbezností hlasu svého?

Povstaňte, větrové předzimní, povstaňte ! Fičte ladem pustým,
proudové horní, hučte bouře v houštinách duboví mého! Prostup
roztrhané oblaky, měsíci, ukaž mi časem bledou tvář svou! Před-
stav mi opět onu noc, kdyžto všecky zahynuly 6 ) dítky mé, když
padl Arindal mocný, když Daury milostné nebylo více! Dauro,
dcero má, byla's krásná jako měsíček na pahorcích Fůry, bílá jako
mladý sníh, líbezná co dech jarního větříčku. Silný byl luk tvůj,
o, Arindale; rychlé kopí tvé v poli. Pohled tvůj jako mlha na
moři; štít co červený oblak v bouři. Armar, slavný v boji, přišed,
hledal lásky Dauřiny. Neodpíráno mu jí dlouho : pěkná byla naděje
přátelův jejich.

*) V „Prvotinách" jest „slzemi*.
V„ , » „bělí".

3 ) „ - » n „Morarové".

4 ) n „ n „v", ačkoli níže (viz na str. 137.) jest „ve hrobě"

5 ) » , n „Znikla".
6 ; n » n „zhynuly".

135

Nad tím se hnědal Erath, syn Ogdalův; nebo bratr jeho ubit
byl Armarera. Přestrojený přišel jako plavec. Krásná byla loďka
jeho na vodách; vlásky jeho bílé, a pokoj na čele 1 ) jasném. „Nej-
krašší mezi pannami,* praví, „milostná dcero Arminova! Skála jest
nedaleko v moři, na jejím boku vyniká strom ; zdaleka viděti ovoce
červené: tam Armar čeká Daury. Přicházím převézt milenku jeho." —
Daura šla, i volala Armara: nikdo neodpovídal kromě skály hlas.
Armare, miláčku můj, miláčku můj! Proč mne trápíš bázní? Slyš,
synu Ardnartův, slyš! Daura jest, ana volá tebe! — Se smíchem
ušel zrádce Erath na břeh. Ona pozdvihši hlasu, volala na otce
i bratra svého. Arindale, Armíne! Žádného-li není k zachování
Daury ?

Hlas její donesl se břehu. Arindal, syn můj, sstupoval s pa-
horku, strašný v kořistí lovu. Šípové cinkali mu po boku; luk
v ruce jeho; pět tmavošedých chrtův provodí kroky jeho. Viděl di-
vého Eratha na břehu : uchopiv ho přivázal k dubu. Hustě oplítá ře-
mení údy jeho, obtěžoval povětří stonáním 2 ). Arindal nastoupí moře
na bárce přenést Dauru na zem. Armar přihnal se ve hněvu svém,
i vypustil šedoperý oštíp. On letí — fičí — a padne do srdce tvého,
ó, Arindale, synu můj ! Na 3 ) místo Eratha, zrádce, zahynuPs ty ! —
Najednou stane veslo; on klesna na skálu umřel! Jaká byla bolest
tvá, ó, Dauro, když okolo noh tvých bratrova tekla krev ! — Bárka
rozbila se vlnami. Armar hodí se do moře zachovat Daury své
anebo zemřít. Rázem se spustí vichr s pahorku — on padl i ne-
vstanul více. Samotnou na mořem obteklé skále slyšeti 4 ) bylo kvíliti
dceru mou. Časté i hlasité bylo volání její! Což mohl učiniti otec
její? Celou noc stál jsem na břehu, vida ji v bledém měsíce světlu.
Celou noc slyšel jsem volání její. Vítr hučel a déšť bil silně clo
stráně. Před úsvitem zeslábnul hlas její. Vyhynulať jako večerní
dech větříku mezi skalním býlím. Ztrávena 5 ) bolestí zemřela, samého
zůstavíc Armína. Tamtě síla má v boji, tam ozdoba má mezi že-
nami! Když povstává bouře a Sever zdvihá 6 ) vlny vysoko, sedím na
hučícím břehu, hledě na záhubnou skálu! Často vídám při západu
měsíce duchy dítek svých. Polounevidomé procházejí 7 ) se spolu

1 ) V „Prvotinách" jest „na čelu**.

2 ) Nyní místo „stonání* máme „stenání", protože „stonání zz nemoc".
V obecně mluvě takto význam slov rozštěpuje se dříve nežli v mluvě spi-
sovné (na př. „řepa" a „řípa", „měřiti" a „mířiti", „klatba" a „kletba",
„hrozný" a „hrůzný", „děvka" a „dívka", „domysl" a „důmysl" atd.), a proto
„stenati" místo „stonati" vyškytá se již i v rukopise Královédvorském, oplý-
vajícím známkami mluvy lidové. Také patrno, že padělatel rukopisu toho byl
by neužil „stenati", když tehda, jak z překladu Palackého vidíme, bylo uží-
váno v tom smysle ještě „stonati".

») V „Prvotinách" jest „V".

4 ) „ „ i v „Radhoštu" jest „slyšet".

5 ) „ „ jest „ztrávena".

6 ) n » n „vydvihá".

7 ) Zde Palacký chybné „prochází" z „Prvotin* opravil, vy se (viz na
str. 132.) tak neučiniv.

136

smutně. Žádný-li z vás nepromluví z útrpnosti ke mně! Ale oni
neslyší otce svého. — Truchlý jsem, ó, Karraore, ni malá jest pří-
čina smutku mého I"

Tato byla slova bardův ve dnech zpěvu, an poslouchal zVukův
harfy král a povídek časův minulých. Knížata sešli se se všech
pahorkův slyšet 1 ) hlasy milostné a slavili hlas Kóny, první mezi
tisíci bardův! — Ale nyní zemdlilo stáří jazyk můj, oslabla 2 ) duše
má! Časem, uslyše duchy bardův, naučím se lahodnému zpěvu je-
jich. Ale paměť utíká mysli mé; slyším volání let, ana praví pře-
cházejíce: „Proč pěje Ossian ještě? Skoroť on ležeti bude v úzkém
domečku, a žádný bard neoslaví jména jeho."

Běžtež jen, léta zatmělá! Neníť pro mne radosti v nich!
Otevřete hrob Ossianovi, nebo síly jeho nestává více ! Synové zpěvu
odešli k pokoji svému: můj jen hlas ostává jako samotný vétřík
na mořem obteklé skále, když pozutichali větrové. Ještě šustí šerý
mech: daleký plavec vidí stromy se kolébající! —

II. Válka inisthonská. 3 )

Mládí 4 ) jest jako sen lovce na pahorku ladovém. On usne
v libém paprsku slunce a procítí v bouři: červení bleskové lítají
vůkol, stromové chvějí hlavami svými ve větru. S radostí on patří
zpět na slunné 5 ) dni 6 ) a libé sny spočívání svého I I kdy se vrátí
mládí Ossianovo 7 )? Kdy se bude zvuku braní radovati 8 ) ucho jeho?
Kdy budu já jako Oskar kráčeti v blesku ocele 9 ) své? Pojďte s po-
tůčky svými, pahorkové Kóny, naslouchejte hlasu Ossianova ! Vznikáť
zhůru zpěv, jako slunce, v duši mé! Já cítím radosti časův minulých.

Vidím věže tvé, o, Šelmo, vidím buky zastíněných zdí tvých :
potokové tvoji zní v ucho mé: hrdinové scházejí l0 ) se vůkol. Fingal
jest mezi nimi, spočívaje na štítu Trenmorově. Kopí jeho postaveno
ke zdi; on poslouchá zpěvu bardův svých. Slaví se činové ramene
jeho: činové krále ve mládí n ) jeho. Oskar navrátiv se z lovu a slyše
slávu hrdiny 12 ), pojal štít Brannů v ode zdi; oči jeho plny byly slez;
červené bylo líce mladosti, hlas třesavý a slabý. Kopí mé chválo
hlavu blýskavou v rukou jeho: on dí králi morvenskému:

")V

„Prvotinách"

J68t

„slyšeti 44 .

2 ) ,

»

n

„oslábla tt .

*) Inis-thona, ostrov Skandinávie. (Poznámka Palackého.)

♦) V

„Prvotinách"

jest

„Mládectví".

') »

n

»

„slunné".

«) „

n

»

*dny*.

[) »

»

jí

„mladost Ossianova".

9 ) fiá

tt

„

„radovat".

býti „oceli"

") V

„Prvotinách"

jest

„schází".

") »

n

n

„v mladosti 4 *.

") »

»

n

„hrdiny slávu 44 .

137

„Fingale, králi rekův, Ossiane, první po něm v boji, vy jste
bojovali za mládí 1 ): jména vaše slavná jsou ve zpěvu. Oskar jest
jako mlha na Koně: poukáže se, zmizím opět. Bard nebude znáti
jména mého; lovec nebude hledati hrobu mého na pláni. Pusťte
mne v boj, ó, rekové, do Inisthony. Dalekýtě kraj váHcy mé, ne-
uslyšíte Oskarova pádu. Některý bard ať najde mne tam a dá
zpěvu jméno mé. Sestra cizozemce uvidí hrob můj, i zapláěe nade
mládcem z daleka přišlým. Bardové budou pravívati při svátcích:
Slyšte zpěv Oskara z daleké krajiny!"

„Oskare," vece král morvenský, „půjdeš do boje, synu slávy mé !
Připravte mou černolunní loď, by donesla 2 ) do Inisthony reka mého.
Synu syna mého, měj v paměti slávu naši; jsiť z rodiny slovutných!
Ať nedí dítky cizozemcův, slabí jsou synové morveuští! Buď ty
v bitvě hučící: milostivý v pokoji, co slunce večerní. Řekni, Oskare,
králi inisthonskému, že Fingal zpomínává mladosti své, kdyžto jsme
sešli se do půtky, ve dnech milostné Ajandekky."

I roztáhli plachty hučící: vítr fičel řemením stežnův jejich.
Vlny bijí do modrého 8 ) skálí; ječí síla oceánová 4 ). Z moře uviděl syn
můj krajinu hájův. Vběžev v šumné Runy stanoviště, poslal meč
svůj Annirovi, králi kopí. Šedovlasý hrdina vstal, vida meč Fingalův.
Oči jeho plny byly slez ; zpomenultě bojův mladosti své. Dvakráte
on byl zdvihl kopí o milostnou Ajandekku ; hrdinové stáli z daleka,
jakoby duchové dva ve větru se potýkali.

„Ale nyní," počne král, Já jsem stár; meč leží neužívaný v si-
nech mých. Ty, ježto jsi z rodu morvenského, i Annir vídával boje
oštípův, ale nynítě zbledlý a svadlý jako dub na Laně. Nemám
syna, an by tě s radostí přijal a uvedl v síně otcův svých. Zblednul
Argon ve hrobě 5 ), a Rura mého není více : dcera má, v sinech cizo-
zemcův jsoucí, žádá viděti hrob můj *). Choť její potřásává 7 ) desíti
tisíci kopí a přichází jako smrti oblak od Lána, — Pojdiž k hodu
Annirovu, syne 8 ) Morvenu hláholivého! a

Tři dni hodovali spolu ; čtvrtého Annir slyšel jméno Oskarovo.
Veselili se při kvasu mušlí a lovili kance na Runě. — U kamenův
mechem obrostlých odpočinuli sobě ustalí rekové. Slza ve 9 ) skrytě
padne Annirovi z oka; tajil své lkáni, vyrážející násilím 10 ). „V té
tmavé schráni, a dí hrdina, „spočívají synové mladosti mé. Tento
kámen jest rov Runův; tento strom hučí nade hrobem Argono-
vým. Slyšíte-li hlas můj, synové moji, v úzkém domečku svém?

*) V „Prvotinách" jest „mládi vaší".
*) n » » „odnesla".

3 ) n n » „mokrého".

4 ) „ ;; „ „okeanova".

5 ) Zde i v „Prvotinách" jest „ve hrobě", ačkoli výše jest „v hrobě".
') V „Prvotinách" jest „hrobu mého".

7 ) * n „třásává".

' 8 ) » n „syna".

) n n n » u •

,0 ) „ „ „ „svého lkáni, násilím vyrážejícího".

138

Či to mluvíte vy v šustění listoví tohoto, když povstávají pouště
větrové?"

„Králi inisthonský," pravil Oskar, „kterak ! ) padly dítky mla-
dosti? Divoký kanec zhání se často po hrobkách jejich 2 ), aniž
kormoutí klidu jejich 3 ). Ale oni honí zvěř oblakovou a napínají
větrné kuše své. Ještěť oni milují zábavy 4 ) mladosti své a sslu-
pují u větry s radostí. 4 *

„Kormalo," vece král, Jest vůdce desíti tisíců v kopí. On bydlí
u vod Lánských, vyzývajících páry smrti. 5 ) — Přijda do zvučných
Kuny síní, hledal slávy oštípův. Byl to mládce milostný jako první
záře sluneční: málo jich bylo, kteří by se mohli potkati s ním
v boji. Moji rekové ustoupili před Kormalem ; dcera má prahla
k němu milostí. Argon a Ruro vrátili se z lovu: slzy hrdosti jejich
padaly; tichým ohledají se okem po recích Runy, ustoupilých před
cizozemcem. Tři dni hodovali s Kormalem; čtvrtého mladý Argon
šel ve dvouboj. Ale kdož mohl odolati Argonu? Přemožen by] Kor-
malo Srdce jeho nadmulo se bolestí pýchy: ustanovil podtají viděti
smrť synův mých. Oni, přišedše k pahorkům Runy, lovili snědé
laně. Tajně letěl šíp Kormalův: v krvi své splývaly dítky mé! A on
přišel k děvčeti lásky své, k iuisthonskému děvčeti kráso vlase mu;
utekli pouští, a Annir zůstal samotný. Přišla noc, a nastal rteu : ni
Argonová ni Rurova hlasu! Naposledy vidin jejich nejmilejší chrt,
rychlý a skákavý Runar. Vyje přišel do síní a zdál se ohledati ve
stranu pádu jejich. Jdouce po něm, našli jsme je zde a položili
u tohoto proudu mechovatého. Zde odpočívá Annir po lovu laní
skončeném. Jako letitého dubu kmen prostírám se nad nimi, a vždy
tekou slzy 6 ) mé! tt

„Ó, Ronnane/ dí povstana Oskar, „Ogare, knížata oštípův,
svolejte hrdiny ke mně 7 ). syny proudného Morvenu. Dnes půjdeme
k vodám Lánským, smrt vyzývajícím. Nebude dlouho veseliti se
Kormalo: smrť bývá často na špici mečův našich l u

Přišliť pouští jako bouřlivá oblaka, větrem po ladu huaná;
ostří jejich barvená bleskem hromovým : šumící les předvídá 8 ) bouři.
Zvučí roh bitvy Oskarovy, a všecky vody Lánské třásly se. Synové
jezera sešli se okolo hlasného štítu Kormalova. — Oskar bojoval,
jakž bojovával vždy. Kormalo padl mečem jeho: synové zhoubného
Lána skryli se do údolí svých. Oskar přivedl dceru inisthonskou
do zvučných síní Annirových. Radostí se blyští starcův obličej: on
požehnával králi mečův. —

*) V „Prvotinách" jest Jak".

» Jich".

„ Jejího".

„ „zábyvky*.

, „ „smrti páry vyzývajících".

» „slezy".

, „ „mé ku mně a .

, „ „předzdívá".

')

v„i

2 )

n

3 )

n

4 )

n

5 )

n

")

n

')

!»

8 )

n

139

Jaká byla radost Ossiana, spatřivšího daleké plachty syna
svého ! Tot bylo jako světla oblak povstanoucí na východu, když
poutník truchlí v neznámé krajině, a zhoubná Noc s duchy svými
vůkol se klade. Se zpěvy uvedli jsme ho do síní selmských. Fingal
dával hody mušlí. Na tisíce bardův vychvalují jméno Oskarovo:
Morven odpovídá hlasu jejich. Dcera Toskarova byla tu; hlas její
byl jako harfy hlas, rozléhající se pod večer v liběvějícím roliny
vétříčku. —

Ó, položte mne, vy, co vidíte světlo, podle skály některé pa-
horkňv mýchl Ať leskoví vftkol husté jest, a blízko dub šustící.
Zelené buď místo spočívání mého; slyšen budiž opodál potůčku
hlásek. Dcero Toskarova, ty vezmi harfu a pěj líbeznou Šelmy
píseň; ať sen pojme duši v radosti její, ať se vrátí dnové mládí
mého a dnové mocného Fingala. Šelmo, vidím věže tvé a stromy
a zdi zastíněné, vidím hrdiny morvenské, slyším zpěvy bardův!
Oskar z vodí meč Kormalův: tisíce mládcův obdivují ozdobený jeho
závisník. S podivem hledí na syna mého a na sílu ramene jeho;
vidí radosť v okou 1 ) otcových a dychtí po rovné slávě. I obdržíte
ji, synové proudného Morvenu! Duši mou často rozněcuje zpěv,
i zpomínám přátelův mladosti své. Ale dřímota připadá na mne
ve hlásku harfy, líbezní snové jmou se procítati! Synové lovu,
stůjte podál a nekormutte spočívání mého? Starožitný bard má
rozmluvy s otci svými, se knížaty časňv minulých. Synové lovu,
zůstaňte podál, nekormutte snu Ossianova!

Při pohřbu Štěpána Fabriho. 2 )

Jdiž, ó, Otče! Čeká v nebesích Tebe vítěze palma.
Jdi! — Dokonaťs běh slávy a života! Bylté šlechetný
tento běh, a blahosti se hojní prýštili vlastí
pramenové z něho! Jdi! — Ale teskné se srdce svírá
při Tvém odchodu, Oslavený, a žalost se prochází
oněmělá v zvalinách Tvé slávy, ó, Pannone! — Zvadlať
ozdoba věnce Tvého! — Zemdlen padl vůdce udatný
k Múz oltářům, padl! A libé kryje Múza již úpně
své struny — Slavie smutná dlí u památky žalostné. —
Ont to byl, on věrný učitel, ochrana nouze
kvílící a srdcí vláda a vlasti miláček,
on to byl, z jehož úst tobě, ó, mládenče, se hojné
prýštily proudy svaté moudrosti, jehožto milostné
oblétovávaly Grácie vždy! — Jej Mátě lyceum

1 ) Má býti „očích".

2 ) Viz na str. 26. přítomného spisu. Ve „Světozoru 44 i v „Lumíru"
. 1858. báseň ta jest otištěna bez názvu; v přítomném otisku několik chyb

tiskových a několik slovakismů pravopisných opraveno.

140

s utěšeným vždy srdcem slýchala. Životy lívars

do škol uveselených, a vlasti Tě háje radostné

v lůno pojímaly své, — ale, ach, již víc nevidí Té

truchlící pole vlastí! V samotném zůstaly smutku

Tvé oltáře, ni více chlubí obětí se lahodnou

od Tebe pfinošenou Uměnám! Ty mlčíš — a lyceum,

Máti drahou, svírá němý žel! — A slzy horké

valně lijí se opuštěncůpi: Tebe vůdce a chrance,

manžela, otce volá hlas jich — ale hasne daremný!

Kdo vrátí sešlého do bran nebytí? Edo odejme

storamenné Smrti objetím ledové ty kořisti?

„Vznikej a květ a zvadni!" volá hromovým všudy tvorstvo

hlasem, a .zvadni!" vryté Osudem tkví na cele jasném

člověka! Kdo zmaže písmo neuprošené? Kdo pováže

ruce kruté Osudům? — Tak otcovi syn, synu dobrý

otec a choť věrnému milenci se odtrhává

z objetí vroucného! Tak, Otče, vyňat, ach, sMro vyůat jsi

nám z prostředku našeho — ne z srdce našeho — a vcházíš

ve studené Smrti brány! — Zde však ho není, zde,

Oslavený, bytu Tvého! Ty nastupuješ v udivenství

světy nové, a nová blaženosti Boží Tě pojímá

jiskra nyní, — Ty slavně se stkvíš nad hojně tisíců

bydlitelů nebes oblažených! — Ale Tvé útrpně

zpět na milé své pohledá oko; laskavě v srdce

svých Ty opuštěnců blahočinnou odlevu Jí vás.

Truchlící mládenče, podiž l ) ! U svaté tu památky

Oslavence zaruč se vážně, že stesky se nikdy

neschýlíš, kterou on šel, na kterouž i starostné

bloudícího uváděl vždy. Tak hodně okrájíš

věncem důstojným jemu hrob: a zalíbené shlédne

shůry blahý jeho duch a vzniklé ctnosti požehná!

l ) — půjdiž! Viz i na str. 69. přítomného spisu „pod**, od kterého
„podiž u úplné vhodně utvořeno.

III.

Elegie.

Žel po Adónu úpím; spanilý, ach, zesnul Adónis 1 )!
Zesnul Adón spanilý; úpějí též s pláčem Eróti.
Více na purpurovém, ó, Kyprido, lůžku nedřímej ;
vstaň, ubohá, tmavorouchá vstaň a v své prsy bij 2 ) se,
bij 2 ) a volej všechněm: „Spanilý, ach, zesnul Adón

Žel po Adónu úpím; úpějí též s pláčem Eróti.
Tam na horách spanilý mře Adón, jsa v stehno bělounký
v stehno zubem poraněn; tam Kypridě srdce ranív
když ducha ven pouští; jemu pak synalými již údy

*) Protože nelze snadno rozhodnouti přesně, které básně do fl Počátků
českého básnictví u složil Šafařík a které Palacký, a protože snad í vzájemné
si je zdokonalili, jsou zde otištěny zvlášť a týmže pořádkem, jako prvotná
Jisto nepochybně jest jen o básních „U hrobu přítele" a „Na horu RailoáC^
že jsou od Palackého, a o básni „Mé zpěvy", že jest od Šafaříka, protože
jinde později s jmény jejich byly vytištěny. Mimo to jest od Palackého také
báseň „Ideálu říše tf , protože sám Palacký, že jest jeho, zprávu nám zanechal
(viz na str. 33. přítomného spisu). Lze však i básní ostatních původ cv aspoií po-
někud udati. Báseň .Elegie" jest otištěna na konci listu IV., který napsal
Šafařík, tak jako báseň „Ideálu říše" na konci listu V., který napsal Palacký,
i jest bezpochyby od Šafaříka. Co pak týče se básně „Moudrost** , jest u ní
modrou tužkou připsáno ve výtisku „Počátků" pražské knihovny muacjni „I*"
(z= Palacky á ů býsně „Slza milosti" „S" (= Šafařík). Toto ,Š" jest i u básně
„Mé zněvy?-ií„P" u básní '„ideálů říše", „U hrobu přítele" a „Na horu Radoiť".
Také jednotlivé „listy" jsou takto označeny, a to prvé čtyry „Š a ř pátý pak
a šestý, „P*. 'Protože vsak toto označení „listů" dle slov Palackého, která jsme
si v „Uvódé" o vzniku „Počátků?" uvedli, není správno, není „S" a „P* 1 ani
při básních tak spolehli vo, abychom úplně přesně rozhodovati mohli, kdo které
jest původcem. Éromě toho báseň „Moudrost" otištěna jest i r. 1823. v Ma-
cháčkově „Krasořečníku", a v „Obsahu" udáno, že jest „od P. J, Safaříka".

') V „Počátcích" jest „Adónys".

') „ „ „ „bí". Viz i n ží" na str. 73.

142

krev se valí černá a v očích mdlé pohledy hasnou;
s tváři mu růže prchá, na rtech mu stydne hubička,
stydne, co jí ■) vroucná přikrývá Kypris Adóna.
Kypridě sic neživého je sladká ještě hubička,
však teď Adón to neví, že ho po smrti Kyprida líbá.

Žel po Adónu úpím, úpějí též s pláčem Eróti.
Hroznou, hroznou ránu to má v svém stehně Adónis;
hroznější ale má tam v srdci Idália ránu.
Proň bědují psy vyjíc vůkol mládence milého,
proň bědují Oreády slzíc. Ale, ach, Afrodíta,
své vlasy rozpustíc, v křovinách kormutlivě bloudí,
prostovlasá, zobutá; jí ostrý, kamkoli kráčí,
trn patu rozdírá, a z rány se krev line božská.
Nežť ona teskně upíc po horách zoufanlivě pádí,
hned muže Assyria, hned zas mládence volává;
anf jemu náčerné krve proud až k pupku a ňadrům
z stehna syčí, a prsou klenutí mu pobarvuje červcem;
jindy bělostkvoucí brunatá, teď srdce mu důlka.

Žel tebe, žel, Kyteréo; želí též s pláčem Eróti!
Jí muž umřel spanilý, spanilejší umřela tvář s ním
Kypridě, tvář spanilá, pokavádkoli živ byl Adónis;
zesnul Adón, Kyterée za ním hned odumřela tvář, želí
Žel! to volá pahrbek, to volá háj: žel, žel, Adóna!
Aj, potoky 8 hrkotem žalují Kyteriny bolesti,
i prameny s šeptem na horách jen Adónisa kvílí,
chřadna bolem kvítí opadá. Ale, ach, Afrodíta
jen po horách dolinách truchle své nářky pronáší.

Žel tebe, Kyprido, žel; spanilý, ach, zesnul Adónis!
Echo se ozvalo: žel! spanilý, ach, zesnul Adónis!
Ó, kdo by té strastné neplakal Kyteréiny lásky!
Jak viděla hroznou, jak poznala ránu Adóna,
jak viděla ssedlé krve prouh na stehně uvadlém,
vroucně rukou vystrouc, tak zalkala: „Zůstaň, Adóne,
zůstaň, Adón strastný, a naposledy dej se obejmout,
dej ku prsoum přilnout, dej k ústům ústa přitisknout?
Povstaň málo, Adóne, polib mě naposledy ještě.
Jen dotavad, pokavad je živá, mi hubičky podávej,
ať v prsy mé duše tvá, když ke rtům připlyne dech tvůj,
ať vteče, a v duši mou; ať sladkých tvých vnad okouším 2 ) \
ať mě milost opojí; co Adóna samého hubičky

») V „Počátcích** jest „ní u .

*) „ „ „ „okouším". (To buď poznamenáno na doklad,

kterak úzkostlivě dbáno otisknouti vše tak, jak jest prvotně.)

143

té budu ostříhat; nebot tyt, ubohý, mě utíkáš,

pryč mě utíkáš, tam v dalekou jdeš říš k Acherontu

krále krutého krutou. Ale, ach, mně bídnici jen lkáť,

lkát jen, umřít za tebou smrtiprázdné, ach, mně nedáno !

Vezmi si, Persefone, vezmiž sobě manžela mého;

vždyt si mě mocnější; každé se ti dostane krásy:

mne však strastiplnou přebolestná sevřela rána;

mně jen Adóna plakat, co mi umřel; ty jsi mi hrůza I

Umřeťs, milovaný, a milost jako sen mi uprchlá!

Aj, vdova teď Kypris, nemají již práce Eróti.

S ním spolu pás se minul. Ale proč ty, smélče, na lov jdeš ?

Tak spanilozrostlý divoké smíš potkati zvíře?"

Tak Kyteréa upí; upéjí též s pláčem Eróti.

Žel tebe, Kyprido, žel; spanilý, ach, zesnul Adónis!
Pafia méně slzí necedí, než stehnem Adónu
krev se valí; to obé ale, aj, z z^mě kvítky vyvádí,
krev jeho růže budí, slzy krásnou ctnost anemonek.

Žel po Adónu úpím; spanilý, ach, zesnul Adónis I
Smutně v lesích, Kyteréo, naříkati manžela přestaň.
Aj, zde je lůze měkké postláno Adóniovi listím;
aj, zde Adón, Kyteréo, bledý tvé lůze přikrývá;
i v smrti je krásný, krásný v smrti, jak kdyby dřímal.
Vzlož ho nyní, kam jindy chodil, na to roucho lehounké,
kdež při tobět po nocech kdy božího sníčka požíval
v lůžku zlatostkvoucím ; a miluj i bledého Adóna.
Věnci ho krij ! ), posypuj kvítím. Ale, ach, coť Adónův
květ zoprchal mroucí, zoprchal s ním květ spolu každý.
Skrop ho myrhou vonnou, olejem ho a balsamem obmij 2 ) ;
min se co balsamu máš, pominul se ti balsam Adónis.
Ajhle, Adón v šarlátě leží zde na lůžku milounký:
vůkol Eróti želíc vzdychají a že zesnul Adónis,
z smutku kadeř si holí; zalkav tenf šlápě po šípích,
ten kuši přistoupá, v ruce ten toul láme peřestí,
tento obuv zouvá, ten zas vodu čří a donáší
v džbánu zlatém; než onen krvavé mu stehno umývá,
ant v tom onen perutí ho budí svých po hlavě váním.

Žel tebe, žel, Kyteréo; želí též s pláčem Eróti!
Aj, vyhasil přede dveřmi pochodni svou Hymenéus,
jižť i choti vínek potrhal; teď více ne: Hymen I
Hymen ne v zvučných, teď zpívati: žel tebe! písních.
Žel tě, Adónisu, žel; tebe víceť než Hymenéa.

') V „Počátcích" jest „krý a .
') V „Počátcích" jest „obmý"

144

Aj, i Charýty želí Kynyrášova krásorozence :
„Zesnul Adón spanilý!" to volá z nich úpěnlivé každá.
Teskněji hlas jich zní, než snad sama Kyprida tesklí,
Přišly t i Mriay plakat mládence Adónisa: „Slyš nás l
Nás slyš, Adóiie," pějí; ale onť ani jich neposlouchá.
Ach, ue to nechtěje sám, nedopouští Persefonéa.

Nelkej již, Kyteréo, slušít dnes přestati nářku;
ještě se dost iialkáš, naslzíš i po léta budoucí. Bion.

Ideálů říše.

Zlomek z prvního hymnu.

Sláva ti, sídlo svaté, kde v jarním světle nebeští
ti pramenů blaženosti vinou sobě palmy nevadlé!
Sláva ti, nesmrtelných obydlí! K tobě vážně se blíží
posvěcený let můj, a do harfy milostivě zvučně
ve hluku strun veselostiplném tvé zpívati chvály
horlivě se vznáší. Ó, síly dodej klesající
zemské peruti mé a do srdce mi sešli paprslek
tvé svattosti *$, nechať svěcené v člověčí prsa lívá
plápoly harfa nová, by k rajským chvátali sídlům.

Krásny jest svět onen, kam vyvzlétnouce šlechetní
k chrámům uesmrtnosti boží zastíněni láskou
slavněji se schází; tu do svých je radostně pojímá
bran vznesená ideálů říš, a mateřsky vinoucí
k svým je prsům, jako dítky milé, udatněji k věčné
vznésti se slávě učí; tu brunátné jasněji svítí
světlo nebes veselých; v amarantů háji kvetoucím
obživená loiibf, co na Hermonu krůpěje rosné,
stálý v srdce lejí tiše poklid a sílu hrdinskou;
tu vznešeným, jako plápolavou duši mládcovu tajná
toužná plní, proniká život ohněm háje svatého
veškery stíny; boží duchové jasných u potůčků
krystalových své krásy jeví důvěrně miláčkům.

7

Krásny jest ideálů kraj; vysoké jeho chvály!
Slávou věncovaná božskou své rozbila věčně
sídlo milé zde Ctnost; a její bezmračně se svítí
krása, velebnější nad valné oblohy jasnost.

i

l ) Podobné z příčiny metrické „svattost tf psal i na př. V. Stach. (Viz
v „Zevr. ílčjiuácb čes. písemnictví* 1 na str. 44.)

i

145

Jenž jasným proniká věděním světa končiny všecky
odhalená Moudrost tu miláčky vodí zpytující
do svatyní tajností svých; tuť Láska pověčná,
hojně vinoucí darů blažených, svůj růžemi vize
svět; spanilý stoupiv s nebe Genius, u zdroje krásy
nezkaleného učí po nebeské toužiti slávě.
\ Mocnou on pravicí zachytí struny jemně natáhlé

srdce milostnějšího a z pouštiny ráje si kouzlí. —
Slyš! zvučný hlasitou háj rozléhá se radostí,
slyš! aj, v záři tiché sám Pán se milostivě blíží,
i Skloňte se skály, skloňte, pahorci, ty věčně živoucí

{ cedre a palmo, boží přede tváří skloňte se vroucně!

I On přemilé navštíviti své a do srdce radostí

l nadzemských, neuhasnoucích sám prouditi ráčí!

V

/

Moudrost'.

Komuž nebeská věrněji slíbila
v kolíbce Moudrost ochranu laskavou,
a svou stužíc mu srdce číší,
do svatyní směle jíti dává:

nepohne nikdy jím Osudů divých
pohled hrozící; ni světa v odporu
celého moc povstávající;
pevně pokoj v jeho srdci sídlí.

Smělou nevinný kráčeje odvahou
k oltáři chvátal Hus; a milostivé
na tváři jasné tkví mu ještě
úsměchy, k říši kvapíc nebeské.

„Ty prach jsi, útlá schráno! 1 buď tedy
prachem ; a duch můj k Pánu se vyvznesa,
nesvadnulé dosáhne palmy!"
dí, a ve plápolu jest co fénix.

Hořká se, biatří, vám slza rdí v oku!
Zhoubnou že berlu nad člověkem drže,
mračný Osud vítězně naší
tamto v obět krvavou nevinnost?

Do výše pohled! Nezkaleným tokem
plynou z éterské studnice proudové
Moudrosti božské a blaženství
hojně lejí v prsa žíznivého.

Baíkovský: Básně P. J. Safatika a F. Palackého. \Q

146

Co lesk a prázdná prospěje příznivost
losů pozemských? Tam k nevyváženým
letí radostem duch svobodný,
vzhůru v Olymp se vynášející.

Ó, kéž nebeských dotknu se blížeji
Moudrosti proudů; horlivě oblažen
Bohům se oddám nesmrtelným,
volně do lýry pějíc milostné.

A Múz tajemné krásně se rozvine
hraní: a harfa od Boha dotknutá
opět citů do srdce líti
proudy a vděk bude nejživější.

Mé zpěvy. *)

Plesám Hospodinu I Vzhůru světem 2 ) světů
vroucně zplamenělá 3 ) písně letí peruť
k stánkům světlooděnců,
k světějším Serafů sborům! —

Kdo jsem já zeměsyn, že vzletem ohnivým
z pozemských se mezí k obrubě hvězd vinu 4 )?
Nízký je v prachu byt můj ;
nízké jsou v prachu mé zpěvy! —

Však mocný v prachu Pán! — Dika mu! Dika mu!
Do tmy pohřižena 6 ) dřímala má duše;
jarní sladce bolestí
ještěf srdce nezalkalo:

když, aj, bleskookem s výše nebes Cherub
na mdlý kmen duše mé louč života sklonil!
Citem chřestělo poupě;
stkvostnosť růže se rozlila. —

l ) Báseň tato s některými změnami, svědčícími, že již i Jungmann do-
volil si k účelům školním měniti práce cizí, jest otištěna v Jungmannově
n Slovesno8ti tt r. 1820. 8 poznámkami jako „óda", r. 1845. pak jako „hymna 4 *
bez poznámek; nejnověji (r. 1887.) otiskl ji K. Vorovka v díle III. své „Ci-
tací knihy". (Viz o ní také na str. 11. zde.)

') Místo „světem 44 v Jungmannově n Slovesnosti u jest „davem 44 s po-
známkou: „dav, tíseň, množství, Gedránge."

*) V Jungmannově „Slovesnosti 44 jest „z plápolala".

*\ „ „ „ „ „hvězd vinu k obrubě**.

*) „ „ „ přidána tato poznámka: „Lépeji sice

pohřížena, avšak i Bratří v Kralické bibli píší pohřížen."

147

I

Ach, klidný Zoře 1 ) svit bouřku podál nese! —
V kastalských dolinách snem diamantovým
ranní péče milostným
dárcem, věštec 2 ) opásaný

s vábnou v lůně lepých krás amarantových
pohrával citarou 3 ); buď plesem omžený
ploul harmonie proudem,
buď smutkem vztetelil struny,

bezpečný! neviděv, jak mu odumdlelá
v bedřích 4 ) síla klesá ; jak řeřavé dechy
náhlý val 5 ) vlnobitný*
s rozkošným utrhá břehem!

Černý nad zeleným rájem oblak visel,
až jasnou nade ním Pán duhu vy vstavil 6 )
a své lásky 7 ) paprskem 8 )
vadnoucí porosil duši.

Jest mocný v prachu Pán! Dika mu! Dika mu!
Ont oblouk pokoje přes prsy rozklena
bleskem dno zdroje 9 ) hříva,
v němž kalný třepetá život.

Aj, vroucí plamenem proudně Vesuv kypí
v blankytnou nebe tvář; aj, řeřavá polem
chřestí krev z jeho rány ;
bouř snu v hloubi prsou zraje:

anť lehkou pode ním loďku na břeh veda,
v obrazný moře spod 10 ) zvolně hledí plavec;
hledí v krásy tajemství,
svítící na vodách plamen.

•) Zoře = Aurora; svit = světlo, úsvit. (Z Jungm. „Slov.".)
*) Jungmann otiskl „věštec" s poznámkou: „věštec = vates, zde tolik co
básník, pěvec."

•) Jungmann otiskl „kytarou".

•) „ „bedrách".

5 ) „ přidal poznámku: „val = veliká vlna."

•) „ otiskl „vystavil".

T ) „ „ „krásy" místo „lásky*.

8 ) , * „paprskem".

9 ) „ přidal poznámku: „zdroj = pramen, fons."

io ) n otiskl „obraznou hladinu", '

10*

.m

H

■ v?

,; ti

4

148

Tak nech ! ) kouř z obětí, v hloubi prsou znatýcb,
zaclání struny mé; nechť Genius volá:
Aj, tvé krásy tajemství —
věčné, Slavie, mé hoře!

Když jen zodražený 2 ) sladčeji přátelům
zábřesk 3 ) ňadra kojí, ohlas uším vzeje:
Aj, tvé krásy tajemství —
věčné, Slavie, mé vděky 4 )!

U hrobu přítele.

Okem slzícím ke 5 ) hrobu přítele
přistupte, bratří! Aj, tu ve chládku svém 6 )
za mládí svadlá 7 ) růžolícá
schrána ducha v pokoji spočívá!

Jej více žádné jitro nevyzvolá
z temného lůžka; více nepozbudí
k radosti jasné světlo denní:
jei studená kryje zem pověčně.

Avšak ne ranní byť obětí smrti
mládec zasloužil; jej mile krásila
i srdce přímost i světější
Pallady láska i Múzy přízeň.

Božský v prsích mu časně zaplápolal
oheň, a krásný, vzhůru se nášeje,
duch se svatou tam horlivostí
k cíli letěl, k ideálu říši.

A přece 8 ) přísný Los mu na úsvitě 9 )
v srdce mladosti 10 ) šíp studený vbodl
a z objetí vytrhna bratří 11 ),
mrákotě jej za kořist odeslal!

1 ) Jungmann otiskl „nechť 44 ; v následnicím verši „nechť* jest i v „Po- i
čátcích". .

2 ) Jungmann otiskl „odražený". J

3 ) n přidal poznámku: „t. záře: cf. pol. brzask =z svítání, záře; 1
bon rozbřeskuje se, rozbřešťuje se =r svítá."

4 ) Jungmann přidal poznámku: „t. co vděk jest, radost, odplata." i

5 ) „ v „Slovesnosti" otiskl „ku*.

6 ) „ otiskl „Aj, tuto ve chladu".
T ) „ „ „z mládí usvadlá".

8 ) Jungmann otiskl „vezdy".

9 ) . „ „úsvětě".

10 ) „ „ „mladistvé".

11 ) n n „vyrvav bratrských**.

149

Nebraňte, bratří, volně linouti se
slzám útrpným! Ach, Osudů ruka
krutá nešetří nic plačící
prosby ni kvítku mladosti 1 ) útlé.

Tvé zbytky smutné, příteli, nekryje
zemí domácí matka žalostivá;
ni rámě sestry hrob posýpá
kvítky, — slzou skropený tužebnou.

Cizí zavírá kraj Tebe v lůno své;
nevšímanou Tvou schránu němá Zoře
skrápí, a chladný vítr zvívá 2 )
truchlivě na hrobu Tvém utichlém 1 ).

I pojďte, bratří! — Ve smrti hájoví
svatém na místě tomto, u přítele 4 )
žalostně zesnulého, vážně 5 )
spolku svatého 6 ) památku saďte!

Tu vezmi každý z posvěcené země
poklad památný: že v světě nic není
trvanlivého, ni kvetoucí
rflže mladosti ni síla mužská!

A ten, co zvěčněv nezkaleným okem
radostně sbíhá teď světa končiny,
on sejda sám s své hůry jasné,
símě památky svaté zúrodní. T )

Slza milosti.

Darmo toužebnou oka zář zapadlé
víčko zastírá; duše jich se kradmo
ve tmě rozvodniv plamenem polívá
líce panenské.

') Jungmann otiskl „ani květu mládí".

*) „ „ „kvíle".

3 ) „ „ „na hrobu mutno tichém zavívá".

*) „ „ „tom, kde žalostivě".

*) „ „ „druh zesnulý pohřben, svatého".

6 ) » „ „dražebně".

7 ) Jungmann poměnil slohu tu takto:

A zvěčnělý druh, nezkaleným okem
jenž tam jiných zří končiny teď světů,
s výsosti jasné sám milostné
zplodniti sejde památky símě.

150

Tak svatou tvář své spanilosti zorní
v oblaků tajné zavití pohříží
slunce vy vzešlé; ale blesk se rouškou
vnadněji prýští:

až vřelou setřev slzu svou v brunátném
lůně červánek vznešený paprsků
Tvorce zaplesá a novou zanítí
Tvorstvo radostí. —

Vzezři, žádoucí! studu tvého kroupě
sladce prahnoucí duši mou napájí;
sladčeji vzešlá oka zář okřálé
srdce večerní.

Na horu Radošť (Radegast), l )

Tak světovládná Slavie stojí!
Oceánové se pění pode trůnem
panujícím věčně, a nízce hrdé
družky se koří před vládkyní.

Tak vysoký pne vzhůru se Radost!
Kryje v oblacích hlavu svou starožitnou,
kryje ve střevách země základy své:
tak panuje důstojný horám.

Sláva ti, Mocný! Aj, tobě hrdý
patu líbá skroušeně Karpat, a valné
Sudetů skrývá se řadí za tebou;
laskavě panujž ty v říši své!

Když se velebné tvé čelo mračí,
spěchají služebně tu ze 3 ) sboru tvého
chmury trestu, tvým hněvem ozbrojené:
tesklivě úpí země před tebou.

Jasně, Radosti, vznes korunu svou,
Slovanů oltáři a Slavie věrná
ty památko! Pohled tvůj veselý,
aj, v duši radosti čilé budí!

■) V „Radhoštu* 1 I. 3. Palacký k nazvu do závorek před „Redegast"
přidal „Radhosť** (Viz i na str. 29. přítomného spisu.)

x ) V „Radhoštu 4 * jest „se**. (Jiných změn v „Radhoštu** není; jen verse
jsou tam otištěny jako zde, kdežto v „Počátcích** začínají se všechny stejně
daleko od kraje, a také v „Radhoštu" všechny genitivy plur. jsou zakon-
čeny v „av B *

151

Přestali valných kouřit obětí
rodové hostinští; více ni zvučné
„Radogosti!" háj svěcený nevolá;
věčně oněmělt i chrám i kněz.

Přece tajemství věrně ti chová
starožitný dub; a do srdce potomjtům,
při utichlém slavněji kůru lesů,
sílu věje otců zesnulých.

Dika ti, útlých mého jara snů
ty, dověrný tvorce! Plnou k tobě chvátá
duše má radostí: dej, Vznešený,
žíti mi ve stínu svatosti tvé!

Tu z pramenů já čerpati živých
chci slovanskou sílu; a skály Olympské
ožijíc roznášeti divně budou
hláholy slovanské lýry mé.

.**■%

Kk^

OBSAH.

Stránka
Úvod 5

I. Básně Šafaříkovy.

a) Tatranská Múza s lýrou slo-
vanskou :

Loučení s Múzou 47

Zdáni Slavomilovo 51

Časové 57

Jiskra božství 58

Láska 69

Slavení slovanských pacholka . 60

Ohled na vlast 69

Jitro 69

Napomenutí 72

Poslední noc 73

Potůček 78

Ctnost 79

Sen 80

Na lípu 81

Zašlý a vzešlý ráj 82

Toužení 85

Život a smrt • . 86

Já a ty 87

Lýdia 88

Lenoch 89

Píseň (Bůrger) 90

Dythyrambe (Schiller) . . . . 90

Na Umku 91

b) Básně po různu otištěné:

Oldřich a Božena 92

Lei a Lila 100

Stránku

Ozvěnná Nymfa „ 107

K jmeninám S. Šárkáně ... 108

Jahody 112

Pozvání U$

Žarko a Hanka 1 1 t

Jarmila na Slavislava . . . .121

Odchod . 123

Štědrý večer 123

Stud 124

Klam 124

Syroba 125

Na rozloučenou V. P 126

Světlo a láska (Buterweh) . . 126

Potok (Grys) . 128

Hektorův odchod (Schiller) . . 128

II. Básně Palackého.

Ďvě písně Ossianovy . ... ISO

Při pohřbu Štěpána Fabriho. , 139

III. Z „Počátků ěeského
básnictví".

Elegie (Bion) 141

Ideálů říše . . . 144

Moudrost 145

Mé zpěvy 146

U hrobu přítele 146

Slza milosti 149

Na horu Radost 150

1